Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Metro: Last Light

17.05.2013
83
291 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Píše se rok 2034 a Moskva leží v ruinách, zdevastovaná jadernou válkou. Pod městem se nachází rozsáhlá síť metra, budovaná již od 30. let 20. století a tyto tunely jsou nyní domovem přeživších. Dennodenně se musejí bránit nejen vlnám mutantů, kteří byli stvořeni radiací na povrchu, ale i sami sobě navzájem, neboť jsou rozděleni do znepřátelených frakcí. Cílem frakcí je získat co nejvíce obyvatelného prostoru pod svou kontrolu. Každá z frakcí navíc nyní pátrá po ultimátní zbrani hromadného ničení z vojenských skladů D6, která by jí "vyhrála" konflikt. Ujímáte se role Arťoma. Jste poslední nadějí zbylého lidstva, která stojí mezi ním a úplnou sebelikvidací.

Metro: Last Light je pokračováním ukrajinské střílečky Metro 2033. Hra měla původně nést název Metro 2034, který byl posléze změněn na Last Light. Oproti předchozímu dílu si můžete vybrat styl hraní. Buďto klasický styl „vystřílet všechno" anebo stealth. Arťom ovládá nové chvaty, jež vám pomohou neslyšně vyřídit protivníka. Stealth tu znamená i aktivní interakci s prostředím. Můžete například zhasnout hořící louče, vymontovat žárovku, ponořit se do tmy a vyhnout se tak odhalení. Další novinkou je částečná zničitelnost prostředí. Lze ničit dřevěné konstrukce, bedny, zídky a další z menších stavebních prvků jednotlivých levelů.

V roce 2014 vyšla vylepšená verze Metro: Last Light Redux. V roce 2019 pak další díl série s názvem Metro Exodus.


Poslední diskuzní příspěvek

Původní verze Last Light i s DLC free na Steamu. Máte týden, pak zase zmizí. V Redux verzi DLC nejsou.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC --
Tak prvně vybleju to, co mě neskutečně sralo…

Zvířecky kreténský save systém zůstal nezměněn. Automatický save ve spojení s totálně chaotickými savepointy i během bitev tak často vedou k nutnosti opakovat celý level. Auto-uložená hra vteřinu před tím, než dostanu ránu do hlavy, mě opravdu dokáže nakrknout.

Díky nemožnosti kontroly munice na obtížnost Ranger Hardcore jsem se rozhodl hru rozehrát znovu v Normal Modu na Hard. Nerozumím, koho vůbec napadlo něco takového dávat do hry. Když už jsem schopný si spočítat Military Grade munici, proč nemůžu i tu ostatní? Co je to za demenci? Zvláště, když sebraný pás 5ti nábojů mi dá fyzicky pouze jeden jediný???

V Normal Módu mě také hodně překvapil naprostý přebytek munice a vlastně veškerých zdrojů. Filtrů jsem měl ke konci na více než na 30minut, náboje se válí všude kolem a zbraně je možno prodávat zpět ochodníkům, takže v jeden moment ve hře je možno nasbírat spoustu peněz farmením. Oproti prvnímu dílu je toto opravdu velké zklamání.

Ačkoli se příběh točí kolem nadpřirozených sraček s Dark Ones, není to taková tragédie, abych při jeho sledování musel zavírat oči. Naopak jeho zakončení mě velice potěšilo. Stejně jako v prvním díle je i zde velice obtížné dosáhnout kladného konce. Množství morálních bodů, které musím nasbírat, je podle mě přehnané a ačkoli mě Little Man počastoval pochvalou, nakonec mě v tom stejně nechal. A to jediným mým prohřeškem byla smrtelná likvidace lidských protivníků.

Stealth přístup už je použitelnější než ve 2033, ačkoli je schopnost nepřátel nevidět mě na dva metry poněkud diskutabilní. Jenže kdo by se pachtil s tichým postupem, když jsou přestřelky tak zábavné? Létající kusy zdiva s pokročilým PhysXem, bezkonkurenční granáty a jejich těžkotonážní výbuchy nebo slastné čvachtání headshotů při střelbě s tlumičem... utírání špíny a krve z plynové masky, její praskání, zamlžování, dártvejdrovský zvuk těžkého dýchání nebo výměna filtrů… bombastické přebíjení brokovnice, pumpování tlaku chlustačky kuliček nebo nabíjení svítilny, to všechno jsou věci přispívající k pohlucující atmosféře a hratelnosti. To všechno dělá z Metra poctivou FPS, kterou těch pár nasíracích věcí prostě nemůže stáhnout dolů…

*****/5
Obtížnost: Normal Mode Hardcore
+32 +33 −1
  • PC 85
Víceméně porovnání s jedničkou.

Last Light bohužel o něco víc hráčovi říká co má dělat. Atmosféra tu pořád je, i když ne tak silná - částečně je to dáno i tím, že je to prostě podruhé a Artyom taky začíná hru v jiné pozici, než tomu bylo dřív. V tomhle hra dost dohání hlavně ve druhé polovině. Příběh se nese v podobném duchu - hraje spíš vedlejší roli a okolnosti prostě táhnou Artyoma napříč metrem.

Souboje jsou tak trochu problematické téma, protože na otevřený boj s lidskými protivníky u mě došlo docela výjimečně a obvykle netrval dlouho. Zatímco v prvním Metru byl stealth použitelný tak napůl, tady je tichý postup naopak až příliš jednoduchý a tak nějak zabíjí akci - přestřelky v jedničce byly mnohem zábavnější, než stealth v Last Light. Potyčky s mutanty doznaly změn k lepšímu, ale způsob, jakým se jejich tělo chová při smrti je absurdní a nechápu, jak to můžou ti ukrajinci pořád kurvit. Mam vektory pro posledni pohyb potvory, mam vektor poslední kulky, mam hmotnost potvory, gravitaci, ragdoll. Není důvod, aby mutant nelehnul na místě k zemi, nanejvýš s krátkým obloučkem od brokovnice. Místo toho se mrtvoly mutantů zase chovají, jako by je někdo napustil héliem. Mezi mutanty se objevilo pár nových nepřátel, i když většinou obývají jen konkrétní oblasti, likvidace řady z nich vyžaduje specifický přístup, takže za to by se našly nějaké plusové bodíky.

Graficky je Metro Last Light nářez. I když mi přijde, že první Metro chrlilo na obrazovku o něco víc detailů, Last Light vypadá špičkově a opravdu se to dá hrát na maximální detaily (alespoň na mé GTX 660) a ani na minimální nevypadá blbě. Trochu proti konkurencí zaostává zpracování obličejů. Bouře na povrchu stojí za to.

Příliš jednoduchý stealth je po stránce gamepalye určitě největší chyba, ale naštvalo mě i občasné přílišné šetření zdroji v některých lokacích (dvě celé lokace před jedním z bossfightů jsou poloprázdné) nebo totální absence HUDu v Ranger Hardcore módu. To má sice být jeho vlastnost, ale při QT eventech si musíte domyslet, že máte něco mačkat, změna sekundární zbraně se provádí naslepo, protože krom slabého zvuku při výběru není poznat že se něco děje - mohl by ji Artyom aspoň vzít do ruky. Stejně tak když už si hrajeme na realismus bez HUDu, mohla by tu být klávesa, kterou když držím, můžu se podívát kolik mám ještě munice ve zbrani a v záloze.

Už ze začátku jsem měl z nového Metra trochu rozporuplné pocity a i nakonec musím bohužel uznat, že i přes zlepšení soubojů s mutanty je první Metro 2033 lepší hrou. Atmosféru mělo hutnější a obecně gameplay zábavnější. Nicméně Last Light neztrácí zase tolik a málokterá FPSka z této dekády se mu může rovnat.
+25 +26 −1
  • PC 85
Tak podobná a přesto zbrusu nová! Metro: Last Light nepřináší téměř žádné inovace a nové herní prvky oproti svému předchůdci, a přesto předkládá hráči unikátní herní zážitek, který rozhodně nepůsobí jako (s)prostá kopie!

Jednoznačně nejlepším aspektem hry je atmosféra, ta vás bude provázet od začátku do konce a povýší veškeré vaše počínání ve hře na zcela novou úroveň. Již intro působí velice pěkně, vnoření do hry tak proběhne rychle a bezbolestně. Obtížnost Ranger je nutností pro každého muže s penisem nad 5 centimetrů. Její nevýhoda sice spočívá v tom, že hra nepomyslela na to, jak checknout zásobu munice, ale to nevadí. Prozradím vám totiž rovnou, že ji bude vždy nedostatek, což je z hlediska hratelnosti ideální stav. Žádný hud a žádný crosshair, toť budoucnost realistických FPS! Pomalé plížení se v chodbách, vynikající zvuková stránka hry, úzkostná a znepokojivá hudba – atmosféra Metra je něco dokonalého. Samozřejmě tady nemluvím o další Amnesii, ta stojí bokem v jiné kategorii i jiném herním žánru…

Perfektní atmosféru ze značné části utváří i design prostředí. Ať už jde o opuštěné tunely metra naplněné zlověstnými zvuky, přítmí uliček nepřátelských základen, démonické bažiny, nebo o apokalyptický, vyprahlý zemský povrch s šedivým sluncem a depresivním deštěm, vypadá to skvěle. Navíc se všude něco válí, zbořené budovy, proražené zdi, trosky a špetka naděje v podobě nově vyrostlé trávy. Zkrátka svět okolo vás věrně odpovídá představě postapokalyptické Země, byť se vlastně jedná jen o koridor světa, v němž nejde vybočit z cesty načrtnuté herními designéry. Příběh tvoří pro atmosféru kvalitní základ, nelíbila se mi jen spolupráce s Dark one v pozdější fázi hry, neboť nadpřirozený pomocník značně ubírá z pocitů nebezpečí, strachu a osamělosti, jež jsou pro Metro esenciální.

Hratelnost nemůže být za výše zmíněných podmínek zklamáním. Každé procházení lokací a očekávání nebezpečí, je požitek, přestřelky jsou také ok, nicméně velkou výhradu mám ke stealth prvkům. Jistě, Metro nemá před názvem „Tom Clancy's”, jenže tohle je primitivní až moc. Nemyslím, že by bylo třeba přepracovávat levely, dělat cestu pro hráče složitější, umísťovat na stropy kamery nebo cokoli v tomto duchu. Do nebe volající demence spočívá v umělé inteligenci, přesněji ve zrakových a sluchových (ne)schopnostech vojáků. Pokud zrovna nestojíte u zdroje světla nebo pokud nejste dementní a vypnete ho, voják vás zkrátka nevidí, ani když jste metr před ním a cpete mu do nosní dírky hlaveň kalašnikova. Voják je zhruba jako tank, má před sebou úzkou štěrbinu, v níž je schopen vás zaznamenat (a i tak se nejprve ozve varovný signál a vy máte dost času na útěk), ale jinak můžete kolem něj tancovat kozáčka a s ním to ani nehne. Kdyby se tento nedostatek znatelně vylepšil, přičemž obtížnost by se zpět vyvážila např. snížením počtu vojáků, hovořil bych zde o pokořiteli Dishonored a nejlepší hře za poslední rok(y)…
+17
  • PC 95
U tohoto druhého dílu herní série jsem dal na radu známých a k českým titulkům jsem si pustil dialogy v ruštině. Když to srovnám s prvním dílem, kde jsem měl dialogy v angličtině, tak ruština ještě více dokreslila celou atmosféru hry a hráč si to o to víc užije.

Líbilo se mi, že jsem se podíval i na povrch, kde jsem na vlastní oči viděl celou zkázu, která se na zemi stala a vyhnala zbylé přeživší do útrob metra.

Kdy porovnám ztvárnění prostředí hry s mojí vizuelní představou metra, kterou jsem si udělal při čtení knižní předlohy, v mnoha ohledech se tato moje určitá představa ztotožnuje s herním prostředím. Mile mě překvapilo, že když se člověk dobře během hry díval uviděl občas na stole knihu Metro.

Ve hře je na výběr z většího množství různých zbraní, které jsem si průběžně mohl měnit podle typu nepřítele s kterým jsem bojoval. Nevzpomínám si, jak to bylo v prvním díle, ale tady se mi líbilo, že na zbraních bylo znatelně vidět, že jsou vytvořený z různých součástek, aby se lidé v metru se mohli vyzbrojit a chránit se před nepřáteli, kteří přicházejí z venku.

Dějová linie byla také pěkně zpracována a ani mi nepřipadalo, že by byli slabší místa, která by měl člověk chuť přeskočit, neboť jsou o ničem.

Jediné co mě trošku mrzelo, bylo, že není herní svět více otevřený v určitých místech a jde jít pouze dopředu a ne se více podívat po okolí.
+17
  • PC 80
Z některých her mi v paměti utkví krásná grafika, z jiných pěkná dějová linka nebo skvělý mechanismus interakce s prostředím, z dalších zase třeba neustálé padání, záseky, trapné boje nebo rozmrzelost z odbytého konce. Metro: Last Light si budu pamatovat jako těch dvacet napínavých hodin, co jsem strávila v postapokalyptickém moskevském metru.

Ponoření do herního prostředí bylo okamžité a dokonalé, a to i přes to, že jsem z nějakého těžko definovatelného či omluvitelného důvodu nehrála jedničku. Zkrátka hrajete za velmi bojeschopného mladíka Artyoma s traumatickým dětstvím a jistou výjimečnou schopností, který má tu smůlu, že žije v době, kdy je lidstvo kvůli světové nukleární válce odkázáno na život v tunelech metra, které ovládají tři znepřátelené skupiny - náckové, komunisti a ti v porovnání nejnormálnější, tzn. ti vaši - navíc Artyom v předchozím díle nedopatřením zlikvidoval nově objevenou rasu inteligentních bytostí, z nichž to vypadá, že přežil poslední exemplář... No a teď to řešte.

Řešit se to dá více i méně humanitárními způsoby, většinu lidských protivníků totiž nemusíte zabít a části nelidských protivníků je lepší se vyhnout. Přitom se pohybujete v malých, ale neuvěřitelně atmosférických lokacích metra a povrchu, kde je buď taková tma, že si musíte svítit, nebo taková radiace, že musíte mít plynovou masku -- nebo obojí. Vyvrcholení příběhu (tj. linka s malým "Temným") možná zabíhá trochu do patosu, ale hlavně, Metro žije. Je plné lidí a každý vypadá nejenže jinak než ostatní, ale hlavně taky, že něco dělá, něco chce a někým je. Stačí pár zaslechnutých dialogů a hned máte pocit, že se kolem vás něco děje. Vyvolený může být jen jeden (spoiler: jste to vy), ale sebebezvýznamnější postava si s Artyomem nezadá co do vykreslenosti (což je chvála i kritika, protože s nemluvným Artyomem jako takovým moc zábavy není).

V Metru ale zábava je, ať už se jedná o stísňující úsek karantény, nacistické shromáždění nebo o podzemní Benátky, kde je jedním z bodů zábavního programu drezura nespolupracujího mutanta. Co se těch mutantů týče, tak jsou opravdu nepěkní a někteří poměrně nezdolní, takže pobyt v oblastech, kde se vyskytují, opravdu probíhá s dávkou adrenalinu. Na střídavě normální a těžkou obtížnost mi náboje stačily jen tak tak a mým hlavním achievementem byl rekordní počet pádů do radioaktivní bažiny, takže bych hru hodnotila jako zdravě náročnou, až na to, že pokud se chcete cítit opravdu drsně, musíte si připlatit za obtížnost ranger.

Jelikož jsem si ve hře chtěla připadat jako v prostředí, kterému rozumím, a ne jako na karlovarské kolonádě, hrála jsem hru nakonec anglicky, a na prožitku to neubíralo. Taky jsem se snažila být co nejmilosrdnější, ale občas to prostě ujede, takže jsem se pravděpodobně dočkala toho horšího z konců.

Pro: neuvěřitelná atmosféra

Proti: Artyom místy působí trochu zabedněně

+14