Hru jsem už kdysi před lety rozehrál, ale skončil jsem nějak v první kapitole. Znovu jsem jí tedy rozehrál až letos, kdy jsem konečně dostal chuť. Tvorbu Jensenové neznám (snad si někdy ty Gabriel Knighty zahraju), takže můžu tak maximálně srovnávat s Posel smrti, který mi přišel z toho co jsem hrál asi tematicky nejbližší (a v porovnání s touhle hrou je o něco lepší).

Hra má nádherné lokace, jsou pěkně vykreslené a většinou i logické. Nejvíc se mi líbil prastarý dům hlavního hrdiny, který se stal svým způsobem jednou z hlavních postav hry. Nejhorší lokace mě čekaly v poslední kapitole, na můj vkus byly moc přecpané a kýčovité. Velmi oceňuji "obrázková videa" mezi kapitolami. Je to dobrý kompromis, protože animované filmečky, nebo pouze strohé komiksové zobrazení by hře neslušelo.

Z dalších věcí, které se mi hodně líbily byl ukazatel postupu. Procentní vyjádření postupu kapitolou a aktuálního stavu daného úkolu pro mě bylo velmi osvěžující a trochu to napomáhá vymizení pocitu, který člověk v adventurách občas má, tedy že přesně neví kolik toho ještě musí udělat, aby se hra zas o něco pohnula a vyřešil se dílčí problém. I mapa je řešená skvěle, oblasti, kde je vše hotovo, jsou pěkně šedé a člověk tak nemusí zběsile pobíhat po všech obrazovkách a klikat na každý aktivní předmět.

Velkým kladem jsou samozřejmě i obě hlavní postavy, mladá kouzelnice Sam a pološílený vědec David. Každý nich má za sebou silný příběh, který je odhalován po celou hru a každý z nich je úplně jiný. Navíc dabing obou je vynikající. Soundtrack je kvalitní, bohužel však někdy hrál ve vypjatých rozhovorech až moc nahlas takže nebylo postavám takřka rozumět. Příběh je skvělý, to můžu říct o té hlavní zápletce s výzkumem mozků a jeho následky. Část, která se týká kouzlení, na tom už tak dobře není. Občasné triky na oblafnutí lidí a získání určitého předmětu jsou prima, ale to různé, až chaotické, pobíhání po městě a řešení jakýchsi hádanek, které často ani nemají většího smyslu (co se hlavního příběhu týče) mě občas dost otravovalo.

Hra má bohužel i několik nedostatků, většinou asi způsobených dlouhým a problematickým vývojem. Jako nejhorší se mi jeví absolutně nepoužitelný deník, kam se zapisují všechny rozhovory, ale i komentáře na kdejaký nevýznamný předmět, takže je z toho absolutní mišmaš a nedá se v tom nalézt téměř nic. Trochu problematický je i inventář, který je nešťastně dlouhý a člověk tak musí jezdit ze strany na stranu, což dost zdržuje. Dalším aspektem je animace postav, ta mi přišla už hodně archaická. Chůze a běh jsou ještě relativně v pohodě, ale pokud má postava něco sebrat, nebo naopak něco někam položit, tak se najednou v ruce objeví neidentifikovatelný předmět a pohyby rukou jsou různě trhané a nepřirozené. Vrcholem bylo, když chodila Sam ráno na snídani a ládovala se jak smyslů zbavená a přitom vedla rozhovor s hospodyní.

Jak jsou hlavní postavy na špičkové úrovni, tak to bohužel neplatí o pětici studentů, kolem kterých se točí vlastní příběh hry, je to dost nepovedená partička. Jejich dabing je nepřirozený, charaktery jsou dovedené do absurdna a hlavně všichni jsou hrozně naivní. Hlavně ta Helena, to je úkaz :) Zamrzelo mě, že gestikulace je neodpovídající rozhovoru, ale horší bylo, že obličej dole na obrazovce u které byl právě pronášený text byl ve většině případů značně odlišný od těch pidiobličejů daných postav. Hlavně Mefistoteles byl hodně nepovedený a to jak vzhledem, tak i chováním).

Gray Matter je určitě nadstandartní adventura, ale aby se zařadila mezi mé největší oblíbence, které si ještě někdy zahraju, na to prostě nestačí. Každopádně si rád zahraju něco z podobného soudku i v budoucnu.