Command & Conquer: Red Alert 2

Je zbytečné ptát se, zda C&C: Red Alert 2 zažíval takový úspěch, protože žánr RTS byl zrovna na vrcholu, anebo zda se žánr RTS nacházel na vrcholu, protože zrovna vyšel C&C: Red Alert 2. Obě tvrzení jsou z velké části pravdivá, protože se navzájem podmiňují. Je zajímavé, že přesto, že Red Alert 2 je vlastně již čtvrtým pokračováním série C&C, herní koncept se téměř nezměnil. V porovnání s konkurencí (série Warcraft, Starcraft, Age of Empires) je C&C vlastně jednodušší – proti sobě stojí pouze dvě frakce, těžíte jednu surovinu, celou produkci si klikáte v přehledném banneru v pravé části obrazovky, na stavění budov nepotřebujete dělníky, hra vás příliš nezatěžuje micromanagementem jednotek… Přesto Red Alert 2 dokázal přinést řadu drobných inovací a zpestření, které dělají hru v prvé řadě neskutečně zábavnou.

Lze začít jinde, než u samotné kampaně? Lze – v menu. Už v menu se do vašich uší začne linout parádní industriální rockový soundtrack, který perfektně podkresluje atmosféru celé hry. Příběh je vtipně nadsazený, oplývá velkým množstvím překvapivě kvalitních cutscén, které jsou jak megalomanské, tak jaksi „sebeparodické“. Možná se nabízí srovnání s filmem Hvězdná pěchota? Až do doby Red Alertu 2 řada z nás ani netušila, že vlastně chce vidět na obrazovce, jak vojska srpu a kladiva zdecimují sochu svobody. A tím to teprve začíná!

Ačkoli jsem zmínil dvě bojující strany a jednu surovinu, není to tak úplně pravda. Jak Spojenci, tak Sověti mají několik hratelných národů, z nichž každá má speciální jednotku, či technologii (že by inspirace u Age of Empires II?). Surovinu také můžete těžit nejen sbíráním zlata, či drahokamů (které jsou 2x cennější), ale i obsazením ropného vrtu. Výroba jednotek je velmi pestrá, tentokrát jsou to ti „dobří“, tedy spojenci, kdo má spíše rychlejší, více záškodnické, ale i technologicky zajímavější jednotky, zatímco Sověti disponují hrubou silou. Hra se nebojí šíleností jako jsou létající pistolníci s jetpacky, sebevražedné náklaďáky, bojoví delfíni, nebo obří chobotnice, které jsou schopny plně paralyzovat a utopit nepřátelskou loď. Klasikou jsou všemožné tanky v čele s obdobou Mammoth tanku, nyní zvaným Apocalypse tank. Zajímavostí jsou pak třeba špioni, kterými můžete infiltrovat nepřátelskou budovu a získat tak nějaké unikátní technologické vylepšení. Co si myslím, že je naprosto perfektní je velmi jednoduchý, ale funkční ranking systém jednotek. Každá jednotka může podle počtu zabitých nepřátel získat až 3 „hodnosti“ navíc, které zvyšují její další sílu a odolnost. To je něco, co jsem dlouhá léta toužil zkusit i u jiných RTS, např. v určité volitelné modifikaci.

Několik postřehů pro multiplayer:
- Hra je velmi rychlá, nevznikají v ní sofistikované strategie, ani záludné taktické manévry na bojišti, což je jeden z hlavních důvodů, proč se nakonec neuchytila v e-sportu.
- Některé mosty jsou zničitelné, je možné znepřístupnit danou cestu. Na druhou stranu oproti C&C: Tiberian Sun byla odstraněna možnost deformovat terén výbuchy některých zbraní.
- Cesta k vítězství většinou vede přes nějaký útočný manévr na těžbu, nebo elektrárnu ke zpomalení soupeře a následný frontální útok.
- Základnu je dobré rozestavovat směrem k těžbě, klidně prodávat vzdálené rafinérie a stavět nové blíže. Před rozsáhlejším techováním se doporučuje vyrobit alespoň 6 těžebních vozidel.
- Každá hra musí začít výrobou partičky vlků na scoutování, na zamezení soupeřova scoutování a na odchyt případných nepřátelských inženýrů.
- Průzkum je klíčový a trvanlivý, neboť Red Alert 2 poněkud netradičně nedisponuje „mlhou války“, tzn. na veškerém objeveném území vidíte v reálném čase pohyb soupeře. Nutno podotknout, že to výrazně omezuje strategické možnosti hry zejména v pozdější fázi.
- Elektřina, jakožto obdoba populace (supply) z jiných RTS, je citlivý a ideální cíl útoku, neboť soupeři nejen zastaví produkci jednotek, ale i vypne řadu technologických a obranných budov.
- Pěchota je slabá. Nejen, že hejno vlčáků je pokouše raz dva. ale tanky ji můžou dokonce přejíždět! Základní tanky jsou středobodem každé armády.
- Nemá cenu příliš „microvat“ jednotky, tedy snažit se maximalizovat vzájemné bonusy jednotek (kámen x nůžky x papír), či focusovat jednotky po jedné. Bitvy jsou příliš rychlé, důležité je, aby všechny jednotky útočily, když útočit mají, tzn. nesmí okounět, navzájem se blokovat a přetlačovat, či projíždět bojem bez střelby.
- Doba „nabíjení“ střely tanku (cooldown) je mnohem delší než doba, kterou trvá samotný výstřel. Jinými slovy je možné mezi jednotlivými výstřely popojíždět. Jinými slovy je efektivní vlastně spíše jen jezdit (přes shift+myšítko, což je obdoba „attack move“ z jiných RTS) a střílet v krátkých zastávkách.
- Klíčem k vítězné bitvě je využívání výhodu v dostřelu jednotek, tedy spíše buď couvat (Sovětský Rhino tank a jeho vyšší range), anebo se snažit soupeře obklopit (Spojenecký Grizzly tank).
- Vzhledem ke zjednodušenému micromanagementu jednotek je efektivní, byť paradoxní, doplnit tankovou bitvu o smečku psů, kteří budou mít za úkol jen absorbovat prvotní střely. Co na to ochránci zvířat?