Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Europa Universalis IV

13.08.2013
88
53 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

V pořadí již čtvrtý díl ze série Europa Universalis nás opět zavádí do doby, již nám učitelé dějepisu ve školách představili jako novověk. Když hra začíná, píše se rok 1444 - blíží se konec stoleté války, pád Cařihradu, Jindřich Plavec vysílá první lodě podél Afriky, knihtisk brzy zaplaví Evropu literaturou. Na konci, v roce 1820 již existují Spojené státy americké, Velká Británie ovládá Indii, rozpadlo se španělské impérium, mimoevropské velmoci neskutečně zaostaly.

Hráč má možnost si v intervalu, vymezeném těmito letopočty, vybrat jakýkoliv v dané době existující stát a změnit historii k obrazu svému. Vzhledem k období se klade důraz na postupný technologický rozvoj, zaostávání nezápadních zemí, náboženskou reformaci, objevitelské cesty a kolonizaci, samozřejmostí je diplomacie, obchod, daně, budování infrastruktury a válčení. Vedení války se dle zvyklostí série opět omezuje na pohyby armád po mapě světa, jejich najímání a údržbu, střet probíhá automaticky při setkání nepřátel v jedné provincii.

Od předchozího dílu série, počítaje i datadisky, doznala Europa Universalis IV řady změn, které lze na omezeném prostoru jen těžko všechny vyjmenovat. Přebudován byl systém diplomacie, který nyní umožňuje vytváření útočných koalicí zaměřených proti konkrétnímu státu, vytváření nároků na sousední provincie, vztahy mezi státy mají mnohem větší setrvačnost apod. Nyní máte k dispozici jen několik málo obchodníků, kteří jsou umístěni v jednom obchodním centru až do odvolání. Diplomaté fungují obdobně. Plní buď dlouhodobější či jednorázové akce. Pokud jsou všichni na delší misi a potřebujete jednat s dalším státem, máte je k dispozici. Musíte je však z delší mise odvolat a zhruba týden počkat na jejich návrat.

K dalším změnám patří eliminace posuvníků, oddělení vědeckého pokroku a stability státu od financí, zavedení tzv. národních ideí (modifikují řadu parametrů), které jsou pro významnější státy unikátní, takže vedou k odlišnému průběhu hry. Činí z Anglie námořní mocnost, ze Španělska mocnost koloniální, z Ruska východního obra. I České království připadalo vývojářům dosti významné na to, aby mělo svá unika: vozovou hradbu, Pražská kompaktáta, český nacionalismus či Majestát náboženské svobody.


Poslední diskuzní příspěvek

Humble dělá Complete bundle. Za 18€ základní hra i všechny DLC přídavky kromě posledního Origins. Celkem 31 DLC.
Pokud jste chtěli někdy do hry naskočit, tak toto je ideální chvíle, protože porovnejte, že normálně stojí jedno expansion DLC 20€. :D Takže za cenu jednoho dostanete všechny.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Těžko najdete hru s delším tutoriálem, než má Europa Universalis. Herních mechanik je v téhle strategii tak obrovských počet, že i po stovkách hodin se pořád pohybuju na stupni „začínám hru chápat“. A vůbec tomu nepomáhá, že pravidelným vydáním patchů a DLC si tohle monstrum spokojeně roste.

Je letní část sezóny a kluby shánějí nového manažera. Oprava: Je rok 1444 a státy po celém světě shání svého správce, který je provede takřka 400 lety renesance, kolonialismu, křesťanské reformace, počátků industrializace… prostě vším, na co si z hodin dějepisu vzpomenete. Do čela které mocnosti se postavíte, je čistě na vás. Od stvůr jako jsou Francie, Čína nebo Kebab, po ty nejmenší, nejméně podstatné trpaslíky jako Rjúkjú nebo Ulm. Žádné vyvážení obtížnosti tu ale nefunguje, takže pokud se rozhodnete obsadit svět s jedním z afrických kmenů, pořádně se zapotíte.

Jakmile podepíšete smlouvu, začíná éra těžkého micromanagementu. Je třeba utužovat vztahy s okolními státy, uzavírat aliance a falšovat dokumenty dokazující nárok na provincie za vašimi hranicemi. Chce to balancovat rozpočet, řešit korupci, náklady na udržování pevností, žold a najít si nějaké ty dukáty na stavění infrastruktury. Dohlížet je třeba i na obchod, aby do kasičky přitékalo co nejvíc zlatých. Zároveň musíte držet na uzdě stavy, dávat jim do správy území a podkuřovat jim, aby vás podporovaly. A nevyhnou se vám ani záležitosti náboženské, do heretických provincií je potřeba posílat misionáře a papeži se neplést do cesty, pokud nechcete být exkomunikováni.

Ale válka je kořením života (řečem vystrašených sousedů nevěřte), takže spoustu času strávíte rozšiřováním svého impéria. Najmete vojáky, sjednotíte je do armády/armád, vyberete generály a pošlete obsazovat nepřátelské pevnosti. Cestou narazíte na protivníkovy jednotky, dostanete výklep, vezmete si půjčky, najmete žoldáky, soupeře zlikvidujete, obsadíte a uzavřením mírové dohody pod svá křídla přijmete nové provincie. Ty se vám potom začnou bouřit, protože její obyvatelé mají jinou kulturu a náboženství, nesplacené dluhy vyženou inflaci nahoru a do toho všeho ještě několik okolních států vytvoří váš fanklub, protože jste je vyděsili agresivní expanzí. Život válečného štváče je vše, jen ne nezáživný.

Přestože je ve hře nespočet historických událostí a rozhodnutí, které vás můžou potkat, Europa je hlavně o vytváření své vlastní, alternativní historie. Můžete se s Portugalskem vykašlat na kolonizování nezabraných území za oceánem, podmanit si Ibérii a Itálii a stát se vládcem Středozemního moře. Můžete za Osmanskou říši konvertovat na křesťanství a stát se císařem Svaté říše římské. Můžete za Aztéky vytvořit americkou mocnost a provést invazi do Evropy. Nebo se můžete postavit do čela Selské republiky Dithmarsche a sjednotit Německo. Jaký si určíte cíl je na vás, přinejhorším se můžete inspirovat spoustou nápaditých (a někdy až masochistických) achievementů.

V hře je toho mnohem víc, o čem by se dalo psát: technologie, ideje, instituce, věky, vazalské státy, poradci, vládci a jejich povahy, všemožná náboženství a státní zřízení, správa provincií… ale to by vydalo na podstatně delší komentář, než byste chtěli číst. Některé mechaniky jsou zbytečné a zabugované, boje někdy rozhodnou špatné hody kostkou a AI se i přes pravidelné vylepšování pořád nechává oblbovat. Ale jako celek je Europa Universalis jedinečná, nesmírně propracovaná hra, s nezměrným množstvím možností. Označení „grand strategie“ je u ní více než na místě.

Pro: propracovanost herních systémů, znovuhratelnost, množství možností

Proti: bugy, některé mechaniky, proniknout do hry není žádný med, některá DLC jsou prakticky nutnost

+20
  • PC 90
!!!UPOZORNĚNÍ můj komentář se vztahuje k starší verzi 1.6.2. Aktuální verze hry mi přijde již značně překombinovaná.!!!

Inu jelikož jsou paradoxí grand strategie tady na databázi celkem opomíjené a neznámé rozhodl jsem trochu vám je přiblížit.

Europa Universalis IV je grand strategií z období zámořských objevů a kolonizace. Hra za začíná v pozdním středověku, konkrétně roku 1444 a končí v době Napoleonské roku 1821. Co je dobré říct již na začátku je, že hráč může začít v kterémkoliv datu v tomto rozmezí za jakýkoliv státní celek, který tehdy existoval. Není problém tedy hrát za mocnosti jako Kastilie, Anglie ale třeba také za Čechy nebo i kterýkoliv sebemenší národ indiánů. Obtížnost hry je dána především výběrem země. Např. jako Moskevské knížectví se můžete cítit relativně neohroženě, ale jako malá zemička uprostřed Svaté Říše Římské se musíte hodně ohánět, aby Vás vaši sousedé nepohltili. A to nemluvě o obyvatelích Nového světa, jimž neúprosně odtikává čas příjezdu conquistadorů. Cíl hry v podstatě není určen. Je tu sice systém bodů, ale ten je spíš symbolický. Cíle si hráč určuje sám. Co takhle za Čechy zvrátit osud a nepadnout do područí Rakouska? Nebo co takhle obnovit slávu Byzancie v tváří v tvář blízké porážce Tureckem? Nebo ubránění černého kontinentu před Evropany? Možností je dost, aby si hráč realizoval svou verzi alternativní historie, tak jak chce.
Základ hry tvoří několik herních mechanismů a to vláda vaší země, ekonomika a s ní související obchod, armáda a válčení a v neposlední řadě taky kolonizace. Začněme vládou.

Vláda
Vláda zahrnuje mnoho prvků. Tak zaprvé Vaše státní zřízení. Jestli jste monarchií nebo republikou a ještě jakého druhu. To vše hraje svou roli a poskytuje Vám různé bonusy. Hra operuje s prvkem tzv. monarchy power. To znamená, že Váš vladař na základě jeho kvalit produkuje jisté množství administrativní, diplomatické a vojenské síly. Kolem těhle tří veličin se pak točí celý chod státu, jelikož těmihle body se platí za vše. Nový výzkum, diplomatická jednání, najímání generálů, integrace dobytých území atd. Poslední věc, co stojí za zmínku, jsou poradci, kteří za značný obnos peněz přidávají dodatečné monarchy points a k tomu nějaký ten bonus ať už v podobě důkladnějšího výběru daní nebo lepší morálky armády. Jedním z prvků je taky sytém idejí. V určitých bodech technologického vývoje má hráč možnost osvojit si jednu z idejí. Ideje jsou rozděleny na administrativní, diplomatické a vojenský. Neboli tak jak se za ně bude platit. Ideje jsou např. obchodní, útočné atd. Idea má poté sedm bonusů, které si může hráč odemknout a získat různé bonusy např. více diplomatů rychlejší obývání kolonií atd.

Ekonomika
Příjem státní pokladny je ve hře je součtem daní, výdělků z produkce a ve finále z obchodu. Všechny tři veličiny jde ovlivňovat. Produkci a daně jdou ovlivnit za nemalý peníz stavbou budov k tomu určených. Obchod je svou menší kapitolou. Celý svět je propojen obchodem. Dominantními prvky jsou tzv. obchodní uzly, kde se střetávají jednotlivé obchodní cesty. Netřeba říkat že vlastník uzlu má obrovskou výhodu vzhledem k ostatním, ale i oni můžou obrátit štěstěnu ve svůj prospěch. Vhodnou machinací Vašich obchodníků můžete z ostatních uzlů „odlévát“ jejich sílu do Vámi potřebných lokalit a navýšit tím svůj benefit. Avšak hlavní síla obchodu leží v Novém světě, kde hlavní housle bude hrát Vaše námořnictvo. Obchod totiž potřebuje ochranu ať už před piráty nebo korzáry Vašich oponentů.

Armáda a válka
Armáda je pilířem Vašeho státu a také největším žroutem vašich peněz. Svou armádu můžete složit z pěchoty, jízdy a dělostřelectva. Jejich verbování stojí peníze, čas a lidskou sílu. Je tedy vhodné dobře zvážit verbování, zda můžete armádu dlouhodobě financovat. Zda při svých vojenských výpadech nevyplýtváte veškerou verbovatelnou populaci a v případném útoku na Vás se nebudete mít kým bránit. No je tu ještě možnost v podobě žoldáků, ale jejich žold je vskutku velký a dovolit si je financovat může málokdo. Boj ovlivňuje samozřejmě vybavení armády, její morálka a její velitel, ale také prostředí, kde se bojuje, roční období apod.

Kolonizace
I když je hlavním tématem hry období kolonizace ne každý si na něj dosáhne. Zaprvé hráč potřebuje výzkumnou ideu a v ní otevřít Hledání Nového světa a odemknout kolonizátora. Poté už stačí jenom objevit nový svět a vyslat kolonizátora. Avšak tím to nekončí. Je záhodno poslat do kolonie armádu, která bude případné nepokoje domorodců krotit. Kolonie potřebuje získat tisíc obyvatel, než se stane soběstačnou do té doby je velmi zranitelná. Když získáte pět zámořských sousedících soběstačných kolonií, vytvoří se koloniální stát, který sice má již vlastní samosprávu ale stále podléhá Vaší zemi. Vaše akce např. výše cla ovlivňuje vztah mezi kolonií a Vámi. Netřeba říkat že špatné zacházení zvýší touhu kolonie vymanit se a může dojít i k válce o nezávislost.

K hudbě se vyjádřím krátce. Je příjemná, není rušivá a pěkně podtrhuje atmosféru hry.

Jedinou věcí co bych hře vytknul je občasné rozpačité chování AI a lehký pokles plynulosti hry v její finální fázi.

Co říct závěrem? Mnohým z Vás nejspíš vytanulo na mysl porovnání se sérií Total War pravděpodobně s dílem Empire. Inu kdežto Total War je hodně o akčním válčení a troše politiky a globálna, u Europy Universalis je to přesný opak. Hra je veskrze tabulková a v podstatě o všech akcích je hráč informován pouze textově. Komu tento „problém“ nevadí ten si užije zábavu na stovky hodin a s výbornou znovu hratelností. Kdo ví, třeba i ty Čechy jednou budou koloniální velmocí.

Pro: znovuhratelnost, možnost realizovat libovalný scénář, hudba,

Proti: občasné rozpačité chování AI, pokles plynulosti hry v její finální fázi.

+13
  • PC 90
Přáli jste si někdy, aby se Čechy dostaly na vrchol a ovládly celý svět? Nebo radši Japonsko, Turecko nebo Itálie? Chcete aby u nás vládl Islám? S tím si hravě můžete poradit v Europě, pokud ji tedy samozřejmě pochopíte, což chviličku trvá. Začínající hráč v podstatě odehrává první hry způsobem "pokus omyl". První na vás přijde válka, poté přijdou nemoci, nelibost papeže a tak dále. Čím déle hru hrajete, tím více začínáte chápat umění intrik, které jsou k vládnutí samozřejmě potřeba.
Posledně jsem skončil s dynastií Jiřího z Poděbrad, jehož potomci přežívali celá staletí a dokázali rozšířit české impérium i za oceán do Ameriky a Afriky. Nakonec to skončilo úplným vítězstvím a svět nyní sjednocený pod spravedlivou ruku našeho rodu mohl žít v míru a harmonii.
Co se musí hře pochválit je hudba, která dokonale vystihuje období, ve kterém se odehrává. Nadšený jsem byl také z možnosti naportovat si do hry uložené pozice z Crusader King II. a využít tak možnosti hrát v mnohem rozsáhlejším časovém období.

Pro: Možnost ovládnout svět, historické události, hudba

Proti: Pro někoho možná až příliš zdlouhavé a složité

+10
  • PC 90
Pokud toužíte se stát pánem historicky reálné země a utvářet vlastní chod dějin na konci středověku a hlavně v novověku, na trhu nejspíše nenajdete vhodnější hru. Je ale třeba hned na úvod pronést prohlášení: Pokud máte doopravdy podobné strategie rádi, necháte v ní stovky a stovky hodin. A možná klidně i tisíce. Vždyť je tolik zemí, za které můžete hrát!

Jak se samotná hra hraje asi nejlépe popíše mých pár průchodů hrou. Nejprve jsem začal (jak ostatně jinak) za země české medem a strdím oplývající. A také náboženskou krizí. Hned jsem se vydal zabránit prohře na bílé hoře tím, že jsem sem sám napadnul sousední Rakousko. Měl jsem vojenskou převahu, jakž takž fungující ekonomiku, tak proč ne. Samozřejmě jsem vyhrál. A chtěl si vzít kus území. Ale co to? Já mohu jenom rivala zesměšnit? A co z toho? Tak jsem ho tedy zesměšnil a hned jsem si vymyslel nárok na zem. Neuplynula ani doba příměří a napadnul jsem souseda znovu. Ti, co hru znají, asi tuší, jak to dopadlo. Všichni se proti mě spikli a ze zemí českých se stal poručník zemí okolních. Takto neslavně tedy skončil první průchod.

Jelikož jsem koupil výhodný bundle, jsem vlastníkem i většiny roztšíření, a tak jsem se rozhodnl hrát za majestátní kmen původních amerických obyvatel. Dařilo se mi vcelku dobře, než se proti mně spojili sousedé ve chvíli, kdy jsem kolonizoval severní ameriku a v mojí zemi vypukly rozbroje mezi Animisty a Fetišisty. A já opět potupně prohrál.

Hra za Madagaskar nestojí příliš za řeč, neboť mne příliš nebavila. Rozhodl jsem se ale hrát za zcela náhodnou zemi. A dostal jsem jedno (ano, pouze jedno!) území na prostoru dnešní Indonésie. Nic moc. Začátek byl těžký a cíl byl jasný a jediný: porazit souseda, který měl také jedno území. To se povedlo a dále jsem musel rozšířit svoje loďstvo, jinak bych se nepohnul. Abych to zkrátil, říši jsem rozšířil na poměrně velké území. Silní spojenci, rychlá expanze. A důvod mého neúspěchu tentokrát? Podcenění diplmoacie a z toho plynoucí vratcí spojenci. Kteří mě následně rozebrali spolu s agresivním Portugalskem. Skončil jsem tedy opět s jedním územím na úplně jiné části mapy a nezbývalo než želvit.

Poučen ze svých neúspěchů jsem počal zatím mojí poslední cestu za milovanou Florencii. A zatím se mi daří dobře. Nejvíce se zaměřuji na diplomacii. Jakmile někoho obsadím a okolní země mě moc nemusí, okamžitě vypustím diplomaty a vztrahy napravuji. Je pravda, že v tom tkví jedna z hlavních sil Florencie. Krom toho, že jsem první, u koho začala renesance.

Co tím chtěl básník, potažmo já, říci? V Europa Universalis IV se učíte neustále. S každým průchodem objevíte nové možnosti, nové taktiky a hrozby. A také se toho naučíte spoustu z historie. Hra opravdu oplývá zajímavostmi a reáliemi z historie zemí. Takže se do toho směle vrhněte, ale počítejte s tím, že ten čas už vám nikdo nikdy nevrátí.

Pro: Neustále se učíte, historický přesah, neomezeně možností

Proti: Návykový žrout času

+9 +10 −1