Poslední dobou se snažím dohrávat staré resty. Permanent Daylight mi zahřival disk už někdy začátkem minulého století (2002-2003), dost možná jsem se k tomuto titulu dostal prostřednictvím CD distribuovaným v prvním(?) speciálu časopisu Pevnost, ve společnosti takových hitů jako Poselství trůnu nebo Monster Manor. To CD mám ještě někde ve sbírce, ale nechce se mi ho teď hledat. Možná jindy.

Hru jsem tehdy nedohrál, popravdě jsem měl trochu problémy i dnes, ale to především díky nízkému rozlišení vynuceným pixel huntingu. Ale to předbíhám - je nutné zmínit, že hra běží na prastaré verzi AGS (která se tváří jako DOS, ale DOSBOX si s ní neporadil). Díky své šestnácti- (nebo jaké vlastně) bitovosti se hra nedá na 64bitových Windowsech spustit, a to ani přes program AGS, acwin.exe (vyčteno na AGS fóru). Ke slovu tak přišly má oblíbená virtualizovaná XPčka, ale i tam jsem musel fidlat s nastavením. Hudbu se mi rozjet nepodařilo (jak ale autor píše na konci hry, tu on stejně nedělal), nakonec jsem byl rád, když jsem neměl rozsypaný obraz a pouze jeden kurzor myši.

Grafika neoslní, s takovým King's Quest I: Quest for the Crown ze stejného roku se to vůbec nedá srovnávat. Příběh je přiznaně klišovitý a s dírami (opět přiznanými), dialogy se nevyplatí moc číst (maximálně vás upozorní na to, že NPC má u sebe předmět, kterého byste si z důvodu královského rozlišení 320x240 vůbec nevšimli. Nakonec jsem se uchechtl jen asi dvakrát nebo třikrát (trojská poštovní schránka, vykřičený... pokoj... v hotelu a finální puzzle). Co se týče amatérských poct Sieře s příšernou grafikou, popravdě jsem si víc užil i ten Fuck Quest...

Herní výzva 2019: 6) Severní vítr - autor pochází ze Švédska. Údajně.