Béčkových stříleček mám zasebou už pěknou řadu a Inversion se k nim může směle zařadit, jelikož je to dost zapadlý kousek bez ambicí a originální hratelnosti, ač se díky hrátkám s gravitací může zdát, že zrovna originalita není to, co by chybělo. Ovšem i přes nedostatky je to pro mě spíš překvapení než zklamání.
Davis Russel je polda kterému končí šichta, těší se domů za manželkou a dcerkou a v tom Zemi napadnou neznámí vetřelci. Manželka je mrtvá a příběh se mimo jiné točí kolem hledání jeho dcerky. Jeho motivace postřílet všechny vetřelce je tedy dost ubohá a odfláklá řekl bych. Zabíjí to pak i poněkud hollywoodské rádoby-cool hlášky kterých mám plné zuby. Na pozadí toho všeho se vytváří mnohem zajímavější příběh neboť celou dobu nevíte vlastně kdo vaši nepřátelé jsou, co chtějí nebo odkud přišli. Příběh mě tak dokázal hnát kupředu a obsahuje i dost dobré zvraty. Na obyčejnou střílečku opravdu solidní, i když konec je dle mého příliš unáhlený a neuspokojující.
Hrátky s gravitací, s čímž se hra prezentuje už přímo na obalu, jsou asi hlavním lákadlem. Střílet nepřátele nad vámi, vedle vás, ve vzduchu i na zemi je vcelku pěkná změna. Problém je, že nemůžete vymýšlet nic nového. Sami můžete změnit gravitaci jen na malém místě a lze tak zvedat nepřátele z krytů nebo třeba házet s auty a dalšíma věcma, ale nic víc vás autoři nenechají udělat. Na myšlenky že změníte gravitaci a budete běhat po zdech domů nebo po stropech interierů tedy zapomeňte, tyhle momenty má hra pevně dané. Vesměs tedy ne moc kulervoucí fičura.
Pocit ze střelby a vůbec zabíjení je docela uspokojující. Nepřátelům lze odtrhat končetiny, rozstřelit hlavy a místy to působí jako slabší Bulletstorm, ale jinak je v nich nízká variabilita a začínají nudit. Boss fighty hra vůbec nemusela mít, jelikož jsou občas chaotické, váš parťák tam jenom zavazí a nechává se zabít, respektive shodit na zem a vy ho musíte zvednout než umře, a vůbec nejhorší je, že se třeba třikrát opakují s tím stejným typem nepřítele. Zoufalé, nemyslíte?
Pěkné je zpočátku i prostředí a jeho proměnlivost. Z městských ulic a domů se postupně dostáváte do vyprahlé pustiny s nádechem westernu a pak do té horší části, tedy nudné tunely a nepřátelská doupata plné železných konstrukcí. Ač světlá chvilka se objeví díky dobrému zvratu i v pozdější fázi hry.
Zcela upřímně můžu říct, že jsem od Inversion dostal víc, než jsem původně čekal, ač jsem si tady spíše jen postěžoval. Problém je, že tu vše funguje na tak akorát hratelné úrovni a nahoru to dost táhne pouze příběh. Přesto je to docela solidní zábava a když přežijete první hodinku obyčejnosti, tak vás hra odmění.
Davis Russel je polda kterému končí šichta, těší se domů za manželkou a dcerkou a v tom Zemi napadnou neznámí vetřelci. Manželka je mrtvá a příběh se mimo jiné točí kolem hledání jeho dcerky. Jeho motivace postřílet všechny vetřelce je tedy dost ubohá a odfláklá řekl bych. Zabíjí to pak i poněkud hollywoodské rádoby-cool hlášky kterých mám plné zuby. Na pozadí toho všeho se vytváří mnohem zajímavější příběh neboť celou dobu nevíte vlastně kdo vaši nepřátelé jsou, co chtějí nebo odkud přišli. Příběh mě tak dokázal hnát kupředu a obsahuje i dost dobré zvraty. Na obyčejnou střílečku opravdu solidní, i když konec je dle mého příliš unáhlený a neuspokojující.
Hrátky s gravitací, s čímž se hra prezentuje už přímo na obalu, jsou asi hlavním lákadlem. Střílet nepřátele nad vámi, vedle vás, ve vzduchu i na zemi je vcelku pěkná změna. Problém je, že nemůžete vymýšlet nic nového. Sami můžete změnit gravitaci jen na malém místě a lze tak zvedat nepřátele z krytů nebo třeba házet s auty a dalšíma věcma, ale nic víc vás autoři nenechají udělat. Na myšlenky že změníte gravitaci a budete běhat po zdech domů nebo po stropech interierů tedy zapomeňte, tyhle momenty má hra pevně dané. Vesměs tedy ne moc kulervoucí fičura.
Pocit ze střelby a vůbec zabíjení je docela uspokojující. Nepřátelům lze odtrhat končetiny, rozstřelit hlavy a místy to působí jako slabší Bulletstorm, ale jinak je v nich nízká variabilita a začínají nudit. Boss fighty hra vůbec nemusela mít, jelikož jsou občas chaotické, váš parťák tam jenom zavazí a nechává se zabít, respektive shodit na zem a vy ho musíte zvednout než umře, a vůbec nejhorší je, že se třeba třikrát opakují s tím stejným typem nepřítele. Zoufalé, nemyslíte?
Pěkné je zpočátku i prostředí a jeho proměnlivost. Z městských ulic a domů se postupně dostáváte do vyprahlé pustiny s nádechem westernu a pak do té horší části, tedy nudné tunely a nepřátelská doupata plné železných konstrukcí. Ač světlá chvilka se objeví díky dobrému zvratu i v pozdější fázi hry.
Zcela upřímně můžu říct, že jsem od Inversion dostal víc, než jsem původně čekal, ač jsem si tady spíše jen postěžoval. Problém je, že tu vše funguje na tak akorát hratelné úrovni a nahoru to dost táhne pouze příběh. Přesto je to docela solidní zábava a když přežijete první hodinku obyčejnosti, tak vás hra odmění.
