Tak si myslím, že na tyhle krysy by ani Dykův Krysař nestačil.
A Plague Tale: Innocence má skvělé momenty, hutnou atmosféru a místy to byl i opravdu nechutný humáč. Oba protagonisté, Amicia a Hugo, jsou sympatičtí, důvěryhodný, skvěle zahraný a celkově mi na nich záleželo. Hodně se mi líbí motiv dvou sirotků protloukávající se krutým, nelítostným a morem zamořeným světem, který je nutí vidět, prožívat a činit nehumánní věci.
Začátek mě hodně navnadil, byl poutavý a vyvolával otázky, na které jsem chtěl znát odpovědi. Ovšem s postupem děje přicházejí poněkud kostrbaté části příběhu, kde mi přišlo, že se scenárista snažil mermomocí hnát děj dopředu, nehledě na to, jak chabě poté mohou situace, či motivace různých postav vyznít. Jeden moment – přeludy co měla Amicia po zmizení Huga, mi zde absolutně neseděl v závislosti s tím, jak byl příběh doposud vyprávěn. Korunu tomu poté nasadil konec, který mi přišel těžce neuspokojivý a do jisté míry mě i zklamal. Příběh ale má tempo a odsýpá celkem rychle, bohužel vzato za cenu nelogických změn nálad a slabých motivací vedlejších postav.
Při hraní jsem často vzpomínal na The Last of Us a když teď koukám na ostatní komentáře, tak jsem rád, že nejsem jediný, kdo si to také myslí. Plag tejl se hodně inspiroval zejména v hratelnosti. Nejvíce však sází na stealth. Také hrajete za patnáctiletou Amiciu a tedy pochopitelně se nemůžete rovnat dospělým vycvičeným vojákům. Tedy nezbývá vám nic jiného než využívat svůj prak, ano... dobře hozený kamínek do hlavy vyřeší všechny neshody. Budete muset využívat i prostředí - hodíte kamínek do truhly se zbrojí, abyste odlákali stráže, či zhasnete vojákovu lucerničku, aby si na něm poté krysy pochutnaly. Jak se říká krysy jsou dobří sluhové, ale zlý pánové!
Sem tam se také dočkáte pomoci od parťáků, které postupem příběhu potkáte. Všechny tyhle taškařice budete prožívat ve striktně lineárních, ale na druhou stranu dobře nadesignovaných a vizuálně pěkných levelech. Místy i narazíte na lehké puzzly, ty však rozlousknete mrknutím oka, ale jedná se podle mého o příjemné zpestření. Abyste si ale nemysleli, dočkáte se i bossfightů, kde budete spamovat úskoky a modlit se, aby se Amicia trefila na místo, které chcete. Celkově obtížnost hry mi nepřišla tolik vysoká. Sice jsem několikrát umřel, ale spíše se jednalo o chyby z nepozornosti, či jsem pomalu zareagoval.
Mimoto sbíráte suroviny, které následně využíváte na craftění spešl kamínků a vylepšování vybavení. Líbí se mi ale, že zde máte veškeré materiály jak na craftění, tak i na vylepšování vybavení. Tedy mnohokrát se budete rozhodovat, zdali si budete materiály šetřit na tvorbu „nábojů“, či své těžce nalezené suroviny investujete do lepšího praku. Hra vás ale celkem regulérně zásobuje, takže je prakticky nemožné, abyste někde zkejsli na základě toho, že si nemůžete udělat konkrétní náboj do praku, který potřebujete.
Vizuálně je hra opravdu hezká a má skvělou atmosféru. Mrtvoly, ať už ohořelé, prožrané od krys, či pouhé kostry ve mně nikdy nevzbuzovali takový odpor jako zde. A už vůbec nemluvím o krysích hnízdech. Fuj… S odporností si tvůrci opravdu vyhráli. Také hodně chválím bravurní soundtrack.
I přes místy až slabší scénář bych celkově hodnotil A Plague Tale: Innocence jako povedenou singleplayerovou příběhovku. Vezmu-li ale v potaz fakt, že to samé studio má na svědomí hry podle animáku, konkrétně třeba Ratatouille (všímáte si těch souvislostí?), tak musím uznat, že pro Francouzské Asobo Studio je tato hra opravdu velkým krokem dopředu. Tak jako tak jsem zvědavý, s čím přijdou příště a mohu pouze doufat, že se poučí ze svých chyb a jejich další hra bude o poznání lepší.
[HERNÍ VÝZVA 2020 - 1. "Parťák"]
A Plague Tale: Innocence má skvělé momenty, hutnou atmosféru a místy to byl i opravdu nechutný humáč. Oba protagonisté, Amicia a Hugo, jsou sympatičtí, důvěryhodný, skvěle zahraný a celkově mi na nich záleželo. Hodně se mi líbí motiv dvou sirotků protloukávající se krutým, nelítostným a morem zamořeným světem, který je nutí vidět, prožívat a činit nehumánní věci.
Začátek mě hodně navnadil, byl poutavý a vyvolával otázky, na které jsem chtěl znát odpovědi. Ovšem s postupem děje přicházejí poněkud kostrbaté části příběhu, kde mi přišlo, že se scenárista snažil mermomocí hnát děj dopředu, nehledě na to, jak chabě poté mohou situace, či motivace různých postav vyznít. Jeden moment – přeludy co měla Amicia po zmizení Huga, mi zde absolutně neseděl v závislosti s tím, jak byl příběh doposud vyprávěn. Korunu tomu poté nasadil konec, který mi přišel těžce neuspokojivý a do jisté míry mě i zklamal. Příběh ale má tempo a odsýpá celkem rychle, bohužel vzato za cenu nelogických změn nálad a slabých motivací vedlejších postav.
Při hraní jsem často vzpomínal na The Last of Us a když teď koukám na ostatní komentáře, tak jsem rád, že nejsem jediný, kdo si to také myslí. Plag tejl se hodně inspiroval zejména v hratelnosti. Nejvíce však sází na stealth. Také hrajete za patnáctiletou Amiciu a tedy pochopitelně se nemůžete rovnat dospělým vycvičeným vojákům. Tedy nezbývá vám nic jiného než využívat svůj prak, ano... dobře hozený kamínek do hlavy vyřeší všechny neshody. Budete muset využívat i prostředí - hodíte kamínek do truhly se zbrojí, abyste odlákali stráže, či zhasnete vojákovu lucerničku, aby si na něm poté krysy pochutnaly. Jak se říká krysy jsou dobří sluhové, ale zlý pánové!
Sem tam se také dočkáte pomoci od parťáků, které postupem příběhu potkáte. Všechny tyhle taškařice budete prožívat ve striktně lineárních, ale na druhou stranu dobře nadesignovaných a vizuálně pěkných levelech. Místy i narazíte na lehké puzzly, ty však rozlousknete mrknutím oka, ale jedná se podle mého o příjemné zpestření. Abyste si ale nemysleli, dočkáte se i bossfightů, kde budete spamovat úskoky a modlit se, aby se Amicia trefila na místo, které chcete. Celkově obtížnost hry mi nepřišla tolik vysoká. Sice jsem několikrát umřel, ale spíše se jednalo o chyby z nepozornosti, či jsem pomalu zareagoval.
Mimoto sbíráte suroviny, které následně využíváte na craftění spešl kamínků a vylepšování vybavení. Líbí se mi ale, že zde máte veškeré materiály jak na craftění, tak i na vylepšování vybavení. Tedy mnohokrát se budete rozhodovat, zdali si budete materiály šetřit na tvorbu „nábojů“, či své těžce nalezené suroviny investujete do lepšího praku. Hra vás ale celkem regulérně zásobuje, takže je prakticky nemožné, abyste někde zkejsli na základě toho, že si nemůžete udělat konkrétní náboj do praku, který potřebujete.
Vizuálně je hra opravdu hezká a má skvělou atmosféru. Mrtvoly, ať už ohořelé, prožrané od krys, či pouhé kostry ve mně nikdy nevzbuzovali takový odpor jako zde. A už vůbec nemluvím o krysích hnízdech. Fuj… S odporností si tvůrci opravdu vyhráli. Také hodně chválím bravurní soundtrack.
I přes místy až slabší scénář bych celkově hodnotil A Plague Tale: Innocence jako povedenou singleplayerovou příběhovku. Vezmu-li ale v potaz fakt, že to samé studio má na svědomí hry podle animáku, konkrétně třeba Ratatouille (všímáte si těch souvislostí?), tak musím uznat, že pro Francouzské Asobo Studio je tato hra opravdu velkým krokem dopředu. Tak jako tak jsem zvědavý, s čím přijdou příště a mohu pouze doufat, že se poučí ze svých chyb a jejich další hra bude o poznání lepší.
[HERNÍ VÝZVA 2020 - 1. "Parťák"]
Polda 2 remástr