Bratři: Příběh dvou synů je hezká árijská pohádka s hořkosladkým tématem, kde se proháníte po horách, řekách, jeskyních, hradech a vesnicích staroseverogermánské mytologie. Hra působí hodně playstationově, ale dá se s klidem zahrát i na PC s klávesnicí, i když jste opakovaně varováni, že potřebujete gamepad. Možná, že s páčkami je to ještě lepší, ale s šipkami a WASD to jde taky dobře. Ve hře totiž musíte rovnoměrně využívat obě ruce, jelikož kontrolujete dvě postavičky - dva bratry - kteří spolu musí neustále spolupracovat a musíte je tedy ovládat nastejno.

Zezačátku jsem s tím bojovala a každý bratr mi běhal, kam neměl, ale po chvíli jsem si zvykla a byl to skvělý zážitek. Bratři si musejí při překonávání všech překážek pomáhat, což působí opravdu pěkně: jednak v rovině hry, kdy je až dojemné sledovat, jak se na sebe spoléhají, a jednak v rovině hráče, kdy můžete být pyšní na svojí koordinaci. I přes genialitu jejího ovládání na mě hra zpočátku působila trochu kýčovitě (simíkovské žbrblání, jež nahrazuje veškerý dialog, tomu nepřidávalo), ale to mě časem přešlo a užila jsem si ji. I tak si ale neodpustím následující dva odstavce:

Bratři jsou malebně tolkienovští (dočkáte se zlobrů i vrrrků i oblíbené okřídlené deus ex machiny), takže také zcela nesebekriticky falocentričtí. Je to prostě jedno velké klučičí dobrodružství jako ostatně většina her. To mi ani tak nevadí, jelikož si nemyslím, že by tým vývojářů, z nichž jsou všichni muži, měl být nucen tvořit postavy tak, aby byly oba gendery rovnocenně zastoupené. Jádrem tohohle příběhu je koneckonců v první řadě vztah mezi bratry a v řadě druhé vztah mezi otcem a synem, takže je pochopitelné, že ženy budou v pozadí - například maminka je od začátku utopená. Však je to právě ten čistý vznosný vztah mezi muži, který tvoří otcovlast, že.

Nicméně chvíle, kdy se vaše princezna v nesnázích, kterou jste hrdinsky zachránili, změní v krvelačnou muže-požírající bestii, je tak učebnicově freudovsky misogynní, že radši předpokládám, že to bylo schválně a že si tvůrci ve skutečnosti všimli, že od Tolkienových dob se většina autorů fiktivních příběhů naučila pohlížet na ženství trochu barvitěji než jen jako na pasivní panny nebo zlověstné čarodějnice, v tom nejhorším případě oboje. I když skutečnost, že prepubertální bráška se snaží svého hormony poblázněného bratra varovat, že ženy jsou zrádné a fuj, hlavně se nerozptylovat příslibem sexu, asi vypovídá o něčem jiném.

Abych to nezakončila kriticky, jelikož Bratři se mi celkově líbili, dodám jen spoiler, že pasáž, kdy se mladší bratr musí vyrovnat se smrtí staršího je mistrně zprostředkována i vám - levá ruka najednou nemá co dělat - a chvíle, kdy musíte použít ovládání staršího bratra, abyste mladšímu dodali sílu --- ta fakt neměla chybu.