Herní výzva 2019 - 4. "S humorem jde všechno lépe": Dohraj hru, ve které je humor jednou z hlavních charakteristik hry a je přítomen po většinu hrací doby.

Druhý díl Discworldu jsem si na rozdíl od jedničky vůbec nepamatoval, takže jsem to nečekal, ale můžu s klidem napsat, že je ještě lepší než jednička. Tvůrci nechali všechno co bylo na prvním díle dobré a všechno to co bylo slabší vylepšili téměř k dokonalosti, což je skoro zázrak.

Začnu netradičně grafikou, protože ač je mezi oběma díly rozdíl jeden rok, ten skok je neuvěřitelný. Grafika je čistá, vypiplaná do detailu, nádherně vykreslená, animace jsou perfektně udělané a drží úroveň těch nejšílenějších animáků. K tomu se přidává skvělý dabing, naprosto úchvatná písnička do titulků "That´s Death" a jediná drobná zmínka tak směřuje k nevyváženosti zvuku, kdy jsou v určitých scénách brutálně potlačené hlasy. Ze začátku mě štvala divná, umělecká perspektiva kamery, ale naštěstí se na to tvůrci na dalších obrazovkách vyprdli.

Hratelnost šla rovněž nahoru. Na pixelhunting jsem narazil jednou, stejně tak jednou neférový úkol typu "teď si tu počkej minutu a pak se něco stane". Ovládání zůstalo stejné - tzn. jeden kurzor, hlásící se předměty, dvě tlačítka, stejný systém rozhovorů, stejný inventář. Na rozdíl od prvního dílu, ale nejste zahlceni ani předměty, ani lokacemi. Spousta nedůležitých předmětů mizí průběžně, nebo mezi kapitolami. A i ty úkoly nebyly tak těžké a nelogické... ano do návodu jsem nakukoval, ale ne pořád. Hrdina prolamující 4 rozměr (k tomu se dostanu) navíc dává celkem slušné nápovědy.

Nejvíce šla nahoru ale atmosféra, příběh, humor a vše okolo. Příběh se tentokrát týká Smrtě, který jednoho dne zmizí. V ulicích Ankh Morporku se tak hromadí nemrtví, kteří si pochopitelně stěžují, bojují s rasismem a pořádají skupinové terapie :) Všechno jako minule odnese Mrakoplaš, který musí zachránit situaci ve 4 kapitolách a epilogu.

Ano jednička byla skvělá, ale byl to v podstatě tradiční fantasy příběh. Ve dvojce to začíná obyčejně - tady si trošku zaSPOILuju. Mrakoplaš musí sehnat ingredience (většinu pro efekt) k vyvolání Smrtě. Jak se ukáže, ten má plné zuby nenávisti lidí a tak se rozhodl vzít dovolenou. Mrakoplaš ho tak musí přesvědčit, že je oblíbený a jak na to? Natočíme film. A co je potřeba k pořádnému filmu? Přece merchandise, kolovrátkový hit a blbá blondýna ve vedlejší roli :)

Druhá kapitola je fantastická, protože tvůrci předvedli lásku ke starému Hollywoodu, k natáčení brakových filmů a s naprosto úchvatným humorem tomu všemu vzdávají poctu a současně si z toho dělají prdel. Nechybí odkazy na Groucho Marxe, Humphrey Bogarta, starý jazz i postupy různých "Ed Woodů". A na konci naprosto úžasná parafráze na King Konga

Víc už prozrazovat nebudu, byla by to škoda, nicméně humor je ještě brutálnější, každá jedna postava je naprosto pošahaná, tvůrci si hrají (jen tak ze srandy tam hodí 3D animaci nebo celou scénu z Monty Pythonů). Do inventáře se vleze například ženská, čtyřčlenná kapela či opičí knihovník s kostýmem jednorožce :) Vrací se známé postavy i lokace, ale podíváme se i na spoustu nových míst.

Naprosto nejlepší je ale samotný Mrakoplaš. Ten celou hru prolamuje čtvrtý rozměr až na úrovni Deadpoola. Mluví k hráči, komentuje principy adventur, s láskou vzpomíná na staré textovky. S odevzdaností přijímá úkoly, které musí oběhat, tuší že pro každý předmět který dostane musí splnit quest. Neváhá si střílet z hráče a když tak potkává jednoho magora za druhým, podivuje se proč zrovna on potkává tohleto. Když v jedné lokaci potká trolla, který za klíč k přívěsu chce tři věci seřve ho, že chce klíč :) Zkrátka Discworld 2 je jedna z nejvtipnějších adventur, co jsem hrál.

Jediná podstatná výtka a důvod 90% je to, že vtipné adventury z principu nejsou většinou napínavé, či strhující a bohužel tady je ve 4 kapitole docela useklý konec, navíc se sice parádním, ale naprosto mimoňským epilogem.