Dragon Age: Inquisition

O Dragon Age: Inquisition již toho bylo napsáno hodně, já ale začnu svůj komentář trochou historie vývoje celé série Dragon Age, abych alespoň trochu objasnil svůj postoj ke třetímu dílu, potažmo celé sérii.

Série vznikla v důsledku touhy autorů z BioWare vytvořit svůj vlastní fantasy svět a zároveň vypršení licence ke světu Dungeons & dragons. Čím víc poznávám svět Dragon age a D&D, tím víc mi přijde, jak je Dragon Age světem D&D inspirován. To by mi ovšem zas až tak nevadilo, protože série Dragon Age a Mass Effect představují ideální start pro hráče, kteří by si chtěli nějaké to RPG zkusit, ale nemají s RPG hrami žádné zkušenosti (existují takoví?).

První díl - Dragon Age: Origins - se objevil roku 2009. Autoři v té době měli vymyšlené dva příběhy - příběh mága Solase a příběh Šedého strážce, ten byl realizován první a dočkal se i několika DLC. Jedním z DLC k Dragon Age: Origins byl i příběh Hawke, který se snaží prchnout před nákazou z Lotheringu - vesničky na okraji Korcarijské pustiny. Vývojáři však měli ohledně příběhu Hawkea tolik nápadů, že se BioWare rozhodlo kolem něj vystavit zcela samostatnou hru. Do jejich plánů však negativně zasáhlo rozhodnutí vydavatele Electronic Arts, který s hrůzou zjistil, že nemá na rok 2011 žádný AAA titul a tak si vehemencí šestiletého rozmazleného spratka vynutil velmi urychlený vývoj a vydání Dragon Age II, který se stal hrou BioWare (která v té době neměla na něco takového potřebný počet zaměstnanců), která prošla nejkratším vývojem. To se samozřejmě na hře odrazilo velmi negativně a tak přišel na čas na odchody zaměstnanců a následný "damage control", který vyústil v roce 2014 ve vydání Dragon Age: Inquisition.

Příběh Dragon Age: Inquisition je v podstatě převzatý ze zrušeného datadisku k Dragon Age II - Exalted March. V něm hrdina druhého dílu - Hawke - chránil Kirkwall před ovládnutím Rudými tepláři vedenými Corypheem a zárověň se snažil odvrátit hrozící Velebný pochod (Exalted March) - thedasskou verzi křížové výpravy - odvrátit válku mezi mágy a templáři a invazi rozzuřených quinarijců za pomoci Felicismina loďstva, na které má vazby Isabela. Ta je přítomná v DA:I pouze v rámci multiplayeru společně s několika dalšími novými postavami, kterým se někdo namáhal vytvořit backstory.

Samotný příběh hry se točí kolem Inkvizitora - hrdiny, který se vynoří z neznáma, aby se stal vůdcem mocné organizace, která má za cíl ukončit válku mezi mágy a templáři a nastolit pořádek. Tomu však brání Rudí templáři a sekta tevinterských mágů - Venatori - kteří podporují Coryphea, který se chce stát bohem a učinit Tevinterskou říši znovu velkou ("make Tevinter great again" - to vůbec nemá politický podtext a žádnou analogii k současnému dění :-D ). Naštěstí na to Inkvizitor není sám. Má k ruce tři poradce - Lelianu, Cullena a Jossie, znichž první dva můžeme můžeme znát z předchozích her a svou roli měli sehrát i ve zrušeném Exalted March. Dále má svůj vnitřní okruh společníků (mezi nimiž nechybí starý známý Varric ze druhého dílu a zrušeného Exalted March), kteří s ním (na rozdíl od poradců) vyrážejí na výpravy za nastolením pořádku. Společníci jsou tradičně povedení a jsem si jist, že si většina hráčů najde svého oblíbence. Mezi mé favority patří Solas, Blackwall, Dorian a Iron Bull.

Společníci se k Inkvizitorovi přidávají postupně, jak roste moc a význam Inkvizice, která začíná jako malá organizace ve Fereldenu, ale nakonec získá vliv i na dění ve Svobodných markách a Orlais. Hra je takový semi-open-world, ve kterém hráč navštěvuje poměrně rozsáhlé regiony, kterých je celkem 14 v základní hře a 2 přidávají DLC Dragon Age: Inquisition – The Descent a Dragon Age: Inquisition - Jaws of Hakkon. Z regionů jsem si nejvíce oblíbil Hinterlands, Crestwood a Western Approach. Na těchto třech regionech je krásně vidět jak velká a bohatá měla hra být (respektive spíše druhý díl), ale k tomu se ještě dostaneme. Kromě navštěvování různých regionů je ve hře ještě novinka - Válečná rada, kterou Inkvizotor svolává a může jejím prostřednictvím vysílat agenty do různých částí světa Thedas. Může se jednat o staré známé z předchozích her či knih nebo o úplně nové postavy a skupiny dobrodruhů, které tak zažívají své vlastní "menší" výpravy. Upřímně řečeno, mě tahle novinka nadchla, stejně jako možnost vylepšit a upravit si svou vlastní pevnost. Přibyl i crafting, díky němuž si může hráč vyrábět své vlastní zbroje a zbraně, které si může i sám pojmenovat a většina se dá ještě i dále vylepšit, což se projeví na výsledném vzhledu. K tomu jsou třeba tři hlavní suroviny - kovy (dají se sbírat, ale ne koupit), kůže a látky (ty vypadávají ze zabité zvěře běhající v okolí a nepřátel, případně je lze od určité části hry koupit). Materiálů je samozřejmně více druhů s různými efekty v závislosti na tom, do jakého slotu je umístíte. Dále přibila jízda na koni / jelenu / baziliškovi, ale ta slouží jen pro potřeby přesunu a díky členitému terénu a potřebě sběrů materiálů jí ve výsledku moc nevyužijete.

"Novinkou" je i systém schopností a vývoje postavy, který se dočkal úprav. Počet vývojových stromů se oproti předchozímu dílu zmenšil z 9 na 5, avšak ty obsahují ne 10, ale hned dvanáct schopností, které mohou být buď aktivní nebo pasivní. Udržované byly zrušeny a odebrány, nebo upraveny na pasivní. Hráč si může vytvořit hned dvě postavy, při čemž jedna je jeho vlastní. Inkvizitora si může svého stvořit k obrazu svému a má na výběr čtyři různé rasy: člověka, elfa, trpaslík a nově i qunarijce, přičemž u qunarijců mi přijde, že se jedná o test pro další díl, neboť qunarijské dekorace a předměty byly dodány až později ve zdarma šířeném DLC. Tou druhou postavou, kterou si může hráč vytvořit, je Hawke. Hlavní hrdina druhého dílu, který měl být i hrdinou třetího, než se autoři rozhodli pro jiného hrdinu. Alespoň takové je oficiální vyjádření. Neoficální zdroje uvádějí, že distributor Electronic Arts si vynutil jiného hrdinu z důvodu komerčního neúspěchu druhého dílu a minimálních vazeb na něj. Vývojáři se s tím nehodlali smířit, a tak jej nakonec do hry propašovali. Kde je pravda se asi nikdy nedozvíme, každopádně si můžeme vytvořit vlastní vedlejší postavu, která se objeví celkem na 5 minut. S tím se pomalu dostávámě k dialogům. Ty jsou plně dabované, včetně hráčovy postavy, možností je více než tři, ale ne tolik, jako v případě prvního dílu, ale ve výsledku se liší jen minimálně a některé dialogy mají smysl pouze když je hráčova postava člověk, což nejvíce "trkne", když je Inkvizotor jiné než lidské rasy.

A zde se dostáváme k aspektům hry, které u mě vyvolávají jistý pocit ne nedodělanosti, ale nevyužitého potenciálu. Vraťmě se k lokalitám. Hinterlands a Crestwood sloužily jako testovací lokality během vývoje. Původně měl hráč plnit úkoly, čímž zvyšoval úroveň své postavy a společníků. Zároveň s tím měl však zabíráním různých kontrolních bodů a opravou památek získávat vliv Inkvizice a odemykat si nová území a inkviziční perky, které ovlivňují celou partu. Jenže pak si někdo řekl, že není správné nutit hráče k průzkumu lokalit, když nechce, a tak lze zvýšit vliv inkvizice plněním běžných úkolů nebo úkolů rekvizičního důstojníka. Ten vám zadá v každé lokalitě jeden úkol, který se donekonečna opakuje (například získání nožiček z 5 pavouků). Vyjímkou je právě Hinterlands, kdy vám rekviziční důstojník zadává unikátní úkoly, které vedou třeba k vylepšení stanů, nebo konstrukci závěsných klecí pro zajatce. Nehledejte je, tento aspekt nebyl nakonec implementován.

Dále měla činnost Inkvizice na každém území spočívat v obsazení pevnosti a dobytí nepřátelské. Obsazené pevnosti jste pak mohli přidělit do zprávy jednomu z poradců, který ji využil pro špionáž, armádu či diplomacii, v důsledku čehož se vám aktivovaly příslušné úkoly s tím spojené (což je důvod, proč jsou na obsazených pevnostech insignie daného poradce). Opět tento aspekt nebyl plně implementován, ale jeho již vytvořené prvky zůstaly zachovány, takže vás vedlejší příběhová linka v Hinterlands žene k obsazení pevnosti, kterou můžete "přihrát" jednomu z poradců, ale žádné nové úkoly se neobjeví. Dále se mi v rámci plnění další fáze ovládnutí Hinterladns podařilo obsadit jinou pevnost, která sloužila jako základna nepřátel, ale nestalo se nic. Pobíhal jsem po oblasti jako vůl a nakonec jsem zahájil pátrání na internetu, kde jsem zjistil, že quest prošel během vývoje menší úpravou a cílem není obsazení pevnosti, jak bylo původně zamýšleno a uvedeno v zadání úkolu, ale vyplenění malého tábora v horách poblíž dané pevnosti. Co se týče pevností, původně bylo plánováno několik možností jejich obsazení v závislosti na terénu dané lokality, ale nakonec byl implementován pouze útok na hlavní bránu. Po obsazení se pevnost automaticky přidělí jednomu z poradců a aktivují se s ní spojené úkoly. V každém regionu měla bý alespoň jedna pevnost, ale implementovány byly nakonec jen tři. V Crestwoodu jsou zase u postranní branky pevnosti mrtvá těla, důsledek jednoho nakonec neimplenetovaného úkolu.

Další věc týkající se regionů - povinně musíte projít jen třemi a to již zmíněnými Hinterlands, Crestwoodem a Western Approach. Ostatní působí jako výplně. Po splnění hlavních úkolů v těchto regionech a Wicked Eyes and Wicked Hearts se Vám otevře finální region Arbor Wilds, který v podstatě představuje finální bitvu, která zřejmě také nebyla plně implementována, protože je to v podstatě lesní koridor s několika málo nepřáteli, kterým musíte proběhnout do zapomenutého chrámu. Pak už je jen finální souboj s hlavním záporákem. Pokud se vám nechce hru končit, zbývají další tři regiony, které jsou však "dějově prázdné". Respektive, stejně jako ve většině regionů se jejich děj točí okolo nalezení artefaktů před nepřítelem, na což vás samozřejmě navádějí NPC, ale bohužel, ve výsledku nacházení a využívaní prastarých artefaktů ve hře nakonec není. V Hinterlands se vám po obsazení významných míst aktivuje možnost vyslání archeologické výpravy, která vám přinese artefakt - super magickou hůlku. V ostatních regionech si jen vyřešíte tři puzzly a otevře se vám jeskyně s pokladem a za obsazení významných míst dostanete pouze XP a zápis v kodexu.

Přesto všechno se dle mého názoru jedná o velmi dobrou hru. Grafika, je skvělá, hudba taky a písničky bardky Maryden jsem si oblíbil. Navíc se najde i dost velmi povedených úkolů, například série vedlejších úkolů, které dohromady vedou k ovládnutí Hinterlands, In Hushed Whispers a Here Lies the Abyss, diplomaticko-špionážní Wicked Eyes and Wicked Hearts, skvělé Chateu d'Onterre (variace na Ghost Haunts at Midnight z Vampire: The Masquerade - Bloodlines) a finální What Had Pride Wrought. Na hře je znát, že si s ní dali vývojáři práci, ať už při vyladění enginu Frostbite, konstrukci náboženství tak, aby bylo uvěřitelné a přitom vyhovovalo liberální ideologii BioWare, nebo implementaci obsahu ze zrušeného Exalted March. A to "téměř" bez bugů.