Neverwinter Nights

BioWare

18.06.2002

193 hodnocení Platformy

Žánr: RPG > nezařazeno

Forma: placená hra

Rozsah: samostatná hra

Multiplayer: ano

Neverwinter Nights je po dvoch dieloch Baldur's Gate ďalším AD&D titulom, odohrávajúcim sa vo svete Faerunu, z dielne kanadských Bioware. Hra prichádza s novým enginom, tentokrát kompletne v 3D a s pozmeneným herným konceptom.

Hráč si opäť vytvára svojho avatara na základe veľkého výberu rás a povolaní. Kontrolu má iba nad svojou postavou, ale počas hry si môže pribrať jedného NPC pomocníka, ktorého však priamo neovláda. Väčšiu kontrolu nad ním získa až v datadiskoch. Tak ako v iných hrách zo sveta Forgotten Realms, aj tu sa dej odohráva na Mečovom pobreží, tentoraz v okolí veľkého mesta Neverwinter, ktoré trápi kríza v podobe smrtiacej nákazy. Kampaň, skladajúca sa z niekoľkých kapitol zavedie hráča nielen do mestských štvrtí Neverwinteru, ale aj do divočiny a lesov za jeho hranicami, či do súperiaceho mesta Luskan.

Hráč postupne naberá skúsenosti, vylepšuje svoju postavu, zbiera predmety, prípadne sa učí nové kúzla podľa výberu svojho povolania. Všetko je pritom podriadené tretej edícii pravidiel Advanced Dungeons & Dragons. BioWare vkladali veľké úsilie a nádeje do možnosti veľmi jednoduchého vytvárania vlastných dobrodružstiev samotnými hráčmi vďaka ľahko ovládateľnému editoru. Tento krok vyústil v obrovské množstvo modulov a taktiež v tvorbu pernamentných online svetov pre väčšie množstvo hráčov. Hráči si môžu v kooperatívnom štýle zahrať aj pôvodnú príbehovú kampaň od Bioware.

Hra sa neskôr dočkala aj niekoľkých datadiskov, konkrétne Neverwinter Nights: Shadows of Undrentide, Neverwinter Nights: Hordes of the Underdark a nakoniec pôvodne neoficiálneho modulu Neverwinter Nights: Kingmaker, ktorý bol dodatočne vydaný oficiálne ako datadisk v rámci edície Diamond.

V roce 2018 vyšla zmodernizovaná verze hry Neverwinter Nights: Enhanced Edition.

Oficiální stránky hry

Poslední diskuzní příspěvek

Isair

8409

23.04.2023 18:06

@Charllize (22.04.2023 21:02): Sakra ani jsem si nějak neuvědomil, že to teď vlastně rvou do téměř každého fantasy a jak teď o tom vím, tak mě to štve taky :D.

Ale zase pořád lepší než taková ta přehnaná World of Warcraft like stylizace (přehnaně zdobné, všelijak nasvícené vybavení, ženské armory, které nechrání, všelijak vykrajované meče, přebarvičkovanost apod.), to je naprostý hnus :).

Diskuze ke hře

Ebb

4992

31.03.2010 21:36 (poslední úprava 09.04.2012 11:14)

Dohráno

PC 45

Dokola sa opakujúce podhadzovanie stále toho istého obsahu zabaleného vždy v trošku inom balíčku je zrejme najvýraznejšou črtou NWN. Najprv mesto rozdelené do štyroch districts - všade bolo treba riešit to isté, ďalšia kapitola okolie Port Llast - tri smery, všetky totožné, neskôr Beorunna's Well - tri smery, všetky na vlas rovnaké. V tomto by aj teoretickí fyzici mali problém nájsť spontánne porušenia symetrie.

Každý smer, každý distrikt, každá kapitola bola o tom istom. Všade bezducho pohádzané monštrá, občas nejaké to NPC, občas nejaký ten quest, zopár na vlas rovnakých jaskýň, a more truhiel na každom kroku. Kráčate si po lese a okrem neustáleho deja-vu si po čase uvedomíte, že keď náhodou zrovna nebojujete, tak pravdepodobne takmer určite otvárate nejakú tú zbytočnú truhlicu plnú 2-3 zlaťákov, prípadne občas nejakého toho super meča +10. Ibaže by nie, Bioware tu už totiž nabehli s loot level scaling-om, a tak každá truhlica má buď mundane, minor, major treasure (podľa dôležitosti jej placementu) - a presný obsah sa prispôsobil hráčovmu levelu tak aby náhodou nenatrafil na niečo príliš silné, alebo slabé. Monster level scale ani nebolo treba, kedže lokácie sa otvárajú a zatváraju tak, že vás väčšinou uväznia v krátkom level-intervale. Celý pocit z levelovania a zlepšovania postavy je pochovaný konštantou obtiažnosťou počas celého hrania.

Podobne henchmani postávajúci v taverne a pripravení sa s vami podeliť o ich starosti spadajú do takej tej klasickej Bioware šablóny™. Kúskovane po kapitolách vám odkrývajú svoju vlastnú telenovelu, pričom ale keď sa pýtate príliš dlho a prekročíte hranicu danej kapitoly, tak vás odpália hláškou: "I don't want to talk about it right now, please try again later" - fráza pripomínajúca skôr ženský hlas z mobilnej služby. Šablóna™ úraduje aj v designe ich špecifického questu, ktorý je spojený s nejakým predmetom a ktorý vždy nájdete v jednej z troch máp (sever, východ, juh--na západe je totiž oceán VĎAKA BOHU). Takto boli robené všetky questy - utiekli zlodeji, ktorí sú zhodou okolností traja, a ďalšou zhodou okolností - jeden na sever, jeden na juh a jeden na východ. Spomeňte si na quest kde musíte obnoviť druidský háj. Na to bolo treba čarovné oriešky zo severa, pôvabnú kôru z južného stromu a ľúbivý prach z drýad na východe.

Heslovitý prepis z hrania Neverwinter Nights, by vypadal asi takto: truhla -> truhla -> deja-vu -> truhla -> deja-vu -> uninstall.

Tie percentá idú na vrub len toho editora, user contentu a perzistentných, hráčmi udržiavaných, online svetov.

+35 +36 −1

Vurhor

6747

08.09.2015 13:46

Dohráno

PC 80

Whoa! Páni! Takovej hejt tady ten Neverwinter dostává? A že prý nejhorší hra od Bioware? Ale kdeže! Jedná se o velice slušné (téměř) sólové velkolepé dobrodružství, které si sice nehraje na nic složitého, ale přesto svou hratelností dokáže zabavit. Co blbnete? V mnoha věcech samozřejmě zdejší stížnosti chápu, ale házet takhle celou hru do útrob propadliště dějin? To si přeci jenom nezaslouží. Koukněte na to takhle – osobně chápu Neverwinter nights jako takový experimentální kousek. Obliba hraní Baldurs Gejtů za sólovou postavu vzbudila v tvůrcích potřebu udělat hru, která na tom bude v podstatě založená. Zanecháme stejný svět, pravidla, kouzla a trochu tomu změníme grafiku. Výsledek není žádná nová AAA hra, ale i tak je to znatelně dobrý kousek, který se může hrdě přiřadit do Biowarácké RPG sbírky. No nekruťte hlavou, je to tak.

Hra má totiž naprosto vynikající atmosféru. A vděčí tomu především své audiofonické stránce. Hudba (jenž budu opěvovat později) a zvukové efekty prostředí, kouzel či předmětů jsou překrásný. Vzdálené vřískoty hrůzy a chroptění zombií v Žebráckém doupěti mi do hlavy daly pocit prožívání zombie apokalypsy, v hrobkách jsem se mohl posrat strachy, když se tamní hrůzná hudba zkombinovala s hekáním zatracených, v Letohradském hvozdě jsem cítil slastný pocit klidu a bezpečí ne málo podobný tomu, jaký jsem cítil třeba v Tormentu v Nevěstinci duševních rozkoší, a konečně, v hospodách jsem měl nutkání si jít do ledničky pro pivo a popíjet ho, zatímco budu vyzpovídávat svého parťáka. Říkejte si o hře co chcete, ale atmosféru zvládla fakt na jedničku. Souboje mají elán, jsou energické, nicméně většina z nich bohužel dost jednoduchých. A to hlavně kvůli jedné monstrózní chybě, které se Neverwinter dopustil, zmíním později…

Samotný příběh také není zcela špatný, jistě, není to žádný objev Ameriky, nicméně je celkem hezky zkonstruovaný a možná byl i krapet inspirativní k budoucímu vytvoření příběhu Mass Effectu. Dyť to znáte – pradávná zlá rasa chce zpět na svět and shit. Nicméně jeho samotný proces zahrnuje věc, která, jak to tady tak, čtu, štve hodně lidí. Tedy ony nelineární rozvětvený trasy, kde tady musíš udělat tohle, tady zase tady to. Jakmile to uděláš všechno, můžeš postoupit dál. Naprosto chápu lidi, které to štve, vlastně samotného mě překvapuje, že mě to neštvalo taky, ale možná to bylo proto, že rozmanitost prostředí (Ano, je tam!), fungující atmosféra a občas zajímavě postavená vedlejší dějová linka způsobily to, že jsem se u toho nenudil. Ba jsem si to i užíval, do nových lokací jsem vstupoval s napjatým očekáváním, co asi na mě čeká tam dál. Co se postav týče, jsou takovým archetypem peroxidových blondýnek – vypadají strašně dobře, ale mluví jak dementi. Lépe řečeno, buď jsou dialogy kýč, nudné nebo omšelé, výjimku tvoří někteří parťáci, Aaren Gent, občas Aribeth a Haerdaline, takže vlastně téměř všechny hlavní příběhové postavy, což by se dalo hře jakž takž odpustit. Jinak to s těmi dialogy ale není úplně nejveselejší.

Hra má navíc naprosto senzační soundtrack. Až tak dobrý, že i můj táta to poznamenal, když mě slyšel hrát. Což teda jako už znamená hodně! Jó jo, tati.. to je Jeremy Soule ve svém nejlepším. Právě jsi zaslechl hudbu boží…
Obrovská chyba, které se však Neverwinter dopustil, je absence omezení ukládání hry, když zrovna bojujete. Kvůli tomu se v podstatě u žádnýho souboje pořádně nezapotíte. Díky parádní hratelnosti se tato díra zase jakž takž zacelí, ale i přesto je to strašný voser. A ještě jedna věc… nebrat s sebou společníky, kteří umí nějakou magii! Ti dementi na sebe na začátku šarvátky 6541 let hážou ochranná kouzla, takže zatímco se tam budou šmudlit, vy budete mít s bojem dávno hotovo. Říkám – berte Tomiho a Daelana, protože dobrá rána sekyrou a zákeřné bodnutí nožem vždy udělá své. Magii přenechte profíkům (vám).

Neverwinter nights rozhodně není špatná hra. Má styl, základní prvky jí fungují dobře a hrozně pěkně se to hraje. Tak proč na ní házet špínu, he? Některé lidi pochopím, po geniálních Baldurech by člověk čekal další podobný nářez, zde se to sice nekonalo, ale, proboha, žádná katastrofa to taky není. Takže jestli chcete ukazovat prstem na nejhorší hru od Bioware, ukazujte na Dragon age 2, ne sem.

Pro: Skvělá atmosféra, pěkný příběh a progres, souboje, hudba a zvukové efekty

Proti: Jednoduchost, někteří společníci totálně na prd, hloupé dialogy

+34

Peach

3073

01.02.2024 13:50 (poslední úprava 01.03.2024 00:20)

Dohráno

PC 75

Hráno v co-opu:

Po obou Baldur's Gate a obou Icewind Dale jsme se pustili do prvního dílu Neverwinter Nights, kde byl známý Infinity Engine nahrazen svým nástupcem Aurora Enginem. Tato hra tak přinesla plně 3D Forgotten Realms prostředí a postavy, díky čemuž vypadá naprosto hnusně. Začátky 3D grafiky byly opravdu těžký, myslím, že to muselo být hrozně odporný už když to vyšlo, natož dnes, a my jsme se tak hned v Tyrově chrámu teskně chtěli vrátit ke hrám na Infinity Enginu. Překonali jsme to, abychom zjistili, že ve srovnání se staršími hrami ani souboják nestojí za moc, příběh nestojí za moc a prostředí je tak ošklivé a jednotvárné, že pořád jen zdánlivě běháte odnikud nikam.

Zní to hrozně, co? Ono to zase tak špatný nebylo, jen se těžko srovnává s jedněmi z nejlepších her v žánru. Pořád to byla nadprůměrně dobrá zábava díky pěkně škálovanému co-opu, a to ačkoliv je Neverwinter Nights normálně stavěn na hraní za pouze jednu postavu s maximálně jedním společníkem. V tom je hra podobná spíše The Elder Scrolls než svým předchůdcům a je v tom ojedinělá, protože i sequel se navrátil ke klasické partě postav. Dále musím zmínit, že dungeony jsou poměrně atmosferické, možná i díky skvělé hudbě. A hlavně jsou v příběhu dvě věci, které opravdu musím vypíchnout:

Tou první je Lady Aribeth de Tylmarande. Postava, kolem které se vlastně točí celý příběh mnohem více než kolem hráčského charakteru. Sledování jejího vývoje přes děj celé hry bylo opravdu zajímavé a za mě je to jedna z nejlépe vykreslených postav ze všech BioWare her. Její scénář sice nepůsobí tak profesionálně, jako u postav z KotORu, Dragon Age či Mass Effectu, ale její příběh mě zkrátka zasáhl.

Tou druhou je přítomnost sarrukhů, jedné z ras stvořitelů, které nejenže v žádné jiné hře z Forgotten Realms nemají žádnou velkou roli, oni tam nemají vůbec žádnou roli. Já mám hrozně ráda příběh Netherské říše a málokdo ví, že právě sarrukh Arthindol zvaný Terraseer stojí za jejím vzestupem.

Díky tomu budu hodnotit hru optimisticky, byť bych její kampaň hrát v co-opu asi spíše nedoporučila, ale z úplně jiného důvodu. Tato hra má totiž dva povedené oficiální "datadisky", Shadows of Undrentide a Hordes of the Underdark, které na sebe navazují, ale nezvykle nenavazují na původní kampaň. Pokud tedy chcete využít hru na maximum a projít se svojí postavou od první úrovně až po epickou maximální úroveň čtyřicet, a to v rámci jednoho celistvého příběhu (který je lepší než původní hra), tak doporučuji začít práve s Shadows of Undrentide a pokračovat do druhého datadisku. S Hordes of the Underdark jsme sice měli značné problémy kvůli multiplayer bugům, ale hra se z nich vždy dřív nebo později sama zotavila.

Dohráno za 77 hodin.
Včetně:
Shadows of Undrentide
Hordes of the Underdark

Pro: Aribeth, sarrukhové, hudba, dobré datadisky

Proti: Ošklivá grafika, prostředí a nic moc příběh hlavní kampaně

+31

John Mirra

6347

03.11.2010 10:23

Dohráno

PC 75

Čtu si komentáře a říkám si: Sakra, vždyť oni mají vlastně pravdu! Tak jaktože mě NWN tak bavil?
Já vlastně ani nevím. Zkusím tu vypíchnout nejzásadnější výtky a přidat k nim svůj názor.
Tak za prvé, symetrie lokací. Ano, ta tady je, o tom žádná. ALE: člověk aspoň vždycky ví, kam má jít a ztratit se je v podsatatě nemožné :) Navíc mi města rozdělená do částí nepřipadá nijak moc WTFidní, že by byly identické mi taky (moc) nepřišlo.
Dějová linka je víceméně klasická, vše se točí okolo jedotlivých předmětů, které musíte najít. Podle mě nic zásadně špatného, vzpomeňme třeba na KotOR (prozkoumej planety a najdi mapu, popř. ve dvojce Jedie).
Henchmani mi přišli celkem fajn, kdo nechtěl, tahat je s sebou nemusel a jejich "promluv si se mnou až budeš na vyšším levelu/budeš u mě mít větší vliv" mi opět nepřipadá jako něco vyloženě špatného. Kdo jejich bolístky řešit nechtce, nemusí.
Příběh je víceméně klasický, žádný zázrak a většinu hry hlavní dějovou linku ani moc necítíte, ale na konci se konečně něco začne dít a už je to mnohem lepší.
Lokace asi taky většinou nezaujmou, i když se najde pár výjimek- třeba svět ve sněhové kouli byl super, nebo vesnice duchů (atmosféra jak vystřižená z Twin Peaks :)a následný soud... taky mě dostal veršující trpaslík ve světě Ducha lesa :)
S kamerou a (ne)přehledností jsem žádný problém neměl.
Hra je zaměřená na akci, nejlíp by se asi dala přirovnat k datadisku Baldrus Gate II- Throne of Bhaal.
Co bych vytkl jako opravdový zápor je fakt nízká obtížnost, ovšem na nejtěšží obtížnost už se to víceméně hrát dá (párkrát jsem musel i loadovat :))
Nevím, možná je to tím, že v době, kdy jsem NWN hrál poprvé mi bylo cca 13, tehdy mi přišla super a já do ní od té doby vkládám své osobní pocity. Je to možný, ale zkrátka to tak vnímám a myslím, že minimálně těch 70% si zkrátka zaslouží.
Chopte se mě, pochopové! :)

+30

Isair

8409

05.03.2010 05:17 (poslední úprava 11.06.2010 00:00)

Dohráno

PC 30

Neverwinter night mě opravdu moc nepotěšila. Zpočátku se hra jevila docela zajímavě a nostalgicky mi připomínala předešlou tvorbu od Bioware, bohužel po celkem svižném úvodu již šlo vše z kopce.

Hra je celou dobu neuvěřitelně natahovaná a roztahaná, při hraní jsem si několikrát říkal: "určitě se to ještě rozjede", ale bohužel. Princip hry je docela prostý a občas mi trochu připomínal svým pojetím nějakou "diablovku". Stejně jako v Diablu i zde na začátku každé kapitoly začínáte v nějakém městě, zde dostanete hlavní úkol a několik vedlejších a máte "svobodu" (tím už se tedy od Diabla NWN docela liší:)), většinou se hlavní úkol odvíjí v několika lokacích, takže je jedno v jakém pořadí je procházíte, ale projít je stejně musíte všechny. A takhle se to opakuje až do 4té kapitoly, která už je konečně trochu svižnější a lineárnější, nikoliv však příliš povedená.

Většina lokací je vysoce nezáživná a hru se jen snaží zbytečně natáhnout, čili zde bych nejraději viděl i lineárnější přístup. No ale nemůžu hře zapřít, že naopak některé lokace byly opravdu povedené ať již nápadem, tak zpracováním a atmosférou a to je další zvláštnost této hry- kolísavá hratelnost, chvílemi jsem opravdu měl chuť dát hře tak 85% a chvílemi mi hra přišla dosti podprůměrná.

Hru, navíc shazuje velice nevyvážená obtížnost, po téměř celou dobu hraní je neuvěřitelně jednoduchá, i když hrajete na "hard" obtížnosti. A to mi opravdu na hře vadilo téměř nejvíc, ono když hráč prochází nezáživnými lokacemi, tak alespoň by ty boje mohly za něco stát, ale bohužel. Celou hru jsem tedy procházel stylem: Skupina nepřátel= jeden fireball a mají po legraci, dojít k další skupince nepřátel= další fireball atd. a tohle opravdu časem omrzí:). Naopak v poslední kapitole už v oblasti bojů značně přituhlo, což byla vítaná změna, ale působilo to dosti nepřirozeně, neboť nárůst obtížnosti mohl být zhruba o 100-200%.

Příběh na tom též není nijak zářně a celou dobu je vcelku předvídatelný a tedy není nic, co by hráče nutilo hrát dál. Když k tomu připočteme i zbytečné zdlouhavé a nezáživné dialogy, kde většinou stejně s postavou nemluvíte o ničem důležitém (zhruba po půlce hry jsem již většinu rozhovorů začal přeskakovat), tak to opravdu hře moc na lesku nepřidá.

Na druhou stranu ale musím uznat, že celkově hra nebyla úplně nejhorší a několik těch kladů měla. Po grafické stránce to sice nebylo nic extra, ale koukat se na to dalo, ovšem po zvukové a hudební stránce hra byla perfektní a hravě se vyrovná svým "předchůdcům" jedoucím na infinity enginu. Ovládání též bylo často otravné, ale hráč si na něj brzy zvykne a dá se to skousnout. Dále velké plus si zaslouží skvělé implementování pravidel DaD 3. edice. A určitě nesmím zapomenout i na celkem dobrý editor vlastních dobrodružství.

No přes všechny zápory zmíněné v komentáři to i tak vesměs nebylo špatné rpg, svou kolísavou hratelností jsem chvílemi měl chuť hru vyzdvihnout do nebe a chvílemi pohřbít, ale i přes to všechno se jedná o dle mého průměrné RPG, které na nějakou tu dobu zabaví, ale znovu už bych ho hrát nemusel.

Pro: DaD pravidla a svět , hudební a zvukový doprovod, některé kvalitní lokace.

Proti: Hra se neskutečně vleče, příběh, grafika, ovládání.

+25 +26 −1

Všechny komentáře

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).