Kairo

Překvapivé druhé dílo autora, který stál za The White Chamber. Kairo je zcela jiným, minimalistickým pohledem na design, zcela oprostěným od textu a jakéhokoliv přiblížení. Pod vrstvou symbolismu se skrývá nejednoznačná a těžce uchopitolná hra, jejíž postupné objevování je však stejně pohlcující jako je tomu u série Myst.

Ruiny dávné civilizace, archiv mimozemského původu, či snad vzdálená planeta a její moderní komplex. Nebo jen jedno velké puzzle. Otázka lidského původu, jiné inteligence a smyslu bytí. Interaktivita, a tedy zapojení hráče je na poměry dnešního standardu (Proteus, Dear Esther) veliké a v jednotlivých částech je třeba obnovit, postrčit nebo proběhnout některou z „lokací“, nebo lépe rozdílných struktur. Přesto však hlavním logickým úkolem se stává spojení si jednotlivých výjevů zakomponovaných v prostředí do vyznění „Kaira“. Za negativum jde považovat, že titul možná až příliš tlačí na pilu a snaží se obsáhnout větší téma, než je v relativně prostém zpracování možno. O Solaris či Vesmírnou odyseu tedy nepůjde, avšak to ani nebylo očekáváno.

Kairo jako takové na materiálech nevypadá příliš lákavě, ani zajímavě. Skrývá však obsah, který ve videoherní oblasti nebyl příliš využit. Alespoň ne v takovéto podobě.

Pro představu o propracovanosti hry může posloužit tento (velký spoiler ->) článek.