S jedničkou jsem se poprvé setkal ve formě dema, kde byly dostupných několik prvních úrovní s možností hrát za válečníka. A dodnes si pamatuji, že mi hraní sice moc nešlo, ale o to více jsem byl z bojů s kostlivci nadšený. O nějaký čas později jsem si zahrál plnou verzi a nadšení rozhodně neubylo. Pamatuji si, že i tehdy jsem se dostal jen na začátek pekla, kde jsem dostal nakládačku od pekelných rytířů. K úplnému dohrání tak poprvé došlo až o pár let později společně s datadiskem.
Hratelnostně se jedná samozřejmě o clickfest, až jsem několikrát měl podezření z toho, že hru vyvinuli výrobci myší. Celkově je průběh hry z dnešního pohledu dost pomalý, ale v té době jsem neměl srovnání, takže mi to celkem vyhovovalo. Každá z 16 úrovní hry je náhodně generovaná, každé hraní je tak malinko jiné. Zajímavé je ale i to, že hra disponuje přibližně 16 questy s tím, že hráč dostane za úkol jen některé z nich. Opakované hraní za jinou postavu je tak o něco méně stereotypní. Má to ale jeden malý neduh v tom, že pokud nedojde na quest v 5. úrovni, jehož odměnou je velmi dobrá zbroj Arkaine's Valor, je následující hraní takové menší peklíčko. Další podobně dobrou zbroj jsem totiž obvykle nalezl až někde v jeskyních či v závěrečném pekle. A projít předchozí úrovně bez dobré zbroje není nic jednoduchého.
Ve hře jsou přibližně dvě desítky druhů nepřátel, kteří se vyskytují v různých barevných variacích s o něco silnějšími vlastnostmi. Řada z nich se pak stala pro Diablo ikonickými, mám na mysli především Fallen Ones a Goatmany nebo i bosse Butchera. Ale to nejhorší z nejhoršího jsou stejně ve výsledku Spitting Terrors, aka kyselinu plivající pekelní psy. Jsem rád, že se tyto potvory nedostaly do dalších dílů.
Vzpomínám si, že jsem byl z grafické stránky hry tehdy nadšený a vlastně i dnes mi přijde dobře koukatelná. Ale je možné, že v tom do značné míry hraje i nostalgie. Co je ale dokonalost sama, je hudba. Ta z města Tristram je naprosto úžasná, nicméně i podkresy jednotlivých úrovní zní hodně dobře. Čas od času je dodnes poslouchám při práci.
První Diablo se skutečně povedlo, rozhodně se nejedná o dokonalé dílo, ale pro mě má navždy místo mezi mými nejoblíbenějšími hrami, které si čas od času velice rád projdu znovu a znovu.
Pro: náhodná generace některých úkolů, měnící se prostředí, atmosféra, závěr
Proti: pohyb, inventář, náročnost