Další hra z mého adventurního maratónu je za mnou. Normality je jedna z těch mnoha her, ke které mě kdysi nalákala geniální recenze ve Score. Andrew ji tehdy vychválil do nebes a dal ji přidanou hodnotu boje proti šílené totalitě, takže jsem ji sehnal, dohrál a byl nadšenej. Co dnes? Mladické nadšení opadlo a zbyla výborná adventura s pár mouchami.
V Normality se ocitáte v totalitní městě Neuropolis, kterému vládne diktátor Paul, všechno kontroluje armáda Normů, všechna zábava je zakázaná, většina obchodů zavřená a celé město je zahaleno oblakem temnoty. Aby toho nebylo málo, Paul kontroluje i myšlení lidí pomocí "gizem" ukládaných do nábytku. Kentovi je tohle všechno jedno - stačí mu rock´n´roll, chlast a bivakovat ve své díře, dokud ho jednou neseberou za pobrukování písničky. I když se pokusí najít si práci, skončí nakonec u rebelů (které tvoří tři lidi) a po pár testovacích úkolech se vydává spustit revoluci.
Ač to vypadá na temnou dystopii, Normality je komediální hra, někdy až moc. Normové jsou dementní, úkoly jako proniknutí do jejich centrály či únik z vězení příliš snadné a ve finále se dostaví řádné úlety jako krysí král s armádou skákajících hoven. Finále s přesunem mozku mi přišlo strašně useklé. Nedá se říct, že bych se ale nebavil. Kentova rebélie spočívá například v pouštění rocku do televize a hlavně v demolici, většinou nechtěné. Po jeho návštěvě lehne popelem obchoďák, prodejna televizí, převýchodvná stanice a další místa.
Hratelnost je výborná. Normality je plně 3D adventurou z vlastního pohledu, takže se pohybujete šipkami a myší zkoumáte co je potřeba. Většinu věcí není problém najít, spousta kombinací je logických a dojde Vám hned. Většinou operujete na jedné lokaci, takže s troškou štěstí a zlomyslnosti se dá na hodně věcí přijít. Máte to ale háček - ve hře jsou opravdu tuny nepoužitelných věcí, desítky harampádí, plakátů, obrazů, přístrojů a občas se mezi nimi skrývá něco důležitého, co Vás ani nenapadne. A je tu pár špeků, na které bez návodu nepřijdete ani omylem - šílenosti v obchodu s hračkami, či způsob jak se nadvakrát dostáváte z vězení. Jinak je to ale pohoda, ovládací kurzor tvoří zmenšenina Kentovy postavy, která má 5 funkcí, přes 3D prostředí nezabloudíte, nepotřebné předměty mizí z inventáře a i to závěrečné bludiště není tak složité.
A ještě když jsem nakousl 3D tak se podívám na grafiku. Ta opravdu není hezká, já vím rok 1996 asi neumožňoval na 3D adventuru něco lepšího, ale pokud se hraje jako 3D akce z prvního pohledu, tak to podvědomě srovnávám a takový Duke Nukem 3D vypadal v té době fakt jinak. Ke cti tvůrcům slouží, že hra má desítky parádních animací na kdejakou kravinu a že to všechno dokázali vměstnat na jedno CDčko.
Zkrátka Normality je určitě výborná adventura s celkem revolučním 3D pohybem a solidním pozadím na "obyčejnou" humornou hru.
V Normality se ocitáte v totalitní městě Neuropolis, kterému vládne diktátor Paul, všechno kontroluje armáda Normů, všechna zábava je zakázaná, většina obchodů zavřená a celé město je zahaleno oblakem temnoty. Aby toho nebylo málo, Paul kontroluje i myšlení lidí pomocí "gizem" ukládaných do nábytku. Kentovi je tohle všechno jedno - stačí mu rock´n´roll, chlast a bivakovat ve své díře, dokud ho jednou neseberou za pobrukování písničky. I když se pokusí najít si práci, skončí nakonec u rebelů (které tvoří tři lidi) a po pár testovacích úkolech se vydává spustit revoluci.
Ač to vypadá na temnou dystopii, Normality je komediální hra, někdy až moc. Normové jsou dementní, úkoly jako proniknutí do jejich centrály či únik z vězení příliš snadné a ve finále se dostaví řádné úlety jako krysí král s armádou skákajících hoven. Finále s přesunem mozku mi přišlo strašně useklé. Nedá se říct, že bych se ale nebavil. Kentova rebélie spočívá například v pouštění rocku do televize a hlavně v demolici, většinou nechtěné. Po jeho návštěvě lehne popelem obchoďák, prodejna televizí, převýchodvná stanice a další místa.
Hratelnost je výborná. Normality je plně 3D adventurou z vlastního pohledu, takže se pohybujete šipkami a myší zkoumáte co je potřeba. Většinu věcí není problém najít, spousta kombinací je logických a dojde Vám hned. Většinou operujete na jedné lokaci, takže s troškou štěstí a zlomyslnosti se dá na hodně věcí přijít. Máte to ale háček - ve hře jsou opravdu tuny nepoužitelných věcí, desítky harampádí, plakátů, obrazů, přístrojů a občas se mezi nimi skrývá něco důležitého, co Vás ani nenapadne. A je tu pár špeků, na které bez návodu nepřijdete ani omylem - šílenosti v obchodu s hračkami, či způsob jak se nadvakrát dostáváte z vězení. Jinak je to ale pohoda, ovládací kurzor tvoří zmenšenina Kentovy postavy, která má 5 funkcí, přes 3D prostředí nezabloudíte, nepotřebné předměty mizí z inventáře a i to závěrečné bludiště není tak složité.
A ještě když jsem nakousl 3D tak se podívám na grafiku. Ta opravdu není hezká, já vím rok 1996 asi neumožňoval na 3D adventuru něco lepšího, ale pokud se hraje jako 3D akce z prvního pohledu, tak to podvědomě srovnávám a takový Duke Nukem 3D vypadal v té době fakt jinak. Ke cti tvůrcům slouží, že hra má desítky parádních animací na kdejakou kravinu a že to všechno dokázali vměstnat na jedno CDčko.
Zkrátka Normality je určitě výborná adventura s celkem revolučním 3D pohybem a solidním pozadím na "obyčejnou" humornou hru.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Výborné příběhové pozadí, skvělá hratelnost, demolice a rebélie, 3D funguje bezchybně.
Proti: Trošku slabší grafika, vážnější podání by hře slušelo více.