Hra Rumu by se dala označit za izometrický "walking" simulátor. Je tu pár uklízecích a jednoduchých adventurních částí, jádro hry ale tkví v plynulém vyprávění příběhu a průzkumu prostředí. A obojí se mi moc líbilo. Máme tu pěknou, minimalistickou 3D grafiku a neotřelé protagonisty: malý vysavač, který vše bezpodmínečně miluje, a umělou inteligenci "in progress" Sabrinu, která zase úplně neumí ovládat své emoce. A vztah obou hrdinů je na hře to nejpoutavější.

Thrillerové pasáže se přirozeně střídají s intimními a hra tak umně balancuje na hraně toho, že Sabrině úplně všechno nevěříte, ale zároveň ji chcete potěšit, protože ji máte rádi. Přestože je hra především o interakci dvou robotů, konec je civilnější, než se může zdát. Ano, v některých filmech je stejné téma asi zpracované lépe, to však nic nemění na faktu, že mě Rumu bavil a konec dojal. Já vím, jsem cíťa.

2. bod herní výzvy 2019 (hardcore)