Pouštět se do takto starých her je vždy riziko. Já měla technický problém hned na začátku hry. Při prvním spuštění se mi na monitoru zobrazila pouze ¼ obrazu. Neviděla jsem menu a nevěděla, kde upravit rozlišení. Nakonec se mi to podařilo a s velkou slávou jsem se pustila do hraní.
Indiana Jones Fate of Atlantis je plná humoru od samotného začátku (padání ze schodů) až do konce. Styl humoru, akce a příběh přesně odpovídají duchu, v jakém jsou filmy. Atmosféra je perfektní.
Poměrně trvalo, než jsem si zvykla na herní mechanismy. Je třeba pokaždé vybrat, co se udělá a s čím se to udělá. Líbila se mi i míra detailu, se kterou byla tato mechanika udělána, např. ve tmě se look změní na touch, protože logicky Idie nevidí. Hra nabízí velkou řadu dialogových možností. Což na konci hry způsobuje, že ukecat to tak, aby byl dobrý konec, je pořádná makačka. Také výběr věcí, které šlo směnit za masku, se mi zdál nekonečný :)
Nejedná se vůbec o jednoduchou hru. Často jsem si připadala ztracená a měla jsem pocit, že už jsem musela vyzkoušet všechno. Když jsem zjistila řešení, někdy jsem se plácala do čela, jak to, že mě to nenapadlo hned. Jindy jsem si ale říkala: „Jak jsem na tohle asi měla přijít?!“ Velkou část hry jsem trávila chozením sem tam a náhodným zkoušením všeho možného. No a občas pomohl i strýček Google. To ale jen, když jsem byla opravdu zoufalá. Problém, který byl nejspíše chybkou hry, jsem měla při hledání cesty v bludišti na konci hry. Sofia mě nechtěla následovat a já nevěděla, jestli můžu jít dál, nebo se pro ni mám vracet. Ukázalo se, že jsem mohla jít dál. Pak se někde vždy objevila.
Zvuk hry je hezký, hudba dobrá, ale jakoukoli řeč doprovází hrozné šumění. Ze začátku mě to rozčilovalo, ale zvykla jsem si.
Sečteno, podtrženo, Indiana Jones Fate of Atlantis je zábavná hra, která vás trochu potrápí.