Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Sid Meier's Civilization

MPS Labs •  MicroProse (SNES) •  Asmic Software (SNES)
16.12.1991
25.09.1992
1992
březen 1993
říjen 1995
26.04.1996
02.05.1997
89
230 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Sid Meier's Civilization je budovatelská tahová strategie, v níž hráč v kůži panovníka vybrané civilizace s ostatními národy soutěží v získání vojenské, technologické a kulturní převahy. Jednotlivé tahy herní svět posunují po časové ose; a to od r. 4000 př. n. l., v němž hra začíná, až do r. 2100 n. l., po jehož dosažení se uzavře skóre a na základě počtu bodů určí vítěz. Ke stanovení vítězné civilizace nicméně může dojít i dříve, a to tehdy, když kosmická loď některého národa doletí do hvězdného systému Alpha Centauri, a pochopitelně také ve chvíli, kdy si jeden národ podmaní všechny ostatní. Úspěšnost ve hře, která oplývá rozsáhlými průzkumnými, vojenskými a diplomatickými výzvami, se odvíjí od toho, jak hráč rozděluje prostředky mezi výzkum, zdokonalování stávajících a budování nových měst a výcvik nových jednotek.

Vlastní hra se hraje tak, že hráč každou svou jednotku úkoluje na mapě světa. Na počátku hráč disponuje jedním, výjimečně dvěma osadníky. Osadník je pracovní jednotkou – slouží k hloubení dolů, konstrukci zavlažovacích zařízení, výstavbě silnic a železnic a především k obstarávání jídla, bez něhož není vyloučen jen rozvoj, nýbrž vůbec další existence říše. Ostatní jednotky ve hře jsou vojenské – jejich agendou je útok a zabírání měst. Mezi národy, v čele každého z nich stojí známá historická osobnost, ve hře mají zastoupení jak minulé civilizace, tak ty, jež se pod svým původním označením ve světě udržely do konce 20. století; za obě skupiny lze jmenovat např. Američany, Aztéky, Mongoly nebo Římany. Výběr civilizace neovlivňuje jenom jazyk a startovní pozici na mapě, avšak též skutečnosti související s vlastní hrou. Kromě toho, že umělá inteligence národy vede v souladu s jejich reálnými vlastnostmi, tedy kupř. Aztéky krajně rozpínavě, je v tomto ohledu předně namístě zmínit se o základní sadě technologií, jíž hráč, chce-li ze své volby národa vytěžit maximum, musí svůj styl hry přizpůsobit.

Technologie, začínající abecedou, hrnčířstvím a kolem a končící výpočetní technikou, jaderným štěpením a vesmírným programem, jsou klíčovým prvkem celé hry; většina technologických výdobytků totiž udílí přístup k novým jednotkám, budovám, popř. vylepšením, a pořadí, v jakém si hráč osvojování dílčích vymožeností svou civilizací volí, může rozhodnout o jeho celkovém úspěchu a neúspěchu. Jisté technologie s sebou přitom vedle pozitivního účinku nesou i negativní, např. s rozmachem automobilového průmyslu se dostaví znečištění ovzduší, které, pokud nejsou přijata vhodná protiopatření, má za následek globální oteplování a ve finálním účtování snižuje bodový zisk.

Jediný způsob dobývání technologií nespočívá v bádání; hráč se k nim může dostat rovněž skrze sdílení know-how s jinými národy. Do mírových interakcí uskutečňujících se mezi národy se řadí taktéž obchodování, realizované vysíláním karavan do vzdálených měst, jež je z důvodu nabývání luxusního zboží příznivé pro udržení spokojenosti obyvatelstva; ta je důležitá proto, že není-li lid v dobré náladě, příslušné město hrozí upadnutím do chaosu, a v případě vypuknutí nepokojů až do doby jejich potlačení, o což se musí postarat hráč, nic neprodukuje. Na prosperitě měst se podílí i nastolený typ vlády – od zahájení hry praktikovaný despotismus hráč může nahradit demokracií, komunismem, monarchií nebo republikou. Co se týče spolupráce civilizací, hra podporuje dokonce institut mírových smluv; realizuje se pomocí diplomatů, kterým se může podařit vyjednat zřízení ambasád v protivníkem spravovaných městech. Diplomaté na druhou stranu vládnou i záškodnickými schopnostmi – umí uplácet nepřátelské jednotky, aby přešly na stranu hráče, a v cizích městech dokáží špehovat, příp. i sabotovat.

Významnou součástí hry jsou tzv. divy světa. Jedná se, svou podobou, o jedinečné stavby, vyjadřující kulturní úroveň daného národa. Mezi divy světa patří pyramidy, Velká čínská zeď, Koperníkova observatoř, Hooverova přehrada nebo pomník expedice Fernãa de Magalhãese. Vybudování každého divu je náročné na suroviny i čas, ale tyto hráči svým psychologickým vlivem poskytnou znatelné výhody, kupř. poslední jmenovaná struktura zvýšení rychlosti pohybu námořních jednotek. Efekt divů světa se v závislosti na konkrétních architektonických skvostech vztahuje buď na město, v němž se dílo nachází, na všechna města na kontinentu, na němž je vrcholný produkt kultury postaven, nebo na celou civilizaci.


Poslední diskuzní příspěvek

@player (29.09.2020 21:08): Na začátku počítač moc neútočí, takže jednoho phalanxe. U okrajových měst buď dva nebo někdy zůstávám i tak u jednoho. U rizikových měst tam dám klidně i 3-4 jako ty + city walls (záleží na množství štítů navíc ve městě). Jinak města se snažím rychle propojit cestami, takže případné posily dorazí relativně rychle. Důležité je mít poblíž toho diplomata, kterým eliminuji prvotní hrozby (bez nutnosti vyhlásit válku), hlavně i "přátelské" phalanxe, kteří se opevňují poblíž města. Ty beru jako hrozbu, které se musím ihned zbavit. I kdyby hrozbou nebyli, zabírají mi políčko u města, který mi omezuje produkci. Opravdu málokdy o město na střední obtížnosti přijdu, většinou jen nějakou haluzí (např. barbaři). V takovém případě si ho pak "koupím" diplomatem zpět.

Uznávám, že je to taková spíš "vychcaná" taktika, ale přijde mi to efektivní a baví mě to. :)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
V nasledujúcich riadkoch sa pokúsim zosumarizovať jednotlivé diely tejto série, pri ktorej som strávil okolo 10.000 hodín čistého času t.j. približne 3% svojho života a ktorá do značnej miery zapríčinila moju vášeň pre hranie počítačových hier.

1991 -- Civ I -- Najjednoduchší a najmenej komplexný diel série, pochopiteľne keďže bol prvý, napriek tomu v roku 1991 mi vyslovene odpálil myseľ (blew my mind), a detstvo, ktoré som kvôli civke strávil za PC. Napriek tomu, že neumožňoval iniciovať diplomatické rozhovory, rozdielne národy predstavovali len kozmetické zmeny v hraní, či balance problémy so city-boomovaním, som podľahol jej čaru, z ktorého vznikol žáner 4X (Explore-Expand-Exploit-Exterminate).

1996 -- Civ II -- Z odstupom času zrejme najhorší dieľ série. Okrem toho, že zmenil pohľad z top-down na izometric, priniesol dosť škaredé, i keď funkčné, Windows NT lišty a menu, podivný council, ktorý vám kecal do rozhodovania, hit pointy jednotiek (v Civ I bola jednotka buď zničená v combate, alebo prežila celá bez ujmy), celkovo však neriešila balance city-boomu, či jednotvárnosť úpravu terénnu a nepriniesla ani zďaleka toľko noviniek ako neskoršie diely.

1999 - SMAC (Sid Meier's Alpha Centauri) -- SMAC je najnápaditejším dieľom. Okrem toho, že celá hra sa odohráva ako sci-fi, hra priniesla množstvo zmien hrateľnosti oproti dvojke: Možnosť kombinovať jednotky a vymýšľať nové, sociálne politiky a systém vládneho zriadenia (diskutabilne najlepším, kde hráč kombinoval rôzne sociálne politiky v kľúčových oblastiach), národy s vlastnými bonusmi a špecifickou AI (opäť, diskutabilne najsilnejšia AI z celej série), fantastickou diplomaciu (v náväznosti na silnú AI), podivnými novými stratégiami (zelená ekonomika), množstvo nových možnosti terra-formingu, hranice ohraničujúce národ, či možnosť stavať vodné mestá, patria k tým najpodstatnejším zmenám.

2001 -- Civ III -- Prvý dieľ, ktorý sa snaží balancovať city boom, i keď nie zrovna najštastnejšie. Čím viac miest ste budovali, tým viac sa zvyšovala korupcia vzdialenejších miest - čo pri asi 12 meste znamenalo, že korupcia zosekala produkciu na jedno kladivko, bez ohľadu na budovy znižujúce korupciu. Okrem tohto podstatného problému (pri ktorom stratil význam obsadzovať cudzie mestá a radšej ich bolo treba raze-ovať), patrí k trojke samá chvála. Národy dostali špecifické bonusy a jednotky a vlastnú solídnu AIčku. Okrem najpodstatnejšej zmeny tohto dielu - kultúry, ktorá vymedzovala hranice národa a pomocou ktorej bolo dokonca možné obsadiť priľahlé mestá (ich dobrovoľným začlenením do vašej civilizácie), pribudli napríklad aj strategické suroviny, potrebné na stavbu dôležitých jednotiek.

2006 -- Civ IV -- Z odstupom času zrejme najpodarenejší dieľ a zároveň najkomplexnejší. Okrem toho, že sa pohľad vrátil z isometric na top-down, štvorka priniesla nepreberné množstvo malých inovácii: zušlachtovanie terénu už nebolo len o irigácia/baňa+cesta, ale dalo sa stavať rôzne vodné mlyny, workshopy, či dediny (ktoré postupne rástli spoločne s mestom), náboženstvá, ktoré prehlbovali diplomaciu a obohacovali kultúrne stratégie, zmeny v technológiach (menšia naviazanosť umožňovala väčšie zameranie na jednotlivé technologické smery), takmer dokonalý systém špionáže, sociálna politika vytvárana kombináciami (tak ako v SMAC), systém corporations (ktoré sa šírili podobne ako náboženstvá), anti city-boom opatrením (namiesto nulovej produkcii, korupcia tentokrát ukrajovala financie z rozpočtu -- omnoho logickejšie a hrateľnejšie), zdravie národa, ktoré dokázalo zavariť najmä väčším mestám postavených v deltách riek, či v blízkosti džunglí, a množstvo ďalších kozmetických zmien, ktoré spolu robia z Civ IV diskutabilne najlepší dieľ série.

2010 -- Civ V -- lead designerom už nie je Soren Johnson, ale Jon Shafer. Zmeny, ktoré priniesla päťka sú skôr o zjednodušovaní a streamlinovaní. Po miernom rozčarovaní z nutnosti používať Steam, či nahradením datadiskov DLCčkami, ktoré po dvoch rokoch priniesli zatiaľ len nové národy (6) a pár nových máp, som dal aj tomuto dielu férovú šancu (približne 120 hodín). Silne pozitívna zmena oproti predošlým dielom je nahradenie štvorčekovej mapy šesťuholníkovou a nemožnosťou stackovať viacero jednotiek na tom istom políčku. Bohužial s tým, aj prišli väčšie nároky na AI, ktorá nezvláda combat, s pár archermi ste schopný rozdrťiť celú súperovú armádu, pretože on manévruje so svojimi jednotkami priamo do vášho palebného pola a keď už sa zdá, že môže zaúčiť a zničiť vaše jednotky, tak on ich radšej stiahne, pričom v ďalšom kole sa znovu priblíži na dostrel, a takto dokola.

Diplomacia zo štvorky išla diametrálne dole. Národy rozoznávajú už len vašu armádu a to s kým ste uzavreli friendship pact a podľa toho sa k vám chovajú. Stačí ak máte priemernú armádu a s nikým ste neuzavreli friendship pact a so všetkými budete "Friendly". Mimo, žalostnej AI a diplomacie, Civ V prišla o špionáž, náboženstvá, systém zdravia národa, korupciu či sociálne politiky, ktoré sú nahradené permanentnými (social trees - pripomínajúce skôr talent trees z Diabla či WoW), ktoré sa nedajú meniť. Ak raz vyberiete Liberalism, tak máte Liberalism do konca hry. Bohužial, avšak práve kvôli nestackovaniu jednotiek na tom istom poli, či automatického embarku, sa mi ťažko vracalo k štvorke aj napriek všetkými negatívam, ktoré priniesla päťka.

Na záver by som chcel povedať, že na hre, pri ktorej som strávil 3% svojho života, a ktorú hrajem už 20 rokov, asi niečo bude. Hodnotenie preto nie je venované jednotke ale celej sérii. Dúfam, že napriek pochybnému poslednému dielu a zrejme aj poslabšiemu predaju, sa dočkáme aj šestky, ktorá bude znamenať návrat k špionáži, zdravotníctvu, regulérnej diplomacii či náboženstvám. Namiesto totálneho odstránenia by možno do budúcna mali hľadať spôsoby ako ich vylepšiť.
+43
  • PC 90
Hru jsem hrál v devadesátkách jako dítě co nerozumělo jak jazyku tak mechanikám, přesto mě strašně bavila. Řekl jsem si, že by bylo zajímavé zahrát si ji znovu a zjistit, co všechno mi tehdy unikalo. Začal jsem tedy manuálem... a zjistil, že má 130 stran! Wow. OK, zatnul jsem zuby, a svědomitě to celé přečetl. Kupodivu se fakt dobře čte, z půlky manuál a z půlky poměrně zajímavá učebnice historie. Hru jsem pak hrál na tabletu pomocí Magic DosBox a vlastního UI (až tak moc práce jsem si s tím dal) při cestě do zaměstnání a zpět (konečně dobrá "mobilní" hra:)).

Musím říct, že jsem byl ohromen, jak komplexní a provázané mechaniky Civilizace má, a přitom to všechno zvládá zobrazovat na v podstatě čtverečkovaném papíře a pár dalších obrazovkách. Je tam pokryté všechno důležité, od nutnosti založit město na vhodném místě (agrární města vs industriální města), významu technologické převahy (např. rychlý vývoj střelného prachu nebo ovládnutí moří), nutnosti silné ekonomiky, dopadu válek (vyčerpává vaši ekonomiku, ale může přinést značné výhody), různých režimů vládnutí (jiné jsou vhodné pro válku a jiné pro prosperitu), ekologie (znečistění z továren a automobilů, hrozící klimatické změny) nebo diplomacie (obchodování, vydírání, sabotáže, spojenectví). Problematika světa zhuštěná do pár pravidel, co dávají smysl, jsou poměrně vybalancovaná a provázaná. Až bych řekl, že by něco podobného mohlo být hravou formou zařazeno ve výukovém systému (mě by to určitě tehdy bavilo víc než učebnice a k pochopení fungování světa by mi to pravděpodobně také přispělo více).

Líbí se mi, jak je hra variabilní (různé strategie k vítězství, díky náhodnému terénu je nutné používat různé taktiky a musíte překonávat různé výzvy), a když si vezmu, v jakém roce hra vyšla, tak to musela být naprostá bomba a chápu její kultovní status. Nadšený jsem totiž z ní i nyní. Samozřejmě člověk musí překousnout nedostatky v uživatelském ovládání plynoucí z jejího stáří, množství mechanik které jsou popsány v manuálu ale nejsou vysvětleny nikde ve hře, a špatný pathfinding. Na druhou stranu grafika podle mě zestárla velmi dobře, díky schematickému 2D zobrazení se to krásně dá hrát i nyní (přes celý monitor bych to nedával, ale na tabletu to bylo perfektní). Jedinou opravdovou výtku k herním mechanikám bych měl v tom, že závěrečné fáze hry, kdy máte hodně měst, hodně jednotek, a hodně vyrábíte, jsou poměrně zdlouhavé. Většinou jsem se nejvíce bavil u prvních cca dvou třetin hry, kdy rychle postupujete kupředu a objevujete neznámé. Ke konci kdy již vidíte celý svět a jen se snažíte převálcovat konkurenty (ekonomicky či vojensky) již je pak příliš moc práce se spravováním všech měst a jednotlivých aspektů vaší civilizace. V celkovém měřítku je to však jen malá výtka. Časem bych se chtěl podívat, jak se s mechanikami vypořádaly a kam je posunuly novější díly hry.

Celkové hodnocení: Nářez
+18
  • PC 100
Když byste si měli vybavit hru, u které jste za život strávili nejvíce času, mnohým se nejspíš vybaví hry jako Counter Strike, WoWko, Minecraft, apod. V mém případě je to ale právě první Civilizace, kterou jsem si poprvé zahrál někdy v první polovině devadesátých let minulého století a postupem času v ní utopil opravdu hodně hodin. I v dnešní době si čas od času párkrát jedničku s radostí zahraju. Přitom moje začátky s touto hrou byly opravdu krušné. Kromě toho, že to byla prakticky moje první strategie a faktu, že jsem neuměl ani slovo anglicky, tak jsme doma měli PC bez myši (ano, dnes je to nepředstavitelné, ale v té době prostě nebyla myš u počítače standardem) a navíc s černobílým monitorem.

Dodnes si vzpomínám, jak jsem se snažil rozeznávat jiné národy podle odstínů šedi (což např. u růžových Angličanů/Řeků šlo celkem snadno, horší to bylo mezi modrými Němci/Francouzi a zelenými Babyloňany/Zulu). Docela vtipné bylo i to, že díky tomu nebyla vidět v úvodním menu vybraná položka, takže jsem netušil, že si vůbec můžu vybrat i jiný národ, takže jsem ze začátku hrál jenom za Římany, kteří jsou v nabídce první. O nějakém Sound Blasteru tehdy taky nemohla být řeč, takže veškeré zvuky a hudba byla zprostředkována pomocí PC speakeru (na který mimochodem nedám dopustit a i dnes si nechávám DosBoxem emulovat právě tyto zvuky a hudbu).

Postupem času jsem se systémem pokus omyl naučil základní principy hry a následně jsem se (už s myší a barevným monitorem) začal dostávat i do hlubších mechanismů hry. Taky jsem si osvojil několik stylů hraní s tím, že můj nejoblíbenější je asi co nejrychlejší přechod na demokracii kvůli nulové korupci (ideálně pomocí pyramidy) a následný rychlý technologický pokrok a vítězství ve space race. Zajímavý je taky styl v podobě vydělávání spousty peněz a následného přebírání měst a armád pomocí diplomatů. Možností je prostě spousta a to se mi na této hře hodně líbí.

Časem jsem ve hře objevil cheat code umožňující zobrazovat celou mapu, sledovat vývoj ostatních civilizací a nahlížet do jejich měst. Tahy soupeřů tak byly docela zdlouhavé, ale mě to sem tam bavilo sledovat a hlavně jsem díky tomu ještě víc pochopil, jakým způsobem hraje počítač a že tak trochu podvádí. Má nepotopitelnou trireme, takže může libovolně do oceánu. Nemusí vůbec řešit korupci ve městech, neprojevuje se mu pollution, dokáže teleportovat diplomaty a karavany, divy světa staví náhodně a zdarma, mění režim během jednoho kola, atd. Na druhou stranu zase některé věci dělat neumí (např. kácení lesů a džunglí).

Bohužel nic není dokonalé a tak i zde je pár věcí, které mi ve hře chybí nebo mě štvou:
- Asi nejhorší věcí je omezení počtu jednotek (ve skutečnosti i měst, ale toho počtu lze dosáhnout opravdu jen zřídka), následně naskakuje hlášení o příliš velké armádě a nové jednotky se nevyrábějí.
- Není možné jednoduše vyvolat setkání s ostatními národy (pouze pomocí diplomata).
- Maximální množství peněz je 30000.
- Pokud počítačový protivník přijde o prvního Settlera (bez postavení města), zůstává hráč ve hře a není ho možné žádným způsobem eliminovat.
- Zaplacení výroby někdy postrádá smysl (např. u divu světa).
- Je možné přepínat výrobu s tím, že zůstává vynaložené množství produkce.
- Není možné upgradovat jednotky.

Co dodat? Vím, že mnoho hráčů tvrdí, že nejlepším dílem Civilizace je ten druhý, který je de facto dotaženější jedničkou s hezčí grafikou. V mém případě je ale na trůně jednička i s jejími nedokonalostmi. Je prostě nedílnou součástí mého herního života a asi na ní nikdy nedám dopustit.
+16
  • PC 90
Málokterá hra si zaslouží pojmenování "klasika" víc než Civilizace. Jedna z prvních her, které jsem na PC hrál a možná právě proto na ni mám tak silné nostalgické vzpomínky. Rozhodně je to ale skvělá hra. Užíval jsem si vynalézání nových technologií, vyjednávání s nepřáteli a jejich podvedení v ten pravý čas, stavbu města, světových divů, které vždy mohl vlastit pouze jeden národ, neustálé stavění budov (jen za tahy) a jejich prodávání (za peníze :)). V Civilizaci šlo dělat prostě spoustu zábavných věcí a to dělá hru dobrou hrou.

Pro: techologický strom, stavba měst, světové divy, přehledná grafika

Proti: v pokročilých fázích hry s velkým územím už 1 kolo trvalo moc dlouho, ale jsem možná sám komu to vadí...:)

+15
  • PC 100
Hru jsem poprvé hrál někdy v 93-94 (dříve jsem na to bohužel ještě neměl mozek). Od té doby jsem jí hrál mnohokrát a také několikrát dohrál.

To že kolo trvá dlouho by se dalo předvést na mém experimentu, který jsem naposled zkusil. Zabrat naprosto všechny políčka, které aspoň trochu vynášejí (s tím, že jsem kolem jediného zbylého nepřátelského města udržoval armádu na všech osmi). Bohužel jsem však narazil na maximální limit měst. Loadoval jsem a udělal to chytřeji. Na max. počet měst (už nevím kolik) jsem se to číslo snažil co nejlépe využít a mít co největší skóre na populaci, všechny divy světa a samozřejmě, bonus za mír. Tím se moje hodnocení dostalo mimo tabulky do řádu zhruba 2000%. Používal jsem ovšem taktiku save-load, to bez mučení přiznávám. Heh, soupeře jsem nechal zkoumat a stavět divy světa, načež jsem je pak zabíral/kradl/tradeoval. Snad jsem dokonce měl nukleární zbraně kolem roku nula (ale nejsem si tím jist).

Zkrátka byla to sranda. Vzpomínat jak jsem jako malý proháněl Settlery z Evropy na východ přes pustou Sibiř. To jsem samozřejmě hrál jen tak pro srandu, ne na výsledek. Zajímalo by mě, kolik bych měl bez hanebné taktiky save/load. Jednou si to vyzkouším. I tak asi dost, přeci jen, hraji tuto hru celý život.

Proč vlastně ? Protože Civ má ohromnou vlasnost replayability - je radost hrát znova. Občas to sice na začátku dopadne špatně a tak než postavíte prvního Settlera, zničí vás cizí nájezdník (a tak zemřete v prvních pěti minutách). Krásný obrázek že Civilization nepřečkala Test of time. Ale Martyrius the Great will rise again, že ano. Da, da, není problém začít hrát znovu.

Nerad jsem hrál random mapu (vlastně snad ani jednou), vždy svět. Itálie skládající se ze zhruba pěti políček, Británie zase ze čtyř (nebo tak nějak). Nejhorší bylo zvládnout Asii a Afriku. Pohyb pomalý, prostory obrovské, nepřátelé utíkali sem tam, města všude možně. Zimbabwe mě pěkně štvalo. Ale což.

Jako frontman Ruska je Stalin, jako předák Číny je Mao. Docela kontroverzní, tuším, že je v pozdějších dílech nahradili. U Německa si však netroufli dát ... no současníka těmto dvoum.


Nuže zpátky k mému experimentu. Protože jsem měl maximální počet měst (někdy kolem roku 1800 to bylo). Pollution bylo také maximální. Kromě těch jednotek na blokování nepřítele (tanky proti cavalry, viva la civilization) jsem měl jen settlery, ale ani jejich obrovská armáda nestačila na to pokrýt ohromnou spotřebu mé civilizace. A to jsem měl všechny možné potlačovače znečištění, snažil jsem se dávat jídlo a ne produkci et cetera.
===> Kolo pak trvalo i třeba 10 minut. Šílené, ale docela sranda. Naštěstí následovné hry se zaměřili na trochu automatizaci mikromanagementu.

Takže jsem vlastně vyhrál na více frontách. Jakoby jsem zničil všechny nepřátele (i když ne na papíře, formálně) - byť jen prakticky. Loď se vesele stavěla a SS moduly trojího typu svižně svištěli na oběžnou dráhu. A ještě jeden konec - nevím teď jaký (z hlavy), ale také jsem ho měl. Doufám.
To se mi zdá jako trochu škoda. Nemůžu zničit posledního nepřítele, protože by skončila hra a to nechci. Ale chci ho zničit, aby se mi to počítalo jako úspěch.

A když už jste (jakkoliv) skončili, ten pocit vítězství z všemocné tabulky historie (kde se pomaličku mračili všichni poražení) a poté ten sled vývoje civilizace na kontinentech, zabírání území, barevné označení.

I grafika. A krásně provedené divy světa, města, ty šašci na cestě před městem, geniální systém. Civilizopedie (díky ní jsem se prakticky naučil angličtinu a tak věděl jak se řekně sýpka dřív, než názvy měsíců).

Pro: Grafika, Civilizopedie, Geniální systém hry, Základ žánru, Óda na radost

Proti: Pokročilejší mikromanagement - dlouhá kola, barbaři (prvek náhody)

+14 +15 −1