Herní výzva - "Nervy z oceli" (Normal)
Jsem milovníkem her z druhé světové války, především FPS v tomto zasazení je moje nejoblíbenější oblast ponoření se do virtuálního světa. Ovšem je zde jeden velký problém. Toto téma už bylo minimálně dvakrát vyždímané a recyklované. Z toho důvodu už takových her moc nevychází a když už, tak se jedná o čisty mulťák. Enemy Front se z části podařilo přijít s něčím lehce originálním a tak jsem nemohl odolat.
Co mě především zaujalo, tak jsou relativně originální lokace, kam se podíváme z pohledu novináře, který pomáhá odboji. Především Varšavě se velmi povedla a její mise patří mezi ty s nejlepší atmosférou. Dále Francie a Norsko, už docela známe, každopádně zpracování misí nebylo úplně zlé...
Co se mi hodně líbilo, byla snaha o jakýsi stealth prvek, kdy několik misí můžeme hrát takzvaně na tajňáka. Bohužel stealthnení zdaleka doveden k dokonalosti a hru vám vlastně nepomáhá nějak ulehčit, jelikož vystřílet všechny nepřátele je i na nejtěžší obtížnost až moc jednoduché. Plížením si vlastně pouze uměle navýšíte obtížnost, což není špatné, ale je prostě škoda, že to hráče víc nenutí se tomuto hernímu stylu věnovat.
Ona obecně obtížnost je celkem problém. Já se rozhodně nepovažuji za hráče, který hraje všechno na nejtěžší obtížnost a má rád extrémní výzvy, spíše jsem takový ten průměr. Nechci to úplně lehké, ale zároveň se nerad trápím. V Enemy Front se skutečně nebudete trápit ani na tu nejtěžší obtížnost. Je to hrozně lehká hra.
Tudíž mi nezbylo nic jiného, než si hru znesnadnit děláním vedlejších úkolů, snahou o stealth (ten mi vážně nejde) a hledáním secretů, pak vám to herní dobu hezky prodlouží.
Hlavním problémem u obtížnosti je nejspíš to, že AI je dost hloupá. I na nejtěžší obtížnosti si s ní hrajete jak kočka s myší, nedokáží adekvátně reagovat na vás a pokud vás bude honění zajíců už nudit, tak si stoupněte za nejbližší bednu a v klidu je vystřílejte. Navíc je zde i velká spousta nábojů, zdraví se rychle doplňuje a to pořád mluvím o nejtěžší obtížnosti. Škoda, že to není větší výzva.
Příběh není úplně špatný (je to FPS z druhé světové), ale dost se snaží tlačit na emoce, ale z nějakého důvodu to moc nefunguje. Nápad s novinářem a odbojem super, ale šlo to i lépe. Navíc mě do očí hrozně bilo to, jak ukázky nepřechází plynule mezi jednotlivými misemi. Ten střih byl katastrofální a opět to akorát ubírá na atmosféře.
Hra je docela i zabugovaná a seknout se v nějaké zdi či bedně je nejspíš nevyhnutelné, ale není to až tak příšerné, že by jste hru nemohli dohrát. Horší je neúměrná náročnost na výkon v poměru ke grafické stránce hry. Z toho důvodu mě prvních pár misí hra vyloženě štvala, pak jsem si trochu pohrál s nastavení a bylo to OK a nadšení se najednou celkem rapidně obrátilo.
OK, hatu bylo možná hodně, ale i tak si myslím, že se jedná o slušnou FPS zábavu. Nedostanete žádnou převratnou či extra zajímavou hru, ale těch 6-7 hodin se nejspíš budete bavit. Hře musíte něco odpustit a ona vám za odměnu něco málo vrátí. Takové low cost Call of Duty 1, ale proč ne...
Jsem milovníkem her z druhé světové války, především FPS v tomto zasazení je moje nejoblíbenější oblast ponoření se do virtuálního světa. Ovšem je zde jeden velký problém. Toto téma už bylo minimálně dvakrát vyždímané a recyklované. Z toho důvodu už takových her moc nevychází a když už, tak se jedná o čisty mulťák. Enemy Front se z části podařilo přijít s něčím lehce originálním a tak jsem nemohl odolat.
Co mě především zaujalo, tak jsou relativně originální lokace, kam se podíváme z pohledu novináře, který pomáhá odboji. Především Varšavě se velmi povedla a její mise patří mezi ty s nejlepší atmosférou. Dále Francie a Norsko, už docela známe, každopádně zpracování misí nebylo úplně zlé...
Co se mi hodně líbilo, byla snaha o jakýsi stealth prvek, kdy několik misí můžeme hrát takzvaně na tajňáka. Bohužel stealthnení zdaleka doveden k dokonalosti a hru vám vlastně nepomáhá nějak ulehčit, jelikož vystřílet všechny nepřátele je i na nejtěžší obtížnost až moc jednoduché. Plížením si vlastně pouze uměle navýšíte obtížnost, což není špatné, ale je prostě škoda, že to hráče víc nenutí se tomuto hernímu stylu věnovat.
Ona obecně obtížnost je celkem problém. Já se rozhodně nepovažuji za hráče, který hraje všechno na nejtěžší obtížnost a má rád extrémní výzvy, spíše jsem takový ten průměr. Nechci to úplně lehké, ale zároveň se nerad trápím. V Enemy Front se skutečně nebudete trápit ani na tu nejtěžší obtížnost. Je to hrozně lehká hra.
Tudíž mi nezbylo nic jiného, než si hru znesnadnit děláním vedlejších úkolů, snahou o stealth (ten mi vážně nejde) a hledáním secretů, pak vám to herní dobu hezky prodlouží.
Hlavním problémem u obtížnosti je nejspíš to, že AI je dost hloupá. I na nejtěžší obtížnosti si s ní hrajete jak kočka s myší, nedokáží adekvátně reagovat na vás a pokud vás bude honění zajíců už nudit, tak si stoupněte za nejbližší bednu a v klidu je vystřílejte. Navíc je zde i velká spousta nábojů, zdraví se rychle doplňuje a to pořád mluvím o nejtěžší obtížnosti. Škoda, že to není větší výzva.
Příběh není úplně špatný (je to FPS z druhé světové), ale dost se snaží tlačit na emoce, ale z nějakého důvodu to moc nefunguje. Nápad s novinářem a odbojem super, ale šlo to i lépe. Navíc mě do očí hrozně bilo to, jak ukázky nepřechází plynule mezi jednotlivými misemi. Ten střih byl katastrofální a opět to akorát ubírá na atmosféře.
Hra je docela i zabugovaná a seknout se v nějaké zdi či bedně je nejspíš nevyhnutelné, ale není to až tak příšerné, že by jste hru nemohli dohrát. Horší je neúměrná náročnost na výkon v poměru ke grafické stránce hry. Z toho důvodu mě prvních pár misí hra vyloženě štvala, pak jsem si trochu pohrál s nastavení a bylo to OK a nadšení se najednou celkem rapidně obrátilo.
OK, hatu bylo možná hodně, ale i tak si myslím, že se jedná o slušnou FPS zábavu. Nedostanete žádnou převratnou či extra zajímavou hru, ale těch 6-7 hodin se nejspíš budete bavit. Hře musíte něco odpustit a ona vám za odměnu něco málo vrátí. Takové low cost Call of Duty 1, ale proč ne...
Shadowrun: Hong Kong