Vskutku akčně zběsilý herní počin, ale než začne skutečně bavit, je nutné u hry strávit nemalý čas a nejlépe rovnou ve dvou. Z počátku je hra poměrně těžká a smrt přichází jak Jirka Pomeje na pivko, ovšem vydržel jsem... Teď už můžu říct, že trpělivost přinesla svůj koš plný produktů Chiquity. Sice se nejedená o bůhví jak originální hru, která vás nepřekvapí béčkovým příběhem, výběrem postav nebo standardním gameplayem, přesto zaujme podařenou (někdy nervy drásající) akcí, kdy jako jediný přeživší z jednotky se snažíte dále tento status zachovat a přitom ještě oživovat padlé spoluhráče za každou cenu. Jinak následuje (v lepším případě) načtení z posledního checkpointu nebo (v tom horším) opakování od úplného začátku. Tak či tak je nutné klasicky vystřílet všechny mimozemské odpornosti v perimetru, respawnované v obdivuhodné zarputilosti, která je o to důslednější, o co je navyšován level.

Mé rozhodnutí ve výběru postav padlo na Tanka, nabízející vysokou odolnost, povedeně efektní i efektivní vlastnosti Ground Smash a Shield (lahůdka), primární zbraň v obou rukou (jako jediný), sekundární brokovnici pro méně odolné (za to početnější) mutanty a rotační kulomet á la bezbolestná. Pak už jen dle příběhové linky cestování do různých lokací a patřičná deratizace a plnění zadaných úkolů. Chuť hrát dál žene nejen akce, ale hlavně nalézání stále smrtelnějších zbraní rozdělených do šesti skupin, od obyčejných po legendární s patřičnou úpravou pomocí Cores (Power, Boost, Utility a Prismatic). To je velmi nutné a žádoucí především proti velkým a odolným nepřátelům a samozřejmě bossům, kterých je v lokaci vždy několik a za jejich zabití vypadne bedna plná XP, doplnění života, nábojů a možná i unikátní zbraň.

Náplň 20 misí není špatný, ale jak jsem psal, nejde o nic třeskutě originálního. Přines, odnes, zmáčkni nebo otevři, na druhou stranu splnění mise v sobě nese takovou potěšující blbůstku - odlet vrtulníkem, který je častokrát (na vyšších obtížnostních levelech) jedinou záchranou před nabíhajícím, početně velkorysým, bestiářem. A že jich je opravdu velké množství, svědčí fakt, že občas při přestřelkách ztrácíte přehled kde se vůbec nacházíte (natož pak pojem o zdraví a nábojích). O to víc pak po úspěšném zdolání takto obtížné pasáže dochází pocit upokojení a zvolání ve stylu Freda Flintstonea "Jooo Kuwa a je to doma!" - se zpocenýma rukama a křečích v prstech odkládám gamepad, uff.