Jen málokdy se najde hra, která dokáže nabídnout klasickou hratelnost v relativně moderním kabátu a přesto nepůsobit zastarale. Možná je to i díky jednoduchým, stále však funkčním, mechanikám dávajícím vzpomenout na nejeden klenot z dob starých konzolí. Naneštěstí to také znamená, že jaksi nemá čím překvapit.

Hratelnost není potřeba dlouze popisovat. Běháte po 2D obrazovkách a ulevujete od života hromadám všemožných démonů. K dispozici je několik druhů zbraní (používal jsem jenom meče), desítky různých schopností (používal jsem nanejvýš pět) a hromada skrytých cest. Vůbec mapy se mi po většinu času líbily, i když občas dokázaly být docela protivně navržené. Horší už je to s nepřátely, kdy někteří přímo bijí do očí (wtf psi a kočky) a úplně zabíjí atmosféru.

Stejně tak některé mechaniky jsou vložené jen na oko, než že by něčemu pomáhaly. Třeba přivolaný familiar je, s prominutím, úplně k hovnu. Příprava jídel je otrava a docela bych chtěl vidět, jak někdo sbírá hromadu různých inkrediencí potřebných k vaření kvůli minimálnímu posílení hlavní hrdinky. Vedlejší questy, dá-li se jim tak vůbec říkat, taky nikoho nevytrhnou.

Ozvučení zaslouží pochvalu, zatímco příběh nestojí za řeč. Podobný tu stokrát byl a stokrát ještě bude. Za zmínku určitě stojí povedení bossové i přeměřená obtížnost. Na normal nehrozí žádný vyložený zásek, ale s prstem v nose hrou taky neprojdete. Před každým složitějším bojem je navíc přítomen save point.

Bloodstained připomíná dort pejska s kočičkou. Uvařeno z mnoha, ne vždy se k sobě hodících, přísad. Nicméně si na jeho jádru si nejeden hráč dokáže jistě pochutnat.