Herní výzva 2019 - 1. "Lovec trofejí": Dohraj hru, a zároveň v ní nasbírej alespoň polovinu dostupných achievementů. (pozn. nejsem si jistý, zda jsem opravdu odemkl všech 35 achievmentů a nemám screeny, nicméně bez odemčení minimálně půlky se hra nedá dohrát).
A poslední Broken Sword je za mnou. Pátý díl vznikl v roce 2013, kdy začala obrovská retro vlna ve hrách, která v podobě různých indie skákaček, RPGček a pixelartových adventur trvá dodnes a tak si Charles Cecil mohl dovolit vykašlat na různé 3D experimenty a udělat tradiční, poctivou, ručně kreslenou 2D adventuru.
Je to návrat se vším všudy - nádherná ručně kreslená grafika ve stylu prvních dvou dílů, ale v kvalitě roku 2013 (žádný pixelart naštěstí), jiskrné dialogy, tradiční systém průzkumu a kombinací předmětů, tradiční systém rozhovorů, kdy se můžete ptát na jednotlivá témata i prakticky každý předmět ve svém inventáři. K tomu se váže spousta humoru - zatímco v prvním díle jste nabízeli zaprasený kapesník, tady ukazujete švába v krabičce od sirek :).
Hratelnost je v první epizodě pohodová, připomíná spíše moderní adventury, kde záleží na sbírání stop a výslechu svědků než na šílených kombinacích. Druhá epizoda je pak tradiční kousek, kde jsou bohužel i ty šílené kombinace. Taková oprava pojistek lanovky je opravdu chuťovka, stejně jako pro mě neřešitelé luštění symbolu na Tabula Veritas. Většina akcí je však docela logická, do návodu jsem kouknul jen párkrát.
Vrací se i spousta známých postav z prvních dílů - prodavačka květin Pearl, natvrdlý seržan Moe který má ještě natvrdlejšího velitele, Hendersonovi a samozřejmě Nico, za kterou si i zahrajeme. George a Nico jsou opět jen kamarádi a opět to vypadá, že se dají dohromady... jaká sakra po 17 let už by se měli umět rozmyslet :) No a návrat slaví i starý známý kozel a to hned na několika místech.
Jedinou a zbytečnou novinkou je 35 achievmentů, které z drtivé většiny splníte tím, že uděláte nějaký adventurní úkon, který udělat stejně musíte. Zbytek jsou takové ptákovinky jako mluvit s robotem na skle či hledat skryté obrázky psů. Po sesbírání achievmentů se nic neodemkne, žádné bonusové obrazovky, extra menu, takže jejich smysl je nulový.
No a příběh je taková klasika, rozdělená do dvou epizod. V té první se v Paříži stanete svědkem vraždy majitele galerie a krádeže obrazu La Maledicio. Pro církev je obraz kacířský, pro gnostiky stopou k dávným biblickým událostem. Než se k tomu ale dostaneme, George a Nico rozplétají klubko lží a vztahů a zjišťují kdo chtěl obraz ukrást, kdo vraždil a kde obraz je, čili ryzí detektivka. A nesouhlasím že druhá půlka je horší. Je to ryzí dobrodružství s biblickými přesahy - stopy z obrazu vedou k rovnováze mezi Luciferem a Jehovou a nakonec k původní Rajské zahradě. Což bylo při prvním hraní obrovské zklamání, z Rajské zahrady udělali tvůrci nějakou pitomou jeskyni.
Každopádně nemám moc výhrad - je tu tradiční příběh, tradiční hratelnost a tradiční grafika to vše v adventuře které se nedá nic vytknout, jen že úplně nestrhne, protože přesně víte co od ní čekat.
A poslední Broken Sword je za mnou. Pátý díl vznikl v roce 2013, kdy začala obrovská retro vlna ve hrách, která v podobě různých indie skákaček, RPGček a pixelartových adventur trvá dodnes a tak si Charles Cecil mohl dovolit vykašlat na různé 3D experimenty a udělat tradiční, poctivou, ručně kreslenou 2D adventuru.
Je to návrat se vším všudy - nádherná ručně kreslená grafika ve stylu prvních dvou dílů, ale v kvalitě roku 2013 (žádný pixelart naštěstí), jiskrné dialogy, tradiční systém průzkumu a kombinací předmětů, tradiční systém rozhovorů, kdy se můžete ptát na jednotlivá témata i prakticky každý předmět ve svém inventáři. K tomu se váže spousta humoru - zatímco v prvním díle jste nabízeli zaprasený kapesník, tady ukazujete švába v krabičce od sirek :).
Hratelnost je v první epizodě pohodová, připomíná spíše moderní adventury, kde záleží na sbírání stop a výslechu svědků než na šílených kombinacích. Druhá epizoda je pak tradiční kousek, kde jsou bohužel i ty šílené kombinace. Taková oprava pojistek lanovky je opravdu chuťovka, stejně jako pro mě neřešitelé luštění symbolu na Tabula Veritas. Většina akcí je však docela logická, do návodu jsem kouknul jen párkrát.
Vrací se i spousta známých postav z prvních dílů - prodavačka květin Pearl, natvrdlý seržan Moe který má ještě natvrdlejšího velitele, Hendersonovi a samozřejmě Nico, za kterou si i zahrajeme. George a Nico jsou opět jen kamarádi a opět to vypadá, že se dají dohromady... jaká sakra po 17 let už by se měli umět rozmyslet :) No a návrat slaví i starý známý kozel a to hned na několika místech.
Jedinou a zbytečnou novinkou je 35 achievmentů, které z drtivé většiny splníte tím, že uděláte nějaký adventurní úkon, který udělat stejně musíte. Zbytek jsou takové ptákovinky jako mluvit s robotem na skle či hledat skryté obrázky psů. Po sesbírání achievmentů se nic neodemkne, žádné bonusové obrazovky, extra menu, takže jejich smysl je nulový.
No a příběh je taková klasika, rozdělená do dvou epizod. V té první se v Paříži stanete svědkem vraždy majitele galerie a krádeže obrazu La Maledicio. Pro církev je obraz kacířský, pro gnostiky stopou k dávným biblickým událostem. Než se k tomu ale dostaneme, George a Nico rozplétají klubko lží a vztahů a zjišťují kdo chtěl obraz ukrást, kdo vraždil a kde obraz je, čili ryzí detektivka. A nesouhlasím že druhá půlka je horší. Je to ryzí dobrodružství s biblickými přesahy - stopy z obrazu vedou k rovnováze mezi Luciferem a Jehovou a nakonec k původní Rajské zahradě. Což bylo při prvním hraní obrovské zklamání, z Rajské zahrady udělali tvůrci nějakou pitomou jeskyni.
Každopádně nemám moc výhrad - je tu tradiční příběh, tradiční hratelnost a tradiční grafika to vše v adventuře které se nedá nic vytknout, jen že úplně nestrhne, protože přesně víte co od ní čekat.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Tradiční Broken Sword se vším všudy jako by vypadl z půlky 90. let.
Proti: Kromě achievmentů opravdu nic nového či nečekaného.