Hell's Highway jsem kdysi v dřevních dobách steamu koupil, a už před mnoha lety se rozhodl že hrát nebudu, protože vždy, když jsem to zkusil, po dvaceti minutách následoval uninstall. Důvod - nuda. Až letošní výzva (její první bod), mě donutila to znovu to oprášit a nainstalovat. Bohužel moje prvotní instinkty byly správné, tohle opravdu není hra pro mě. Celý gameplay se sestává ze zakempení za conveniently umístěnými překážkami a střílení slepic, errrm nácků, jak v Moorhuhnu. Což je možná z hlediska reality o něco věrnější než run and gun ve stylu Volání Dutých, ale z hlediska zábavy mě to pravidelně uspávalo. Ty taktické prvky - možnost přikazovat pár vojákům kam běžet a na koho střílet - to tedy z nudy nevytrhly. Celkově mi zdejší gamedesign přišel dost primitivní, AI nepřátel neexistuje, házení granátů bylo zpracováno zhruba takto, pocit ze střelby je ubohý a celé je to až bolestivě lineární.
Co se celkem dalo byl děj, sice je to celé klasické WW2 klišé (řeší se PTSD, ztracené děti, mrtví bratři ve zbrani), ale alespoň mě ty dialogy nepřiváděly do rozpaků. A protagonistu Bakera dabuje Troy Baker :) Ještě v době kdy nebyl tak profláknutej.
Po nějakých sedmi hodinách Pekelná Dálnice skončila, a díky špagety monstru za to.