Ron Gilbert, který tak trochu zůstal ve stínu vyhypovaného Tima Schafera, je zpět a vrací nás do doby před 30 lety, kdy vznikla průlomová hra Maniac Mansion, která odstartovala zlatou éru "Lucasovek". Thimbleweed je prostě a jednoduše Maniac Mansion 3 (nezapomeňte na MM2: Day of the Tentacle). Obsahuje celou řadu společných prvků, jako je způsob ovládání, hru za více postav či šílenou zápletku spojenou tentokrát s vyšetřováním vraždy v jednom podivném městečku.
Narážek na další Lucasovské hry je tu obrovské množství (křeček v mikrovlnce, hodiny ve vstupní hale, zavřené schodiště, bludiště v lese ala Monkey Island, "Voodoo lady", atd. atd.), máme tu i některé stejné hádanky a jedna z postav se chce dokonce stát herní vývojářkou v Lucasfilm games. A ostatní jí to dávají pořádně sežrat. Herní vývojář, pche. Z povedených postav nejvíce vyčnívá asi klaun Ransome, který pro ostré slovo nejde daleko a fakuje všechno a všechny okolo.
Každá z ovladatelných postav sleduje svoje vlastní cíle, které vidíme vypsané v jejich notýskách, což hru příjemně zpřehledňuje. I když obtížnost není nijak vysoko, pár těžších hádanek se najde a v takových chvílích se hodí geniální systém nápovědy - jeden z nejlepších, které jsem zatím viděl. Stačí zavolat z jakéhokoliv telefonu na zákysářskou linku, sdělit svůj problém a dostanete stupňovanou nápovědu - nejprve hodně neurčitou, pak konkrétnější a nakonec vám hra do písmene prozradí, co dělat.
S povděkem také kvituji, že postavy chodí hodně rychle a zanedlouho je všechny můžete vybavit mapou, na kterou stačí v inventáři kliknout a můžete se bleskově přesouvat mezi lokacemi. Do mínusů jsem původně chtěl zařadit nemožnost přeskakovat dialogy, ale po dohrání hry jsem zjistil, že je lze přeskakovat klávesou ".", takže mínus jen za to, že autoři tuhle informaci nedali na viditelné místo.
Potěšil mě i zajímavý závěr (geniální nápověda pro poslední hádanku ve hře) a optimální délka, kdy hra zabere něco málo přes 10 hodin (záleží na zvolené obtížnosti) a během té doby mě nestačila začít nudit. Celkově jde o velice povedenou poctu Maniac Mansion a povinnost pro fanoušky adventur od Lucasfilms / LucasArts.
Narážek na další Lucasovské hry je tu obrovské množství (křeček v mikrovlnce, hodiny ve vstupní hale, zavřené schodiště, bludiště v lese ala Monkey Island, "Voodoo lady", atd. atd.), máme tu i některé stejné hádanky a jedna z postav se chce dokonce stát herní vývojářkou v Lucasfilm games. A ostatní jí to dávají pořádně sežrat. Herní vývojář, pche. Z povedených postav nejvíce vyčnívá asi klaun Ransome, který pro ostré slovo nejde daleko a fakuje všechno a všechny okolo.
Každá z ovladatelných postav sleduje svoje vlastní cíle, které vidíme vypsané v jejich notýskách, což hru příjemně zpřehledňuje. I když obtížnost není nijak vysoko, pár těžších hádanek se najde a v takových chvílích se hodí geniální systém nápovědy - jeden z nejlepších, které jsem zatím viděl. Stačí zavolat z jakéhokoliv telefonu na zákysářskou linku, sdělit svůj problém a dostanete stupňovanou nápovědu - nejprve hodně neurčitou, pak konkrétnější a nakonec vám hra do písmene prozradí, co dělat.
S povděkem také kvituji, že postavy chodí hodně rychle a zanedlouho je všechny můžete vybavit mapou, na kterou stačí v inventáři kliknout a můžete se bleskově přesouvat mezi lokacemi. Do mínusů jsem původně chtěl zařadit nemožnost přeskakovat dialogy, ale po dohrání hry jsem zjistil, že je lze přeskakovat klávesou ".", takže mínus jen za to, že autoři tuhle informaci nedali na viditelné místo.
Potěšil mě i zajímavý závěr (geniální nápověda pro poslední hádanku ve hře) a optimální délka, kdy hra zabere něco málo přes 10 hodin (záleží na zvolené obtížnosti) a během té doby mě nestačila začít nudit. Celkově jde o velice povedenou poctu Maniac Mansion a povinnost pro fanoušky adventur od Lucasfilms / LucasArts.
Pro: Návrat do zlaté éry Lucasovek, povedené postavy, systém nápovědy, optimální délka, hudba, povedený konec
Proti: Pro někoho zastaralý způsob ovládání