Druhý novodobý Wofenstein se doporučuje docela snadno. Bavil vás předchozí díl? Pak se můžete do dvojky směle pustit. Je trochu hezčí, o něco obsáhlejší a prostě o chlup lepší. Jenže to, paradoxně, neznamená, že se jedná o lepší hru. Třeba ponorka-hub je děs. Rozlehlé, hlavně šedé, bludiště chodeb poseté mnoha nepodstatnými NPC. Vlastně přesný opak lodě v Dishonored 2. Stejně tak jednotlivé úrovně nejsou příliš nápadité. Šedý bunkr, zničené město a tmavá vesmírná stanice jsou jen střípky z oku nelahodící mozaiky.
Pokus o temnou atmosféru nevychází i kvůli všudypřítomnému humoru. Kdyby v něm jela hra po celou dobu, tak jedině dobře. Nicméně od samého počátku se pokouší Blazkowicz o filozofické vnitřní monology. Nejdou mu. Kombinace komedie a válečného dramatu se totiž vývojářům silně nedaří, už jenom praštěností, bez mála, všech postav. Jeden, dva pošuci jsou v pořádku, avšak desítka magorů na hru je už trochu moc.
Jako střílečka New Order funguje dobře. Stealth docela hapruje podivnou AI, přestřelky ho ale vynahrazují. Postřílet desítky nácků samopalem v každé ruce, nebo je upalovat laserem se nikdy neomrzí. BJ je i na kryplkáře stroj na zabíjení. Snad jenom těch pasáží „zamkneme hrdinu v místnosti a budeme na něj posílat vlny nepřátel“ mohlo být méně.
V jistých částech má Wolfenstein II hodně co nabídnout. Každé setkání s Frau Engel je perfektní. I ten absurdní Führer měl svoje kouzlo. Ač záporákům šílenství sluší, tak bohužel k hrdinům se nehodí. Snad si z toho pro příště vezmou vývojáři ponaučení.
Pokus o temnou atmosféru nevychází i kvůli všudypřítomnému humoru. Kdyby v něm jela hra po celou dobu, tak jedině dobře. Nicméně od samého počátku se pokouší Blazkowicz o filozofické vnitřní monology. Nejdou mu. Kombinace komedie a válečného dramatu se totiž vývojářům silně nedaří, už jenom praštěností, bez mála, všech postav. Jeden, dva pošuci jsou v pořádku, avšak desítka magorů na hru je už trochu moc.
Jako střílečka New Order funguje dobře. Stealth docela hapruje podivnou AI, přestřelky ho ale vynahrazují. Postřílet desítky nácků samopalem v každé ruce, nebo je upalovat laserem se nikdy neomrzí. BJ je i na kryplkáře stroj na zabíjení. Snad jenom těch pasáží „zamkneme hrdinu v místnosti a budeme na něj posílat vlny nepřátel“ mohlo být méně.
V jistých částech má Wolfenstein II hodně co nabídnout. Každé setkání s Frau Engel je perfektní. I ten absurdní Führer měl svoje kouzlo. Ač záporákům šílenství sluší, tak bohužel k hrdinům se nehodí. Snad si z toho pro příště vezmou vývojáři ponaučení.
