Coma: Mortuary

Mám rád hry, kde má hráč možnost procházet určité prostředí a poodhalovat příběh. Za poslední léta vyšlo nemálo takových her a když jsem se dozvěděl o Coma Mortuary, šel jsem do toho nehledě na jakékoli uživatelské hodnocení.

Mé pocity po dohrání jsou smíšené. Hra trpí tím, že je nesmírně přímočará. Přímočarost není u tohoto typu her nic extra zvláštního, ale tato hra prakticky neumožňuje "zabočit jinam", mapa je jasně daná a mnohdy má tendenci se opakovat. Pokud se už na malou chvíli hráč dostane do spleti chodeb a má nějakou volnost, povětšinou je tato volnost pouze optická. Mnoho chodeb je slepých a tak či onak hráč projde zamýšlenou trasu. Veškerý pohyb je striktně uzavřený v daném prostoru.

Je škoda, že hra nenabízí nějaký hlubší zážitek. Všechno je takové jednotvárné a hráč se velice snadno začne nudit. Neočekávám od každé procházečky zážitek, ale u většiny z nich si dokážu vzpomenout na něco, co mi utkví v paměti (v pozitivním slova smyslu - obraz, atmosféra, příběh...), ale u této hry nic takového nenacházím.

Pravdou je, že jsem se jednou nebo možná dvakrát slušně lekl, ale pokud bych měl hledat něco pozitivního, těžko bych hledal něco konkrétního. Je tu mluvený příběh, který po určité době nabere takový zvláštní směr, že místy nevím, jestli jsem pouze já ten nechápavý, nebo jestli jde o cílené zmatení hráče změtí různých myšlenek, domněnek a povídání, které je na hranici mezi blouzněním a jakýmsi duchovnem. Coma Mortuary je alespoň dle mého jednou z těch slabších her procházecího explorativního žánru a pokud už procházečku, pak nějakou, ze které si člověk odnese nějaký zážitek, atmosféru nebo dobrý pocit ze splněných puzzlů nebo jiné výzvy. Když nic z toho, tak alespoň volnost v působivém prostředí, na které nezapomenu. Nic z toho jsem tu ale nenašel.