Badland rozhodně dostojí svému názvu. Je to svět, kudy nikdo nechce ani procházet. Já byla malá příšerka podobná dejme tomu černému ježkovi, který se pohybuje tak, že máchá ručkama a tím létá. Všude okolo je nehostinný svět plný špíchálů, řezných kotoučů, bomb, střel a řetězů do kterých se zamotáte. Kdo hrál hru Limbo, tak si dovede živě představit jak to taky vypadá, protože je to hodně podobné, dokonce je celý svět i tak tmavý, plný stínů.

Aby tam ježečkovi nebylo tak smutno a nebál se, potká po cestě i zvláštní tělesa, které do sebe absorbuje a ty mu dají na nějaký čas nové schopnosti. Umí ho zpomalit, zrychlit, zmenšit, zvětšit, udělat z něj něco jako žvýkačku, což trochu brání v pohybu ale na druhou stranu ho pak nezraní žádná ostrá věc. Jedna z nejdůležitějších věcí, hned po tom, že bylo třeba abych ježečka dostala do výstupní hlavice jakéhosi vysavače, který mě poslal do dalšího levelu, je sebrat speciální těleso, které z ježečka udělalo další ježečky a já je měla dostat taky na konec levelu. Nebudu vám lhát, moc se mi jich zachránit nepodařilo. Byla jsem celá zpocená už z toho, když jsem tam dotlačila originál.

Při hře jsem měla skoro celou dobu stažený žaludek, nadávala jsem u ní jako špaček nebo dokonce dětinsky na monitor vyplazovala jazyk. Po dohrání přišlo úlevné – no konečně. Abych hru jen nehanila, bylo osvěžující, že jsem musela zapojit i mozek abych vyřešila překážky co jsem měla proletět. Někdy to chtělo kopie ježka, které jsem musela poslat jinou cestou, aby sebrali věc, která mému originálu pomohla pokračovat dál a podobně. Musím zmínit také hudbu, která se velmi povedla a občas jsem z ní měla až mrazení jak do prostředí sedla.