Herní výzva 2019: bod číslo 6. Severní vítr - Švédsko

Velká nuda. Hra nepřináší příliš nového a ani zázračného. Ať už se jedná o několikrát v jiných dílech převyprávěný příběh, který jsem víceméně, ani příliš nevnímal, protože mě ta hra prostě a jednoduše k tomu nedonutila. Přesvícené oblasti, kde vám oblek popisuje, co vidíte (tady koukáš na hrnek, tak ti to napíšu, aby jsi si to nespletl třeba s toaletním papírem).

Oblasti, po kterých se pohybujete jsou nezajímavé, prázdné a celkově mě nedonutili, abych na ně zíral. Spíše jsem je probíhal a o okolí se příliš nezajímal, neprolézal každý roh. Nějaké ty sběratelské předměty, které rozšiřují informace o příběhu, jsou povětšinou přímo na očích, takže není problém je najít. V podstatě jsem je v pozdějších fázích hry ani nečetl, protože byly zdlouhavé a nudné.

Pocit ze střelby, velice špatný. Nepřátelé klidně vydrží celý zásobník a vy se s nimi patláte jakou dobu. Oproti tomu drony naopak nevydrží vůbec nic. Souboje s bossy byli o trochu lepší, ale žádný zázrak to nebyl. Co trochu zlepšuje pocit ze hry jsou čipy, které vám propůjčují speciální schopnosti jako například sebevražda nepřítele, který vybouchne a může sebou vzít pár svých kolegů do hrobu. Bohužel je jich málo, a tak jejich potenciál zůstává nevyužit.

No dalším plusem hry je, že není příliš dlouhá a tak se u ní neunudíte k smrti. Každá z misí zabere na nejvýš 15-20 minut. Některé dokonce méně.