Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Shadowrun Returns

25.07.2013
25.09.2013
77
106 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Shadowrun Returns je pokračováním a zároveň jakýmsi restartem kyberpunkových RPG Shadowrun z let 1993-1995, která vyšla na velké množství tehdy aktuálních platforem, ovšem s výjimkou PC. Jedná se o izometrické turn-based RPG, které se odehrává v blízké budoucnosti (druhá polovina 21. století). Ve fiktivním světě se střetávají moderní technologie s magií a vedle lidí po světě chodí i elfové, trpaslíci a trollové, kteří reprezentují typické zástupce fantasy žánru.

Hráči je (na rozdíl od původních her) umožněno vytvořit si svou vlastní postavu, přičemž kromě obvyklého výběru rasy a povolání, které se může specializovat na boj se střelnými zbraněmi či na blízko, je možné se i úzce specializovat, například na hacking. Specializace mohou zpřístupnit i oblasti v herním světě, které jsou pro ostatní povolání naprosto nepřístupná. Vývoj postavy probíhá klasickým přidáváním bodů do jednotlivých odvětví, přičemž pro vylepšení na následující úroveň je potřeba stejně bodů jako je nová úroveň (tedy pro šestou úroveň 6 bodů).

Příběh a hra celkově je více méně lineární a je těžké v ní zabloudit, obsahuje však řadu volitelných úkolů a díky lineárnosti i pohlcující příběh, který chytne a nepustí. S hrou je dodáván i komplexní editor, který může odradit nováčky, vzhledem k velikosti fanouškovské základny ovšem slibuje, že by v něm v budoucnu mohla vzniknout nová komplexní dobrodružství, která mnohokrát zvýší dobu strávenou se hrou. Shadowrun Returns získal potřebné peníze pro svůj vývoj od hráčů samotných kampaní služby Kickstarter a časem by měl vyjít na celou řadu platforem, včetně Linuxu, Androidu a iOS.


Poslední diskuzní příspěvek

@marwel (12.04.2023 04:04): To já zase rád ukecané hry, Disco Elysium be my witness... akorát teď jsem nějaký nachcípaný a vůbec není chuť hrát, zrovna, když na to člověk má čas :D

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Hodnocení se vztahuje na oficiální kampaň Dead Man's Switch.

Shadowrun Returns jakožto jeden z prvních větších kickstarterových projektů určitě nezklamal. Oficiální kampaň ždíme z bizarnosti fantasy/cyberpunk světa maximum a slouží jako dobrý úvod do universa i pro nováčky. Samotný příběh je vcelku standardní pohádka o tom, jak se vyšetřování jedné vraždy zvrhne v záchranu světa, ale skvělá atmosféra a vysoká kvalita dialogů a textů obecně dává vzpomenout i na legendy od Black Isle a Obsidianu. I přes nepříliš originální téma je tak hráč motivován od začátku do konce a celou desetihodinovou kampaň projede na pár sezení.

Čistě mechanicky se jedná o mix RPG a tahové strategie. Žádná z hratelnostních složek však nedosahuje kdovíjaké hloubky a i přes jejich jednoduchost občas herní mechanismy působí poněkud krkolomně a nedotaženě. Celkově však Shadowrun drží pohromadě a hraje se relativně příjemně.

Často se zmiňuje potenciál pro modding v kontextu "teď je to průměr, ale těším se na user made kampaně". Osobně se těším spíš na oficiální přídavky, protože ačkoli modeři určitě brzo udělají pár pěkných taktických map, narativní stránku originální kampaně budou dohánět jen horko těžko.
+37
  • PC 95
Shadowrun nie je ani tak zaseknutý v čase ako si skôr dláždi vlastnú cestu na prekvapivých základoch Planescape Tormentu a Fallout Tactics. Z prvého si berie atmosféru, výrazné zameranie na adventúrnu časť a najmä množstvo dodatočného textu, ktorým opisuje vzhľad a jednotlivé situácie, čo by samo o sebe nebolo ničím výnimočné, nebyť veľmi vysokej kvality textu, či už v dialógoch alebo popisoch, a z druhého svoj turn-based combat a výraznú linearitu.

Jordan Weisman možno nie je najznámejším RPG dizajnérom, svoje si ale odslúžil pri príprave pôvodného Shadowrun z 80tich rokov, či Battletechu RPG. A je to cítiť, štýl písania a mierny humor, ktorý nie je prehnaný ani holywoodsky, ale citlivo zapasovaný do sveta Shadowrunu, veľmi pripomína krátke poviedky a popisky v pravidlách, ktoré som naposledy čítal niekedy v 90tich rokoch keď vyšla druhá edícia.

Zmien v pravidlách oproti druhej edícií je tu dosť, ale názvy kúziel / schopností / archetypov ostali rovnaké. Turn-based combat je veľmi príjemný a interface pôsobí minimalistickým dojmom. Linearita dizajnu je príznačná pre Shadowrun, ak niekto čítal a / alebo hral pen and paper moduly, tak vie že dej bol koncipovaný presne týmto štýlom. Z tohto hľadiska je finálny dojem veľmi podobný pen and paper hraniu.

Zaujímavý je fakt, že ostatní parťáci sa rýchlo striedajú, prichádzajú a odchádzajú tak ako im to vyplýva z deja. Nič tu nie je umelé a z ničoho som nemal pocit, že by pri tom dizajnéri uprednostnili gameplay pred logikou (ako to je často u Bioware). Nekonajú sa žiadne ťažké dejové zápletky s desiatkami menami ani súkromné telenovely, napriek tomu (alebo možno práve kvôli tomu) pôsobí dej autenticky.

Atmosféra je prvotriedna a omnoho presnejšie predstavuje cyberpunk než napríklad najnovší Deus Ex. Stále síce soundtrack nerobil FLA (to im nikto nepustil ich soundtrack k Airmechu?), ale hodne pripomína (niekedy až moc) Hallura z EVE Online. Spoločne s artstylom to pôsobí veľmi dobre ale občas by nezaškodilo trochu pritvrdiť namiesto toho sústavného ambientu.

Hra je relatívne dosť krátka, 10 hodín za 12 EUR však nie je žiadna tragédia. Save systém je otrasný, kedže ale som to prešiel viacmenej na jeden go, tak som to až tak nevnímal. Nerobím veľké rozdiely medzi 70 či 90%, používam viacmenej 3-stupňovú škálu (palec hore / palec dole / priemer); Shadowrun Returns napriek svojmu save-systému, krátkosti, či značnej až adventúrnej linearite má u mňa určite palec hore a už sa teším na ďalšie prídavky a user content zo Steamworks.
+27 +33 −6
  • PC 80
Už je to opravdu dlouho, co jsem hrál naposledy nějaké standardní RPG. Když pominu bokem všeho stojící Disco Elysium, tak to může být klidně nějakých 15 let. Jedním z důvodů je fakt, že mě poněkud přestal lákat design založený na získávání XP skrze stovky soubojů ve sto a více hodinových kolosech, kde souboje jsou často arbitrární a slouží jen k postupnému stoupání po příčkách žebříku levelů, kde získávané benefity jsou z většiny jen varianty na sword/fireball +1. Začal jsem si tedy více cenit herních systémů, které jsou buď čistě příběhové (interactive fiction), nebo kde herní postava může mít vlastností jen pár, ale zato mají na hratelnost významný dopad (logicky, protože vývojář, vzhledem k tomu, že jich není tolik, může kolem nich vystavět více zásadnějších mechanik). A potom, když se jedná o ten typ akčních her, kde je úspěšnost ve hře daná vaším skillem. Typický případ jsou např. metroidvanie nebo některé rogue-lite. 

Shadowrun Returns mne proto už dlouho lákal tím, že je víceméně lineární a souboje jsou v něm velmi omezené na úkor textu a dialogů. K mému překvapení to jde dokonce tak daleko, že jsem si ze začátku trochu připadal jako při hraní předchůdce Disca Elysia. Veškeré souboje, ke kterým dojde, jsou zcela ospravedlněné příběhem. Výše zmíněné výtky stran levelování se sice týkají i Shadowrunu, protože zvyšování vašich schopností je (až na pár výjimek) zase jen o tom, aby odpovídalo scalingu nepřátel, ale protože soubojů není tolik, lze to snést.

Prim tedy hraje příběh, ponoření do světa Shadowrunu a interakce s postavami. A přesně tohle je důvod, proč dávám Shadowrunu vyšší hodnocení. Jeho kratší délku (které nakonec až tak krátká není) navíc považuji za klad, protože ve hře tím pádem není žádný grind, farmení, poslíčkovské a jiné neoriginální questy a podobné RPG neduhy. A protože je hra napsaná opravdu kvalitně a navíc je její lore poměrně původní, cyberpunková atmosféra je po celou dobu skvělá. Určitou výtku lze mít pouze k poslední třetině, kde si autoři mohli vymyslet trochu jiné téma, než další variaci na záchranu světa.
+23
  • PC 80
Dívkou či Shadowrun světem nepolíben jsem spustil nakickstartnuté dobrodružství, ve kterém mě můj kámoš Sam kontaktoval s tím, abych vypátral jeho vraha, klasické "dobrý den, jsem právník pana Sama, máte si pustit tohle video". Zabili Sama, parchanti!

Tak začíná příběh Shadowrun Returns, do kterého jsem vstoupil jako elf decker, který má schopnost nabourat se do počítačového komplexu známého jako Matrix. Morpheus mi ani nemusel nabízet červenou pilulku, spolykal jsem jich ochotně desítky a zapil je Taéngelé na počest mrtvého Sama. Fajn, Same, kamaráde, najdu tvýho vraha, zabiju toho parchanta a to jen kvůli... těm prachům, co mi za to nabízíš, thanks buddy! Začne se rozvíjet příběh, v jehož cca polovině dopadnete Samova vraha, ale pak začínají zvraty a příběh se dostává do finále. Ke konci už mu dle mého názoru dochází dech, škoda, že ve střižně Harebrained Schemes nepracuje Střihoruký Edward.

Celá hra se skládá z krátkých, jasně vymezených map, kde nemůžete zabloudit a pokud přece jen ano, šipka vám ukáže směr. Postranních úkolů je tu jako chutných receptů od Ládi Hrušky, naštěstí vývojáři ukázali znalost i dalšího českého kulinářského mistra a řídili se dle jeho instrukcí: dejte tam postranní úkoly, jestli nemáte postranní úkoly, dejte tam hodně předmětů, když nemáte hodně předmětů, dejte tam více schopností, když tam nemůžete dát ani více schopností, tak tam nedávejte nic. Výsledkem je dost očesaná hra (co se mechanik týče), které do pořádného RPG chybí větší sžití s hlavní postavou, důmyslnější strom schopností, více předmětů i možnost volby. Volba se tu omezuje často jen na vtipné, vtipnější a nejvtipnější odpovědi NPC, málokdy máte možnost něco ovlivnit. Ovšem tímto se vývojáři nijak netají a každý by to měl brát na vědomí, chce-li si Shadowrun Returns zahrát.

Dialogy a příběh jsou nejsilnější devízou Shadowrun Returns. Hltal jsem každé slovo, vybíral pečlivě vhodné (vhodně vtipné) odpovědi, četl reakce jednotlivých postav a často jsem se i nahlas smál některým situacím. Častokrát vám hra popíše charaktery jednotlivých postav, do čeho jsou oblečeni, jaké dělají při odpovědích grimasy, kam koukají a podobně. Celé to vytváří uvěřitelný dojem a do hry se tak opravdu můžete ponořit. Konec je docela podivný, ale to nechám na každém z hráči. Co se týče hudby, po pár hodinách začne to cvrlikání dost lézt na nervy a měl jsem i pocit, že její smyčka je opravdu hodně krátká. Tak možná Střihoruký Edward pracuje u vývojářů ve zvukovém studiu!

Boje jsou zpracovány tahově a nabízejí docela jednoduchý systém, kdy přesně víte, jak velkou šanci jakou zbraní na zasažení nepřítele máte, kam dohodíte granát, kam dojdete, jak účinné je vaše krytí, atp. Nejsem žádný stratég a tak mě tato jednoduchost docela potěšila, souboje nebyly nijak hardcore a moc mě od poutavého příběhu nerušily. Žoldáky do jednotlivých misí si můžete (ale nemusíte) najímat u jedné postavy, jiná disponuje třeba brněním, šaman ovládá kouzla a tak dále. Svět je to však malý, uzavřený a vyloženě vás jen tlačí do prožití příběhu Dead Man's Switch. Tak běžte do toho, stojí to za to.

Pro: Kvalitní příběh, vtipné dialogy, jednodušší souboje

Proti: Ke konci překombinované, málo předmětů, osekaný strom schopností, opakující se hudba

+22
  • PC 70
Na Shadowrun Returns jsem se těšil hodně a bohužel jsem zklamaný. Tahle hra připomíná svoji papírovou předlohu nejen díky popisům postav v dialozích (což je super), ale i absolutní pozorností na hlavní příběh, kde byste možnosti volby vlastní cesty spočítali na prstech jedné ruky (což už moc super není a každý schopnější PJ by to dokázal "ošéfovat" lépe než předvedli vývojáři). Z vysokých hodnocení, která se tu už povalují, soudím, že tahle hra většinu lidí uspokojí. Ale já bych se chtěl podívat po herním světě, projít se po ulicích, když už jsem v nějakém domě, tak třeba otevřít skříňku nebo prošacovat padlého nepřítele, jenže všechny tyhle věci, které by dodaly Shadowrunu dojem životnosti a reálnosti byly vynechány, aby nic nerušilo v průchodu lineárním dějem.
Bojový systém je v pohodě, interakce s těmi pár postavami, co se ve hře objeví, víceméně také (i když možnost ovlivnit cokoliv prostřednictvím voleb v dialozích je opět minimální), ale hraní mi neustále rušily divné bugy (nebo možná úmyslná rozhodnutí vývojářů, kdo ví), jako třeba že se bojový mód nepřepne do real-time ani po poslání všech nepřátel na onen svět a tak se pak všechen pohyb odehrává postupně, na tahy a s každou postavou zvlášť.
Herní doba kolem 10 hodin na normální obtížnost mi přijde zcela úměrná ceně, za kterou se hra na Steamu prodává, takže také no problemo.
Prostě jsem jen čekal nějaký menší Fallout s otevřeným světem a různými nezávislými příběhy postav a dostal místo toho lineární hru, kde je vše zkomprimováno natolik, aby vůbec nic nenarušilo jednoduchý průchod.

Pro: Svět Shadowrunu, bojový systém, grafika, editor

Proti: Lineární a očesané až na dřeň, bugy

+17 +18 −1