Na Trine jsem se chystal asi posledních deset let, a to i přes to, že takto "nové" hry vlastně vůbec nevyhledávám a běžně nehraji. Tragická počítačová sestava (rozumí se tím 6 let starý pracovní notebook) a moje posedlost tituly nejlépe z přelomu tisíciletí mi to nedovolila. Každopádně povedlo se, hru jsem rozjel dokonce na plné detaily a zde jsou moje postřehy těsně po dohrání.
Nezajímavý a stokrát viděný pohádkový příběh mi absolutně nevadil, v jiném podání si ho zde vlastně ani nedokáži představit. Hudební doprovod jsem znal již dříve jako samostatný soundtrack, který jsem si pár let zpět sehnal a pravidelně pouštěl. Prostě paráda, k tomu není co dodat.
Střídání tří hratelných charakterů přímo "za pochodu" mě nadchlo, hru jsem prosvištěl z osmdesáti procent za zlodějku, kouzelník mě taktéž bavil, především v pozdějších fázích hry, kdy už disponoval větším obsahem svého magického inventáře. Mám na mysli možnost vytvářet kostky, trojúhelníky a desky v množství větším než malém. Zato rytíř byl relativně nudný, stejně jako častý a zbytečný respawn nepřátel - tedy z velké části kostlivců. Zatímco se zlodějkou a kouzelníkem jsem se vždy snažil přijít na nějaké originální řešení průchodu skrze danou lokaci, s rytířem jsem neměl moc co vymýšlet. Ale jako mlátička OK.
Co mě poměrně dost naštvalo byla délka hry, respektive její krátkost. V době, kdy jsem si říkal, že bych mohl být tak zhruba v polovině, jsem se ocitl v posledním levelu, který je mimochodem úplně stejně těžký/lehký jako všechny předchozí. To, že by byla poslední mise až příliš tuhá nebo že bych ji musel opakovat 30x, to asi ne. Pokud chcete opravdu náročnou "skákačku", doporučuji můj oblíbený a nikdy nedohraný Captain Claw.
Závěrečné shrnutí: původně jsem čekal, že udělím ještě o nějaké to procento navíc, ale i tak se jednalo o velmi dobrý titul a docela se těším, až si někdy v budoucnu zahraji další díly ze série.