We are the Protoss. Children of ancient gods. And we shall be the last left standing.
S jen opravdu trochou fantazie by se dala slova Artanise aplikovat na současné džihádisty. Po skvělém Wings of Liberty s feelingem staré kovbojky přišlo Heart of the Swarm, které často nabídlo netradiční mise, kde hráli velký prim jednotliví hrdinové a nikoliv klasické stavění budov a jednotek. No a Legacy je třetí, tak trochu zabržděný, bratříček, kterého ale budou jeho blizzrodiče opečovávat, milovat a vychovávat, protože byl poslední (cákance do kopřiv v podobě Nova Covert Ops a další nepočítejme). A StarCraft 3 bude strategií, jakou jsme tu ještě nikdy neměli.
Mohutné základy, na kterých stojí víceméně jediný dnešní zástupce staré školy strategií, jsou znát i zde a pořád se jedná o kvalitní hru svého žánru. Příběhově navazuje přesně tam, kde končilo HotS a i zde se objeví řada ikonických postav celého univerza. Některé zemřou, jiné přežijí, další překvapí. Co nepřekvapí, je zakončení příběhu. Bez spoilerů můžu napsat, že konec byl trochu podivný a nikdy už o něm nikdo neslyšel. Možná jen dokud se neobjeví hrozba, které dosud nikdo nečelil. Taková bitva, v jaké ještě nikdo nebojoval. A taková válka, kterou ještě nikdo doposud nevyhrál. Ale možná s tím opravdu starobylým artefaktem, jehož sílu nikdo nikdy ani nedokázal odhadnout, se to snad povede. Jen budeme všichni muset přinést oběť, jakou jsme ještě v historii našeho vesmíru nepřinesli.
Kampaň je poooomalá, především nepovinné rozhovory, na které ale jako fanda stejně klikáte a nuceně posloucháte, jak čelíme hrozbě, které jsme nikdy nečelili, potkáme přátele, které jsme už ztratili a nikdy si nemysleli, že je opět nalezneme, pořád dokola. Působí to jako zbytečně nepodařené natahování příběhu. Dvacet minut hrajete zábavnou misi a pak třicet minut posloucháte nudné rozhovory. Pokaždé. Za úspěšné splnění mise a nepovinných úkolů v nich získáváte materiál, za který lze vylepšovat vlajkovou loď Spear of Adun, která vám tak v boji poskytne velké výhody, např. zastavení nepřátel na několik vteřin, okamžitá teleportace zpět do báze, smrtící střely, atp. Poslední věcí, kterou můžete ovlivnit, je modifikace jednotek, které můžete libovolně měnit, což je škoda, už tam jen něco naklikáte a hrajete, nemusíte přemýšlet nad tím, co vašemu stylu hraní vyhovuje nejvíc a zdali upřednostnit stalkera s blinkem pro intenzivní micro před dragoonem s velkým DPS. Někomu to ale přijde jako plus. Tomuto jsme doposud nikdy nečelili.
Strašně mě iritovalo, jak jen všichni mleli o něčem, co nikdy nikdo neviděl, nečelil, nepočítal, bitvu, jakou nikdo ještě nikdy nebojoval a tak dále. Hrozně mě to štvalo. Klikl jsem na rozhovor a "Drahýýýýý příííííteliiii, jak se těšíííííšššš na tuto bitvuuuu?" "Užžžžššš dlouhooo jsem se neúúúúčastnil takovéééé bitvy, můůůj příííteli." "Musííííme si dáááávat pozooor, je to bitva, jakoooou jsme ještěěěě nikdyyy nebojovaliii." "Myslíííííš, že náááám Jim pomůůůůžee?" "Rayyyynor je ten nejlepšííííí komandéééér, jakéééého jsem kdyyy viděěěěl. En Taro Tassaaaaddaaaaaar." 80 % rozhovorů. bleeeeeee
Filmečky jsou tradičně super a častokrát mi mrazilo v zádech. Atmosféru má hra perfektní a multiplayer doznal opravdu velkých změn. Jestli k lepšímu, ukáže až čas (zítra startuje první turnaj v LotV, DreamHack), zatím jsem zkoušel hrát Archon s h34dem a docela to šlo, i když on neuměl macrovat, takže jsme i dost často prohráli. Je ale vidět, že v našich končinách je již SC 2 poměrně mrtvou záležitostí a v současné době jsou na progamingovém vrcholu MOBA hry s CS:GO a pro strategie tu už moc místo není. Zabržděný nejmladší bratr dostane takovou péči, jakou mělo mít Wings of Liberty. A to je škoda.
S jen opravdu trochou fantazie by se dala slova Artanise aplikovat na současné džihádisty. Po skvělém Wings of Liberty s feelingem staré kovbojky přišlo Heart of the Swarm, které často nabídlo netradiční mise, kde hráli velký prim jednotliví hrdinové a nikoliv klasické stavění budov a jednotek. No a Legacy je třetí, tak trochu zabržděný, bratříček, kterého ale budou jeho blizzrodiče opečovávat, milovat a vychovávat, protože byl poslední (cákance do kopřiv v podobě Nova Covert Ops a další nepočítejme). A StarCraft 3 bude strategií, jakou jsme tu ještě nikdy neměli.
Mohutné základy, na kterých stojí víceméně jediný dnešní zástupce staré školy strategií, jsou znát i zde a pořád se jedná o kvalitní hru svého žánru. Příběhově navazuje přesně tam, kde končilo HotS a i zde se objeví řada ikonických postav celého univerza. Některé zemřou, jiné přežijí, další překvapí. Co nepřekvapí, je zakončení příběhu. Bez spoilerů můžu napsat, že konec byl trochu podivný a nikdy už o něm nikdo neslyšel. Možná jen dokud se neobjeví hrozba, které dosud nikdo nečelil. Taková bitva, v jaké ještě nikdo nebojoval. A taková válka, kterou ještě nikdo doposud nevyhrál. Ale možná s tím opravdu starobylým artefaktem, jehož sílu nikdo nikdy ani nedokázal odhadnout, se to snad povede. Jen budeme všichni muset přinést oběť, jakou jsme ještě v historii našeho vesmíru nepřinesli.
Kampaň je poooomalá, především nepovinné rozhovory, na které ale jako fanda stejně klikáte a nuceně posloucháte, jak čelíme hrozbě, které jsme nikdy nečelili, potkáme přátele, které jsme už ztratili a nikdy si nemysleli, že je opět nalezneme, pořád dokola. Působí to jako zbytečně nepodařené natahování příběhu. Dvacet minut hrajete zábavnou misi a pak třicet minut posloucháte nudné rozhovory. Pokaždé. Za úspěšné splnění mise a nepovinných úkolů v nich získáváte materiál, za který lze vylepšovat vlajkovou loď Spear of Adun, která vám tak v boji poskytne velké výhody, např. zastavení nepřátel na několik vteřin, okamžitá teleportace zpět do báze, smrtící střely, atp. Poslední věcí, kterou můžete ovlivnit, je modifikace jednotek, které můžete libovolně měnit, což je škoda, už tam jen něco naklikáte a hrajete, nemusíte přemýšlet nad tím, co vašemu stylu hraní vyhovuje nejvíc a zdali upřednostnit stalkera s blinkem pro intenzivní micro před dragoonem s velkým DPS. Někomu to ale přijde jako plus. Tomuto jsme doposud nikdy nečelili.
Strašně mě iritovalo, jak jen všichni mleli o něčem, co nikdy nikdo neviděl, nečelil, nepočítal, bitvu, jakou nikdo ještě nikdy nebojoval a tak dále. Hrozně mě to štvalo. Klikl jsem na rozhovor a "Drahýýýýý příííííteliiii, jak se těšíííííšššš na tuto bitvuuuu?" "Užžžžššš dlouhooo jsem se neúúúúčastnil takovéééé bitvy, můůůj příííteli." "Musííííme si dáááávat pozooor, je to bitva, jakoooou jsme ještěěěě nikdyyy nebojovaliii." "Myslíííííš, že náááám Jim pomůůůůžee?" "Rayyyynor je ten nejlepšííííí komandéééér, jakéééého jsem kdyyy viděěěěl. En Taro Tassaaaaddaaaaaar." 80 % rozhovorů. bleeeeeee
Filmečky jsou tradičně super a častokrát mi mrazilo v zádech. Atmosféru má hra perfektní a multiplayer doznal opravdu velkých změn. Jestli k lepšímu, ukáže až čas (zítra startuje první turnaj v LotV, DreamHack), zatím jsem zkoušel hrát Archon s h34dem a docela to šlo, i když on neuměl macrovat, takže jsme i dost často prohráli. Je ale vidět, že v našich končinách je již SC 2 poměrně mrtvou záležitostí a v současné době jsou na progamingovém vrcholu MOBA hry s CS:GO a pro strategie tu už moc místo není. Zabržděný nejmladší bratr dostane takovou péči, jakou mělo mít Wings of Liberty. A to je škoda.
Pro: Filmečky, dějové zvraty, grafika, hudba, příběh
Proti: Otravné nepovinné rozhovory, uměle natahovaná hrací doba, zakončení je podivné