Baldur's Gate

BioWare • Interplay Productions

21.12.1998

388 hodnocení Platformy

Žánr: RPG > nezařazeno

Forma: placená hra

Rozsah: samostatná hra

Multiplayer: ano

Nad Mečovým pobřežím se stahují mraky. Železo se rozpadá, cesty obsadili bandité a rozmohla se všeliká havěť dvounohá i čtyřnohá. Šeptá se i o hrozící válce s Amnem, mocnou říší na jihu. Hlavní postava hry o ničem z toho zatím neví, protože své mladí prožila za mohutnými zdmi opevněné knihovny Candlekeep, vychovávána mudrcem Gorionem. Klidný běh dní je však jednoho rána přerušen. Aniž by vysvětlil proč, trvá Gorion na okamžitém opuštění tvrze a při cestě lesem je zabit záhadnou osobou v brnění. Cesta zpět už není možná a je na sirotkovi, aby se dopátral pravdy nad totožností vraha svého pěstouna, identity svého skutečného otce i pozadí problémů, které sužují tento kout světa Forgotten Realms. Možná, že se odpovědi skrývají ve městě Baldur's Gate...

Baldur's Gate je RPG s izometrickým pohledem na herní plochu a pauzovatelným realtimem, a také prvním titulem, který využívá enginu zvaného Infinity. Jde o počítačovou adaptaci pravidel Advanced Dungeons & Dragons 2nd Edition, i když zdaleka ne první hrou, která využívá reálií světa Forgotten Realms. Hráč má plnou kontrolu nad svou postavou i nad dalšími členy družiny, ve které může být dohromady až šest charakterů. Ty je možné si vybrat z pětadvaceti více či méně zapamatovatelných dobrodruhů, na které hlavní postava během svého putování narazí, případně si vytvořit další postavy vlastní. Zdaleka ne všechny jsou k dispozici hned v první kapitole, je jich sedm, plus prolog, sloužící zároveň jako tutoriál. Procházet se městy, lesy či doly můžete buď sami, nebo ve společnosti až pěti dalších hráčů, protože BG obsahuje kooperativní multiplayer.

BG bylo rok po vydání rozšířeno o datadisk Tales of the Sword Coast a dokonce i o několik fanouškovských přídavků. V roce 2000 bylo následováno pokračováním Shadows of Amn. Původní hra se čtrnáct let po vydání dočkala remaku s podtitulem Enhanced Edition.

Oficiální stránky hry

Podpořte Databázi a kupte si hru na

Poslední diskuzní příspěvek

John Mirra

6358

08.10.2022 16:04

@Jab (08.10.2022 15:54): Jojo, možnost seslat. Díky, to mi nedoteklo, že Branwen je vlastně klerik...

Diskuze ke hře

Kvasa

5196

26.02.2012 12:26 (poslední úprava 29.12.2013 16:10)

Dohráno

PC 95

Je tomu už nějaký pátek, co jsem dohrál Baldur’s Gate a začal jsem zjišťovat, že pomalu začínám zapomínat, o čem hra byla a detaily příběhu mám poměrně rozmazané. To je pro hráče starých her výborná věc, taková lehká demence, nebo raději napíšu Alzheimer, není k zahození. Tedy do té doby než se začnete pomočovat a slintat na klávesnici z jiných důvodů než je úžas nad hrou. I když ti nejdrsnější hardcore hráči dungeonů na záchod zásadně nechodí, takže je to jedno.
Tak jsem se rozhodl oprášit starou legendu (věřili byste tomu, že když jsem poprvé hrál demo, po pár minutách jsem ho vypnul se slovy co je to za blbost, lehký dement jsem byl už zřejmě tenkrát).
Největší předností je otevřený svět, možnost jít tam kam chci, ne tam kam mě hra nutí, nebo nedej bože koridor tfuj. Poloprázdné mapy tam jsou, to je pravda, ale mě to nějak nevadilo, vždycky se tam nějaký ten úkol nebo příhoda odehrála (schválně kdo z Vás zabil Drizzta?) a za ten pocit volnosti to stojí. Vše Vám potom vynahradí našlapaná Baldurova brána. Taky je pro mě velké plus, když je hra zasazena do již existujícího světa, který má svou papírovou předlohu, své knihy a své spokojené hráče. Mám jistotu, že opravdu funguje.
Příběh rozhodně není klišé, alespoň u hry v osmadevadesátém nebyl. V dnešní době to tak možná někomu připadne, ale tehdy rozhodně ne.
Při putování potkáte spoustu postav, které se k Vám můžou přidat. Mě se ale nechtělo trhat již zavedenou partu, takže jsem hrál s tím, co jsem naverboval na začátku. Parádní je dabing společníků. Z některých hlášek a intonace hlasu jsem měl pocit lehké retardace postav, ale to se mi právě líbilo a smích sedícího ožralého obyvatele města taky stál za to.
Souboje jsou výborné a ke konci hry hodně přituhuje, takže se musíte opravdu snažit a využívat všechno co máte, ať už jsou to kouzla, lektvary, hůlky nebo speciální šípy. Tady byl menší problém s inventářem a se štosováním itemů, ale nějak jsem se s tím popasoval, holt nemůžete tahat všechno sebou. A rovnou skočím na další a poslední věc co mě vadila a to na vcházení, vycházení z budov a zasekávání postav. U toho jsem vážně rostl, ale všechno jsou to chyby enginu, za to hra nemůže, takže vlastně nic.
Nemá cenu se tu dál rozepisovat, důležité věci tu už napsali jiní a lépe než já. Tahle hra je prostě skvělá a stala se legendou, můžeme jen litovat, že podobného titulu se už dnes nedočkáme. Ještě že je tu ta senilita. Tak za deset let zase nashle. Co sem to sakra jenom chtěl, co tu dělám, pane doktore? Jo vlastně, jdu dohrát dvojku.

Na závěr přihodím fotku balení hry.
odkaz

Pro: svět Forgotten Realms, souboje, tvorba postavy, kouzla, parťáci, pasti, příběh

Proti: zasekávání postav

+56

Vurhor

6750

18.05.2016 14:55

Dohráno

PC 90

Když už tady furt buzeruju s tím neustálým opěvováním Infinity engine her, tak myslím, že už je konečně na čase napsat komentář na hru, která s ním přišla jako první. Řeč je samozřejmě o Baldurovi, první hře z nejlepší herní série, jakou Bioware kdy vytvořili. Taktéž i předvoji nejlepšího RPG, jaké jsem měl tu čest hrát. Kdo by si byl pomyslel, že klučina/holčina z inťošské pevnosti, ve které musí léčit krávy a honit po skladu krysy, se stane jednou z nejmocnějších bytostí Mečového pobřeží... Inu, série Baldurs Gate vám to parádně předvede.

Ta naprosto kouzelná věc na jedničce je především ono fantasy stereotypní dráčákovité dobrodružství, kterak se svými (ne)udatnými reky prozkoumáváte neznámé lesy, vrchoviny a jeskyně, přičemž je možnost, že k vám může někdy přiběhnou jakýsi pulčík a prodat vám "mocný drahokam", který je ve skutečnosti téměř bezcenný šunt, vyděšený šlechtic, který křičíc utíká před strašlivým medvědem za lávkou, nebo možnost potkat určitého přechytralého starce, kterého můžete až asi osmi řádkovou drzou odpovědí poslat do prdele. (Dávám ji pokaždé, tomu prostě nejde odolat.) Na rozdíl od dvojky je zde také onen element napětí a strachu z "instant killu", vy a vaši parťáci jste na začátku slaboučká ořezávátka, i takové setkání s pár koboldy, kteří mají kliku na mušku, vám můžou i silnější postavu rozcupovat raz dva. V rámci toho jsou souboje vyloženou lahodou. Ty nejlepší jsou většinou proti nepřátelským skupinám, v povolání různorodých humanoidů, kde musíte opravdu dobře taktizovat a využívat veškerý soubojový arzenál. A takhle taky má to pravé dobrodružné RPG vypadat - z nuly hrdinou. Baldurs Gate to dělá parádně. Samotný svět je radost prozkoumávat, snad v každé lokaci se najde lecos zajímavého a bizarního, přičemž hudba a zvukové efekty dodávají dané lokaci na té správné atmosféře. Za atmosféricky vynikající lokace považuji například gnollí pevnost, doupě bazilišků, Firewine bridge atd. A Baldurovo Brána dodnes zůstává jedním z nejlepších RPG měst všech dob. Ale zkuste si po ní někdy dát pub tour, já bych teda fakt nedal. (Těch hospod je tam habaděj) Na rozdíl od dvojky má jednička taktéž mnohdy velice zábavné dialogy. Nejsou kdo ví jak skvěle napsané, nicméně škála odpovědí vašeho hl. hrdiny je někdy opravdu skvělá a vtipná. Mnohdy jsem se tomu i nahlas zasmál. Teď si uvědomuju tu velkou škodu, že dvojka v tomhle byla poněkud chladnější.

Parťáci jsou skvělí, nicméně bohužel toho příliš nenamluví. Beztak ale hra dokázala krásně promítnou jejich charakter do celkové hratelnosti, tudíž jsou dobře zapamatovatelní a někdy i náramně zábavní. Takovej Xzar je vyloženě psychopat, kterého je ale radost poslouchat, zejména když přeříkává hlášky Hannibala Lectera, Promethea nebo Oppenheimera. Z čerstvé zkušenosti však musím vyzdvihnout naprosto fantastický NPC project mód, který celou tu vaši sebranku oživí na takovou úroveň, že i některé dialogy ze dvojky by mohly ledacos závidět. Tenhle mod se pro mě stal už automatickou nutností, bez něho si tu jedničku už nikdy nezahraju znova.

Ze záporů musím vyzdvihnout hlavně ne úplně uspokojivé levelování. Že bych měl nějak zvlášť velkou radost z vyššího levelu jedné z postav, to se úplně říct nedá, bylo to spíš dost "meh". Jelikož zas až tolik bodů člověk vylepšovat nemůže, plus u čarodějů to jde pomalu jak kráva, přináší to většinou pouze uspokojení z vyššího počtu životů. Plus v deníku je bordel. Asi jako když máte do školy pouze jeden sešit, který používáte na všechno. A byť se mi příběh velice líbil, ke konci přestával mít grády a ve finále už byl poněkud uspěchaný. I tak je ale Baldurs Gate naprosto výborným RPGčkem, které svou majestátností a skvělostí vyšlapalo cestičku pro své ještě lepší a slavnější pokračování.

Pro: Pravý dobrodružný feeling, parťáci, souboje, lokace, atmosféra, příběh

Proti: Neuspokojivé levelování, deník, poněkud uspěchané finále

+48

Old Branch

859

14.07.2017 15:11

Dohráno

PC 95

Vykopnuti ze Svítící tvrze brouzdáte barevnou krajinou a užíváte si své bezvýznamnosti. Každý osamělý vlk a každý zatoulaný skřet pro vás znamená smrtelné ohrožení. Radujete se z každého mečíku +1, který se vám po pár švihnutích nerozpadne v ruce. Každou flaštičku si pečlivě schováváte na správnou chvíli... Ale i s mečíkem +1 a s flaštičkou síly byste brzy skončili, kdybyste nebyli obklopeni věrnými přáteli. Už od začátku máte po boku kámošku z dětství Imoen (oblíbená hláška: "Vy všichni jste hlavy skopový"). Pak se musíte rozhodnout, jestli přiberete duo Jaheira/Khalid nebo dvojici Xzar/Montaron. Ve dvou se to lépe táhne a ve čtyřech ještě líp. Také potřebujete profese. Přinejmenším zloděje na hledání pastí, protože jinak se z vás v dungeonech rychle stane Erik Mrteffson. A také potřebujete léčitele na léčení. A mága kvůli identifikaci "vjeciček".

Vaši parťáci jsou patřičně potrhlí a taky dost ukecaní. Dynaheir peskuje Minsca kvůli křečkovi, Jaheira se vysmívá Khalidovi ("Khalide, miláčku, tvůj jazyk by nerozmotal ani námořník") a navíc je na vás drzá (Jaheiřina oblíbená hláška : " Yes, oh omnipresent authority figure?" )... Takže si najednou připadáte jako na školním výletě s bandou rozjívených puberťáků.

Můžete si jít kam chcete a dělat si co chcete. Až na to, že ze začátku máte k dispozici jen zhruba půlku přednastaveného světa - a některé lokace jsou tak drsné, že z nich raději s brekem utečete (a vrátíte se tam, až zesílíte). Další lokace se vám odemknou až časem. A také toho musíte hodně vykonat, než se před vámi otevřou brány Baldurovy brány. Ale pokud si jen tak lajdáte krajinou, užíváte si kydlení skřetů a vyndávání koček z vodopádů, tak vás Jaheira (nebo někdo jiný) začne upozorňovat, že máte promptně vyrazit ve směru hlavního příběhu.

Prostředí jako by vypadlo z eposů mistra Tolkiena. Žádné pouště ani ledovce, jenom les, lesostep, vesničky, městečka, skály, pobřeží. To se mi líbí. Nevyskytují se tu žádní planetálové, sférici, tanar’ri, baatezu a další havěť z jiných sfér (až na pár nenápadných výjimek). To je pro mě také plus. Ve dvojce už byly tyhle průniky sférami značně přepálené.

Co se týče grafiky: četl jsem názory, že je zastaralá. S tím musím hrubě nesouhlasit. Grafika je přesně taková, jaká má být - a je nestárnoucí. Autoři se nesnažili o fotorealismus, ale vsadili na systém "symboly a ilustrace". Dobře věděli, že hra se neodehrává na monitoru, ale v hráčově hlavě. Jediný problém nastane na větších monitorech, než na jaké je hra konstruovaná - obraz se na nich jaksi rozředí.

Mimochodem: loni na podzim jsem se vloudil na STEAM účet jednoho ze svých děťátek a vyzkoušel Enhanced Edition. Zhruba po dvou hodinách jsem to ukončil a pokorně jsem se vrátil k pěticédéčkové krabicovce, kterou jsem koupil někdy v roce 2000. "Enhanced" mi nesedlo.

Bojový systém je (pokud jste si nevšimli) kolový. Můžete to hrát kydlicím způsobem ala Diablo, ale pořád bude kolový systém, což se projeví, když si zapnete autopauzu po každém kole. I tak máte k dispozici slušné strategické možnosti. Zneviditelněným zlodějem propátráváte okolí a když zloděj narazí na potvory tak pošlete kouzelníka, ať tam hodí kouzlo web a pak fireball. V začátcích, když tahle kouzla ještě nemáte, může kouzelník některého z enemáků alespoň zcharmovat... no a co nespláchne fireball, o to se postarají kydliči a střelci. I s šesti postavami se dokážete vyrovnat s mnohem početnějšími a mnohem silnějšími skupinami nepřátel.

A nakonec příběh. Není špatný. Když to hrajete poprvé tak vás překvapí pár zvratů. Ale pořád je to ve stylu "Jsi čaroděj, Harry" a "Jsi vyvolený, Neo!" a "Jem tvůj otec, Luku!" a "Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina"... ale je to podáno s nadhledem, s humorem a s nadsázkou, což se počítá.

Sečteno a podtrženo: jedno z nejlepších erpégéček všech dob. Takové se dneska už nedělají.

+41 +42 −1

Jab

7424

01.02.2012 20:11 (poslední úprava 13.07.2018 11:54)

Dohráno

PC 90

První díl ságy, která vrátila krev do žil fantasy RPG, by asi nejlépe charakterizovala určitá "lehká" těžkopádnost - krásné to spojení...

Začátek vás (až na pěknou grafiku) asi jen poměrně obtížně ohromí a popravdě hodně lidem trvá, než je hra pořádně vtáhne. Úkoly často skutečně nejsou velké terno a hlavní příběhová linie (jež je povětšinou tak trochu v pozadí) je odkrývána až příliš pozvolna.

Přesto je však pro mě Baldur's Gate tím nejlepším převedením klasických "her na hrdiny" do počítačové podoby. Soubojový systém je funkční a BG nabízí spoustu malých úkolíků, které mi (byť ze širšího pohledu mohou vypadat dementně) vystihují strasti začínajícího hrdiny (či i padoucha), jež nemá možnost opovrhnout podřadnou prací, ale zároveň má míru svobody, na kterou už protřelejší dobrodruh může leda sentimentálně vzpomínat. O to více se tak těšíte z každého skutečně hodnotného předmětu a zbraň +2 (kterou byste v datadisku druhého dílu ani nezvedli ze země) je zde důvodem velké radosti ba i pýchy. Zvláště pak, když si přečtete něco o její slavné historii.

Hra také poměrně silně těží z DnD licence různými knihami, které se opravdu válí skoro všude a jež vás silněji vtáhnou do nejbohatšího (byť zároveň i velmi "klasického") světa, který kdy lidská fantazie vytvořila (a nadále vytváří).

Přiznejme si však další chyby... Prolézat lokace mimo město opravdu často hrozí nudou. A více se paradoxně baví ti (alespoň to je můj případ), kteří přesně ví, kam jít. Místo prolézání celé mapy tak prostě dojdete do tří částí, kde se něco děje a rychle pak do další. Pokud ale hru neznáte, tak jde o určitý deficit, který citelně umenší až pokračování.

Na jednu stranu bych zde rovněž mohl zmínit, že první díl stále hraji, na druhou stranu se ale přiznávám, že bez modů bych po něm ani neštěkl. Dialogy jsou skutečně podprůměrné a parťáci mají osobnost jen v hrubých rysech naznačenou, byť i zde je vidět pokrok proti mnohým předchůdcům. O to více je tak dána možnost vyniknout modům jako je BG 1 NPC Project, kde jakmile poprvé zakusíte veselou dvojkou Montaron & Xzar či nyní velmi propracovaného Khalida a Jaheiru, tak už prostě nemůžete hrát "čistou" hru.

Tak či tak byl Baldur's Gate důležitým a kvalitním krokem na poli RPG, kterýžto i nadále (ač nepopiratelně trochu "zestárl") zůstává s přehledem nad nynější průměrnou produkcí v rámci žánru.

Pro: Grafika, svět, slušné souboje, dobrý příběh

Proti: Dialogy, občas lehce "plytší"

+38 +39 −1

Peach

3076

01.05.2023 03:22

Dohráno

PC 90

Hráno v co-opu:

"I will be the LAST... and YOU will go first!"

Touto větou začala má pouť kooperativního hraní RPGček, která mě přes hry od BioWare, Black Isle a Obsidianu, přivedla až k Divinity: Original Sin a Wasteland 3, ale také k hraní papírového Dungeons & Dragons. Přesto se nedá říct, že bych na legendární Baldur's Gate měla jen ty nejlepší vzpomínky. Je to jediná Infinity Engine hra, kterou jsem nedokázala dohrát v její originální podobě. 480p při poměru stran 4:3 je pro zoomera jako jsem já smrtící kombinace, obzvlášť v izometrické hře, kde parta hráčských postav pak zabírá polovinu obrazovky. Naštěstí se ještě před vydáním Enhanced Edition dal obsah této hry převést do druhého dílu pomocí módu BG1Tutu, podstata jehož názvu mi docvakla až nedávno... kecám, nedocvakla, prozradil mi to taťka.

Ve srovnání s pro mě geniálním druhým dílem také zamrzí téměř nulová interakce se spoludružiníky, díky čemuž si jich polovinu ani nevybavím. A mohla bych v tomto duchu pokračovat, Baldurova brána není tak dobrá lokace jako Athkatla, Sarevok není tak dobrý záporák jako Irenicus, ... Ale pravděpodobně ze mě mluví jen skutečnost, že jsem se s druhým dílem setkala dříve než s prvním. Faktem je, že se stále jedná o skvělý začátek úžasného příběhu, který bych doporučila odehrát každému milovníkovi fantasy. Dodnes vzpomínám na mé postavy, třeba na feministickou nekromantku, co nutila Kivana nosit Girdle of Masculinity/Femininity. Bohužel mi umřela v souboji se Sarevokem a táta mě pak donutil si do dvojky udělat jinou postavu. Přála bych si, aby jí byla země lehká, ale pravděpodobně stále bloudí pohřbenými ruinami starého města v okolí Bhaalova chrámu s neukojitelným hladem po teple života.

No a takové příběhy si můžete tvořit i vy. A třeba i ne tak blbé, a třeba i ještě zábavnější. Tak se pusťte do toho! A pokud už je na vás Baldur's Gate moc starý a hnusný, tak nezoufejte. Na to, co v roce 1998 BioWare odstartoval, snad už letos volně naváže Larian se svou Baldur's Gate 3. Jestli to bude podobně kvalitní pecka od začátku až do epického konce, tak se snad zblázním radostí. My už mezitím stihli znovu sejmout Sarevoka, tak jestli to odloží, ať si mě nepřejí... :)

Ale zpátky k Baldur's Gate jedničce. Tato hra je především o exploringu. Hlavní příběh je dávkován postupně na konkrétních místech v obrovské mapě, většinou s nějakým bossem a odkazem na další příběhově důležité místo. Mezitím hra nabízí prostor k prozkoumávání a plnění vedlejších úkolů tak, jak to známe i z moderních openworldových her. Dnes bych si představovala, že lokace budou trochu zaplněnější, ale autoři zřejmě sázeli na o to lepší pocit při nalezení něčeho zajímavého. Uznávám, že hra tak působí uvěřitelně (na poměry nízkoúrovňového fantasy dobrodružství) a nelineárně. Při opakovaném procházení několika čtvercových lokací, ze kterých se celý herní svět skládá, jsem si opravdu představovala, jak se družina plahočí divočinou, nohy bolí, složený stan na zádech tlačí, jídla málo, plný měchýř, ... a ten Bhaalův spratek ne a ne zastavit. To vše samozřejmě za doprovodu skvělé hudby. Když se tehdy nedalo ohromit grafikou, muselo se ohromit hudbou. Ačkoliv hudbu k Icewind Dale a Planescape: Torment považuji za ještě lepší. Ale o tom až někdy příště.

Dohráno za 51 hodin.
Včetně:
Tales of the Sword Coast

Pro: Start nejen legendární série, ale de facto i žánru izometrických RPG her v podobě, ve které vydržel až do dnes. A dá se hrát i v kooperaci!

Proti: V porovnání s druhým dílem pro mne vyniká jen v openworldové volnosti a nelinearitě. Všechny ostatní aspekty hry sequel překonává.

+38

Všechny komentáře

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).