Call of Duty: Black Ops II

Ó Bože! Ať už Treyarch nebo Infinity Ward, obě studia se předhání o to, čí Call of Duty bude větší fantasmagorie. Zatímco Call of Duty 4, který stál na počátku vlny těchto skriptovitých moderních akcí, jak je známe dneska, dokázal umístit svoje těžiště hratelnosti někde mezi holywoodovsky akční řežbou a snahou o realistické vykreslení vojenské operace, dnešní Call of Duty (a je konec konců fuk, jestli Modern Warfare nebo Black Ops) vyhrocují veškerou akci nade všechny meze a z RELATIVNĚ (s oběma očima vypíchnutýma) uvěřitelných hrdinů se stávají doslova bohové války, kteří bez větší újmy přežijí sebevětší explozi, skočí z místa deset metrů a nedělá jim problém obsluhovat jakýkoliv kus armádní techniky, byť je třeba zcela mimo jejich kompetenci.

Zkrátka - Call of Duty: Black Ops 2 je totální zvrhlost. A rozhodně se nesnaží bránit obvyklým klišé. To znamená, že opět půjde o boj USA se zbytkem světa, kde Američané sice namají vždy navrch, ale ze všeho se nakonec nějak dostanou, jsou to ultimátní hrdinové a právo je pokaždé na jejich straně. Někdy si říkám, jestli se dočkáme podobné hry, kde by ovšem protagonistou byl třeba Fin, Jihoafričan nebo Chilan. Nejspíš ne, tahle mentalita, zdá se, je vlastní opravdu jen Američanům a když se podíváme kde je americká produkce ve srovnání třeba s ruskou, uh-uh.

No ale už k věci. Nemůžu říct, že bych se u Black Ops 2 nebavil, to rozhodně ne. Nicméně je nasnadě, že vývojařům exponenciálně dochází nápady a tak vás nový díl CoD asi jen těžko někoho něčím překvapí. Ovšem musím jim přiznat dvě věci. Jednak je vidět, že s každým detailem si někdo vyhrál (mluvím teď o vizuální stránce hry - ta je vskutku grandiózní a před očima vám vyloženě naskakují ty miliony, co za to Treyarch musel dát) a všechno je dopodrobna propracované... no a taky to, že si oné stereotypnosti série konečně někdo všiml a snažil se do hry propašovat trochu inovace. Čímž je, krom zasazení do budoucnosti, občasná možnost volby a s tím spojené větvení příběhu.

Mimochodem, když už jsme u příběhu, s tím se naopak nikdo nepáral vůbec, jelikož... eh... co vám budu povídat, absurdnější příběh jsem už neslyšel už hodně dlouho. Ale možná je to jenom můj problém, možná jenom trávím málo času obklopen takovouto kulturou. Na druhou stranu BO2 má občas solidní atmosféru a co mnohým přišlo jako prvoplánové násilí pro teenagery, jsem já vnímal jako spíš brnknutí na hlubší strunu a demonstraci toho, že násilí není zase až tak "cool", jelikož při podání takovým způsobem, jakým to dělá tato hra, občas zatrnulo i mně, protřelému to příležitostnému hráči brutálních her.

No a snad mi prominete, když se nebudu rozepisovat o akční stránce jako takové. Je to pořád ten stejný Call of Duty. Snad jen přibylo momentů, kdy vám hra vytrhne ovládání z rukou a ubylo chvil, kdy si můžete aspoň v cut-scéně zamačkat to jedno blbé tlačítko. To znamená, že nakonec máme zase tutéž hru, ale tentokrát v trochu temnějším kabátě. Pokud CoD fakt milujete, nebudete zklamaní, nicméně pokud hledáte nějaký hlubší zážitek... tak jste asi i beze mě tušili, že tady jste špatně.