Herní výzva 2018: "Krize identity"
Na této hře mě nejvíc lákalo zasazení hry - New York roku 1926. Dnes vychází mnoho titulů se zasazením do minulosti, ale jsou často politicky korektní a svým způsobem tak i bezpohlavní a nezajímavé. Ale Sierra svobodných 80. a 90. let slibovala daleko větší hody...
Stereotypy, rasismus a sexismus se na vás valí už od začátku a hrát za ženu zde bylo dvojnásobné potěšení. Nedokážu spočítat kolikrát rozhovor skončil opovržlivým "you silly female" a každý se diví že reportérkou solidních novin může být i žena. Máme tu fyzicky pracujícího Ira a černocha, promiskuitní lehkou Francouzku, žvatlavého Číňana, snobské Angličany i militantního Němce v holinkách:) Jednotlivé postavy prostě nepřestávají bavit a jejich dabing s daným přízvukem je dalším potěšením hry.
Co mě trošku zklamalo je, že New Yorkem cestujete jen v prvním aktu. V dalších aktech, tedy v téměř celé hře, už jste zavření v muzeu s dalšími podezřelými. Budova muzea je však řádně využita, nechybí kanceláře jednotlivých zaměstnanců, tajné chodby i bizarní technické prostory. Až vyčerpávající je popis exponátů, občas okořeněný nějakým skrytým vtípkem.
Vedle zasazení a typicky nadčasové grafiky mě potěšil i detektivní postup hrou. Velkou části hry je konverzačka s postavami a naslouchání jejich rozhovorů, prozkoumávání místa činu lupou. Tento pomalejší, ležérnější typ detektivní adventury mi sedl. Bohužel o to víc se však ke konci nahustily akční pasáže, nutící využívat rychle a správně sesbírané předměty. Dalo to sice hře adrenalin, ale také mě to přinutilo se podívat do návodu.
Vůbec se jedná o Sierra adventuru své doby se všemi plusy a minusy. Mezi minusy jsou nepohodlné přechody kurzorů, nijak signalizovaná úmrtí, splývající či zmatečné přechody mezi lokacemi, nelogické postupy, nošení dinosauřích kostí v kabelce, pixelhunting či nemožnost v některých lokacích ukládat a tak občas i zdlouhavá opakování některých pasáží. Zajímavý je princip času a že se postavy po muzeu pohybují, díky tomu však dochází i k bizarním situacím, kdy se postavy volně procházejí mezi mrtvolami aniž by na to nějak reagovaly.
Rozsáhlé rozhovory jsou velkým plusem ale i minusem hry, z velké části kvůli ovládání. Nejdřív je třeba navolit ikonku s otazníkem, kliknout na postavu(často pohybující se nebo ukrytou za vámi), listovat ve svém zápisníku mezi tématy, vybrat dalším stisknutím a když se chcete zeptat na další téma tak toto absolvovat znovu. Zkrátka máte na půlhodinu o zábavu postaráno, mnohdy jsem po vyčerpání všech témat byl už tak unavený, že jsem hru vypnul s tím že další rozhovor dám zítra. Na 95% témat jsou banální odpovědi.
I přes řadu sierráckých "lahůdek" mě hra nezklamala. I hlavní hrdinka mi přes telecí intro a dabing, několik podivných animací a vyloženě telenovelový románek přirostla k srdci. Samotný příběh je rozhodně napínavý a má správnou atmosféru. Pokud máte rádi detektivky, stereotypy a trochu šarádový přístup, je Laura Bow pro vás.
Na této hře mě nejvíc lákalo zasazení hry - New York roku 1926. Dnes vychází mnoho titulů se zasazením do minulosti, ale jsou často politicky korektní a svým způsobem tak i bezpohlavní a nezajímavé. Ale Sierra svobodných 80. a 90. let slibovala daleko větší hody...
Stereotypy, rasismus a sexismus se na vás valí už od začátku a hrát za ženu zde bylo dvojnásobné potěšení. Nedokážu spočítat kolikrát rozhovor skončil opovržlivým "you silly female" a každý se diví že reportérkou solidních novin může být i žena. Máme tu fyzicky pracujícího Ira a černocha, promiskuitní lehkou Francouzku, žvatlavého Číňana, snobské Angličany i militantního Němce v holinkách:) Jednotlivé postavy prostě nepřestávají bavit a jejich dabing s daným přízvukem je dalším potěšením hry.
Co mě trošku zklamalo je, že New Yorkem cestujete jen v prvním aktu. V dalších aktech, tedy v téměř celé hře, už jste zavření v muzeu s dalšími podezřelými. Budova muzea je však řádně využita, nechybí kanceláře jednotlivých zaměstnanců, tajné chodby i bizarní technické prostory. Až vyčerpávající je popis exponátů, občas okořeněný nějakým skrytým vtípkem.
Vedle zasazení a typicky nadčasové grafiky mě potěšil i detektivní postup hrou. Velkou části hry je konverzačka s postavami a naslouchání jejich rozhovorů, prozkoumávání místa činu lupou. Tento pomalejší, ležérnější typ detektivní adventury mi sedl. Bohužel o to víc se však ke konci nahustily akční pasáže, nutící využívat rychle a správně sesbírané předměty. Dalo to sice hře adrenalin, ale také mě to přinutilo se podívat do návodu.
Vůbec se jedná o Sierra adventuru své doby se všemi plusy a minusy. Mezi minusy jsou nepohodlné přechody kurzorů, nijak signalizovaná úmrtí, splývající či zmatečné přechody mezi lokacemi, nelogické postupy, nošení dinosauřích kostí v kabelce, pixelhunting či nemožnost v některých lokacích ukládat a tak občas i zdlouhavá opakování některých pasáží. Zajímavý je princip času a že se postavy po muzeu pohybují, díky tomu však dochází i k bizarním situacím, kdy se postavy volně procházejí mezi mrtvolami aniž by na to nějak reagovaly.
Rozsáhlé rozhovory jsou velkým plusem ale i minusem hry, z velké části kvůli ovládání. Nejdřív je třeba navolit ikonku s otazníkem, kliknout na postavu(často pohybující se nebo ukrytou za vámi), listovat ve svém zápisníku mezi tématy, vybrat dalším stisknutím a když se chcete zeptat na další téma tak toto absolvovat znovu. Zkrátka máte na půlhodinu o zábavu postaráno, mnohdy jsem po vyčerpání všech témat byl už tak unavený, že jsem hru vypnul s tím že další rozhovor dám zítra. Na 95% témat jsou banální odpovědi.
I přes řadu sierráckých "lahůdek" mě hra nezklamala. I hlavní hrdinka mi přes telecí intro a dabing, několik podivných animací a vyloženě telenovelový románek přirostla k srdci. Samotný příběh je rozhodně napínavý a má správnou atmosféru. Pokud máte rádi detektivky, stereotypy a trochu šarádový přístup, je Laura Bow pro vás.
Pro: Atmosféra, dobové zasazení, zábavný dabing, postavy, detektivní příběh
Proti: Zastaralé ovládání, zdlouhavé rozhovory a popisky exponátů, frustrující akční část hry