Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS5 85
Po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodl hru lehce "nadhodnotit". Když se na dobrodružství Lea a Vincenta podíváme po stránce hratelnosti, není to vlastně žádné terno a občas to drhne. Jenže on je to do jisté míry tak nějak tvůrčí záměr.

A Way Out je totiž chytře dělaný tak, aby si ho mohl užít hráč s nehráčem (v mém případě já s manželkou) a "nehráč" to byl schopný bez větších problémů zvládnout. K tomu přispívá v jádru jednoduchá hratelnost s mnoha nápovědami, benevolentní obtížnost akčnějších či stealhových pasáží a četné checkpointy. Pro zkušenější hráče tak hra nenabízí prakticky žádnou výzvu, o tom to ale až tolik není.

Hra exceluje svým neotřelým přístupem ke hraní. Veškeré dění je podřízeno kooperaci a autorům se do AWO podařilo napěchovat spoustu aktivit, kde se bez spolupráce prostě neobejdete. Za všechny vypíchněme třeba sjíždění řeky v raftu, či zdolávání nástrah ve věznici. Řešení jednoduchých hádanek je vždy nasnadě, díky nutnosti spolupracovat se spoluhráčem na gauči je to však většinou zábava. Hra se moc neplácá na jednom místě a události mají spád. Obvykle se střídají klidovější pasáže s jednoduchou hádankou a pár NPC k pokecání (interakce jsou krátké, ale zábavné) s akčními částmi, kde se před někým zdrhá či ujíždí. Nezřídka hra přináší možnost volby, na které se musí shodnout obě postavy. Jistá míra znovuhratelnosti se tak nabízí, navíc mnohdy každá z postav řeší úplně jinou část problému na trochu jiném místě a není tak od věci po krátké pauze prohodit postavy a dát si to celé znovu. Je vidět, že vzhledem ke konceptu nebylo hru vůbec snadné nadesignovat, přesto bych uvítal tak dvě hodinky hratelnosti navíc (po dohrání se nám časomíra zastavila na sedmi hodinách). Prostor by na to byl... třeba pasáž v Mexiku působí zbytečně uspěchaně.

A Way Out je silně filmový zážitek, který se logicky musí opírat o silný příběh. Zdejší padouch je možná lehce generický, ale tahle bromance v jádru funguje a závěr je skutečně dost emotivní. Oceňuji, že autoři měli "koule"a hra končí vlastně špatně... Moment, kdy se postavy (a vy s manželkou) postaví proti sobě. je prostě vzhledem k předchozím společným zážitkům zatraceně silný. Zaznamenal jsem pár trochu slabších dialogů (Vincent v nemocnici), ale většinu času dokáží příběh i scénář hru velmi zdatně táhnout.

V konečném důsledku tak jde hlavně o dost ojedinělý byť trochu krátký zážitek a za novátorský přístup si Hazelight Studios zaslouží uznání. Vlastně se dost těším, až se ženou sedneme k It Takes Two, která by měla být dle ohlasů ještě o několik tříd vyladěnější.  

Hodnocení na DH v době dohrání: 80 %; 149. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Povedené kooperační aktivity; neotřelý přístup k hratelnosti; slušný spád; dobrý příběh s emotivním závěrem

Proti: Občas se to hraje tak nějak samo; kratší herní doba; část před konfrontací hlavního padoucha působí uspěchaně

+16
  • PS5 70
Celkem solidní co-op dobrodružství pro dva, které ničím zrovna neuchvátí ale zároveň ničím neurazí. Prvotina od autorů povedeného It Takes Two má svoje mouchy, ale svůj účel jako gaučová nenáročná oddechovka plní celkem poctivě.

V případě It Takes Two jsem na kritiku příběhu a postav reagoval tím, že se nejedná tak úplně o příběhovou hru a že se pro mě tím pádem nejedná o tak zásadní nedostatek, protože to hra vynahrazuje bohatým a originálním gameplayem. A Way Out je ale hlavně příběhová hra, která také nabízí celkem zajímavé herní odbočky, ale z hlediska gameplaye se drží poměrně při zdi. Většinou se spoléhá na jednoduché interakce nebo QTE, takže po většinu času hra působí jako slabší mix Life is Strange za mřížemi a Until Dawn. Časem dojde taky na řízení auta, střílení, jízdu na lodi nebo na motorce, dokonce na krátkou pasáž chodičky-mlátičky, které jsou k mému překvapení zpracovány docela dobře, dají se bez problémů hrát, ale žádný super požitek podle očekávání nepřináší. Herní pasáže nejsou náročné, není potřeba se nijak zvlášť snažit, soustředit ani přemýšlet, hra se celá nese v oddechovém, nenáročném tempu. Jako nejlepší část hry bych mezi ostatními vypíchnul asi část v nemocnici, která se mi opravdu líbila svou dramaturgií, herní náplní a hlavně prací s kamerou a střídáním herních pasáží mezi postavami.

S příběhem je to trošku horší, ten je až do poslední části hry poměrně nezajímavý, přímočarý a plný klasických klišé. Na druhou stranu jsem vzhledem k průměrnosti příběhu vůbec nečekal závěrečný plot twist, který mě příjemně překvapil už svou existencí, a taky tím, že jsem ho rozhodně nepředvídal. I když je konec možná opět moc roztahaný, rozhodně zážitek ze hry zlepšuje, a ne naopak. Postavy jsou pak celkem ploché, hlavně ze začátku, kdy působí až komicky, ale časem dojde i na nějaký ten character development a alespoň na manželce bylo vidět, že se s nimi ke konci tak nějak docela sžila. Nakonec jsem si i já k oběma kriminálníkům, kteří jsou v hloubi duše vlastně super správňáci a jen tak si odskočí pozabíjet pár desítek lidí, taky našel svou cestu, ale nijak zvlášť mi k srdci nepřirostli. Co mě zklamalo nejvíc budou asi dialogy, ty jsou většinu času opravdu až připitomněle komické a působí velmi amatérským dojmem.

Hra jinak celkem obstojně vypadá, docela dobře se hraje i vzhledem k tomu, jak moc se její gameplay mění, což obdivuji. Kolem a kolem řekl bych not great, not terrible. Vzhledem k tomu, že příběhových gaučovek moc není, tak jsem byl ochoten přehlídnou většinu nedostatků a se ženou jsme si hru užili.

Na It Takes Two jsou vidět obrovské pokroky, které studio učinilo z původních nesmělých krůčků ve Way Out, a které dobře rozvinuli do lepších a propracovanějších nápadů. A to je dobře. Na další hru od Hazelight se opravdu těším. Při troše štěstí si postaví monopol na tento herní žánr, který bude dál plodit jeden klenot za druhým jako From Software.

Pro: Závěr příběhu, diverzita hratelnosti, atmosféra

Proti: Slabší příběh, průměrná hratelnost v jednotlivých částech

+18