Kult, který jsem hrál současně s Romčou na dvou PC, je druhou hrou, v níž jsem měl nainstalovanou slovenštinu. To by vzhledem k původu této diablovky sice dávalo smysl, ale tím hlavním důvodem bylo, že mi nešla spustit verze ze Score a na Steam verzi čeština nefunguje.

Inkvizitorka Alita, které lze vybrat vzhled, dvě dovednosti a přidat body ke čtyřem vlastnostem (boj, střelba, magie a rychlost), mi byla hned od začátku celkem sympatická. Pustil jsem se s ní do dobrodružství, spočívajícího především v likvidaci bezpočtu rozdílných nepřátel, ale našly se i klasické "najdi a přines" úkoly a nechyběl ani nákup nemovitostí.

Příběh je vcelku zajímavý a už kvůli jeho vyprávění pomocí statických obrazů mě jej bavilo rozplétat. Narazil jsem i na řadu knih, které příběh ještě trochu upřesnily. Určitě to však není hra pro věřící, protože na každém rohu jsem narážel na hlášky typu "Náboženství je mrtvé", na které odpověď většinou zněla "Smrt náboženství".

Než jsem našel prvního obchodníka, trvalo to celkem dlouho. Nevšiml jsem si totiž kováře v prvním městě, a tak jsem si říkal, jestli vůbec bude možné kupu nalezených předmětů prodat, případně nakoupit nové vybavení. Díky objemným batohům, které jsem postupně nacházel, nebylo třeba chodit do města tak často, a tak (až na výjimky) ani moc nevadilo, že zde není něco jako teleport.

Nejhorší lokací byla jednoznačně sedmipatrová jeskyně. S každým dalším patrem jsem si říkal, že už to musí skončit, ale ono ne, pokračujeme dále až do středu země. Ze začátku jsem se na normální obtížnost těžce protloukal jednotlivými lokacemi, s blížícím se koncem však byly boje stále lehčí a lehčí. Když jsem zrovna nezabíjel nějakou potvoru, mohl jsem kdykoli uložit svůj postup, což v každé hře vždy s radostí vítám.

Narazil jsem i na řadu bugů, kdy mi při nahrávání pozice občas problikávala obrazovka nebo některé předměty nešly sebrat, protože byly na nepřístupných místech, ale i tak určitě nelituji času, který jsem strávil s tímto nejlepším slovenským RPG.