Neznám předchozí díly, tudíš jsem ani nevěděl do čeho jdu. Jediný co jsem věděl, že mojí zbraní bude kříž s řetězem.
Hlavní postavou je Gabriel za kterého také hrajete, jeho touhou je oživit svou zavražděnou lásku a je ochoten jít kvůli tomu až na kraj světa, až do nejtemnějších hlubin temnoty.
Gabriel drtí své nepřátele svým krucifixem docela obstojně, jen bohužel soubojový systém není kdo ví jaký. Máte možnost nakupovat nová komba, upgrade kříže, popřípadě využívat pomocných zbraní, jako dýky, svěcená voda, světlušky a magický krystal. Ale stejně jsem se omezil na základní útok jak přímý, tak plošný a hlavně úhyb. Popřípadě na těžší nepřátele použít světlušku nebo svěcenou vodu. Je pravda, že hru jsem hrál na obtížnost Rytíř (nejtěžší obtížnost při prvním hraní), což ukázalo jak je hra nevyrovnaná na začátku těžká ke konci lehčí. Jelikož sbíráte drahokamy, které zvětšují životní energii, magii jak andělskou tak i temnou. No když máte na začátku hry jen poloviční energii, tak i ten nejmenší troll vám pěkně zavaří. Buď jak buď. Mě nejvíc zavařila statická kamera!! Asi nikdy jsem tak nenadával hře kvůli kameře nebo si to už nepamatuji. Pokaždé mě zabil někdo, kdo nebyl v obraze.
Teď na opak v čem Castlevania: Lords of Shadow vyniká. Je grafika, kde jednotlivé kostely, hrady, zámky jsou velmi pěkně vykresleny. Pak se opravdu líbil děj hry, který na začátku kapitoly vypraví vypravěč s obrovský zaujetím.
Hra střídá pasáže rubaní, skákaní a hádanky. Hádanky jsou jednoduché až se dá říct triviální ale hraje oslavuje jako by jste byl génius, který právě přišel na lék na rakovinu.
Verdikt: Castlevania: Lords of Shadow mě bavila, za sebe bych jí v klidu doporučil, jen asi zvolit normál a nečekal žádný extra soubojový systém, jen si vychutnat grafiku a vyslechnout si pěkné odvyprávěný příběh o lásce a zmaru.
Folkemonovi děkuji za překlad!!
Hlavní postavou je Gabriel za kterého také hrajete, jeho touhou je oživit svou zavražděnou lásku a je ochoten jít kvůli tomu až na kraj světa, až do nejtemnějších hlubin temnoty.
Gabriel drtí své nepřátele svým krucifixem docela obstojně, jen bohužel soubojový systém není kdo ví jaký. Máte možnost nakupovat nová komba, upgrade kříže, popřípadě využívat pomocných zbraní, jako dýky, svěcená voda, světlušky a magický krystal. Ale stejně jsem se omezil na základní útok jak přímý, tak plošný a hlavně úhyb. Popřípadě na těžší nepřátele použít světlušku nebo svěcenou vodu. Je pravda, že hru jsem hrál na obtížnost Rytíř (nejtěžší obtížnost při prvním hraní), což ukázalo jak je hra nevyrovnaná na začátku těžká ke konci lehčí. Jelikož sbíráte drahokamy, které zvětšují životní energii, magii jak andělskou tak i temnou. No když máte na začátku hry jen poloviční energii, tak i ten nejmenší troll vám pěkně zavaří. Buď jak buď. Mě nejvíc zavařila statická kamera!! Asi nikdy jsem tak nenadával hře kvůli kameře nebo si to už nepamatuji. Pokaždé mě zabil někdo, kdo nebyl v obraze.
Teď na opak v čem Castlevania: Lords of Shadow vyniká. Je grafika, kde jednotlivé kostely, hrady, zámky jsou velmi pěkně vykresleny. Pak se opravdu líbil děj hry, který na začátku kapitoly vypraví vypravěč s obrovský zaujetím.
Hra střídá pasáže rubaní, skákaní a hádanky. Hádanky jsou jednoduché až se dá říct triviální ale hraje oslavuje jako by jste byl génius, který právě přišel na lék na rakovinu.
Verdikt: Castlevania: Lords of Shadow mě bavila, za sebe bych jí v klidu doporučil, jen asi zvolit normál a nečekal žádný extra soubojový systém, jen si vychutnat grafiku a vyslechnout si pěkné odvyprávěný příběh o lásce a zmaru.
Folkemonovi děkuji za překlad!!
Final Fantasy VIII
Pro: Grafika - kostelů, hradů. Hlas vypravěče.
Proti: Statická kamera, Něktrerá zbytečná komba, Nevyváženost hry na těžší obtížnost.