Již delší dobu jsme plánovali s Lauronou, že si tuto hru zahrajeme společně. A jsem rád, že jsme se k tomu dokopali, neboť nevím, zda-li by mě bavilo skoro 100 hodin ovládat samotného 4 postavy najednou. Ve své družině jsme měli ještě jako pomocníky bojovnici Madoru a kouzelníka Jahana.

Abychom si hru užili a netrápili jsme se zbytečně v těžkých soubojích, zvolili jsme si střední obtížnost. Po prvním souboji jsem se hned podíval, jestli jsme si omylem nenastavili těžkou obtížnost, neboť souboje s více protivníky jsme často opakovali minimálně dvakrát. Během soubojů jsme museli vymyslet i určitou strategii a využívat prostředí, abychom je zvládli dokončit. Nebudu nic zapírat, někdy nám pomohlo i trošku štěstí, abychom nepřítele zabili.

Hned od začátku mě překvapily dialogy postav. Nečekal sem, že budou tak vtipně zpracované a často se člověk u nich pobavil. Tomu všemu dodával své kouzlo i perk, který Vám umožní mluvit se zvířaty. Díky tomu slyšíte, co si třeba zvířata povídají mezi sebou, a nebo s nimi můžete během hry hodit řeč a stane se z Vás třeba i kočičí dohazovač.

Samotné pojetí základní herní linie nebylo nijak příběhově složité. Celému dějovému celku hodně pomohly vedlejší úkoly. V jednom z nich se třeba stanete i hercem a musíte se snažit pobavit publikum, jinak vás vybučí.

Pomocníci, kterých je ve hře víc, měli často odlišné názory od toho mého. A samozřejmě jsem se snažil prosadit svůj názor a nechtěl se přetvářet kvůli NPC postavě. Ale poté co jsme s Lauronou zjistili, že díky špatným rozhodnutím nás může daná NPC opustit, tak jsme se již snažili vyjít všem společníkům vstříc a nenaštvat je. Nechtěli jsme se učit ovládat nového společníka.

Když bych to celé shrnul, hra se mi líbila, pobavila mě a již se těším až si zahraju další díl.