Wrestlemania je moje srdcovka, kterou jsem dohrál snad stokrát v samostatném módu, ale především v kooperaci. Projít hrou je pro běžného hráče po chvilce tréninku možné bez problémů do dvaceti minut. Na výběr je k dispozici pouze osm postav, což jistě není mnoho, ale ono to vlastně nakonec stačí. Kouzlo hry ale nespočívá v její délce nebo počtu hratelných charakterů. Spočívá v samotném ztvárnění souboje, v jisté úmyslné přehnanosti (například když vás Undertaker spodním úderem "vystřelí" až ke stropu), kombinované s reálnými wrestlingovými chvaty a množstvím zdánlivě nekonečných komb.
Samozřejmě se zde nevyhnu srovnání se známou herní modlou, konkrétně se třetím dílem ze stejného roku: Mortal Kombat 3. MK III je o něco málo slabší graficky. Když se podívám na celkový pohyb a údery postav, tak zde je WWF o třídu nebo dvě výše.
Pomáhá tomu asi také fakt, že se můžete pohybovat v ringu do všech směrů a bojovat i mimo něj. Není problém protivníka vyhodit, zahodit, přehodit, skočit na něj z rohu..možností je zde opravdu mnoho. Každá postava má svůj styl a několik speciálních úderů, největší výzvou hráče je potom možnost vytvářet dlouhá a zničující komba, která při správném provedení na začátku kola neumožní protivníkovi vlastně ani krok.
Nejzábavnější jsou dle mého názoru Bret "Hitman" Hart a Shawn Michaels, kteří se sice nevyznačují nějakou neuvěřitelnou sílou, ale lze s nimi krásně "pracovat" a taktizovat díky jejich rychlosti a většímu množství speciálních úderů. Bam Bam, Yokozuna a Undertaker jsou silní a především pomalí hromotluci, nic pro mě, Lex Luger leží tak někde ve středu mezi sílou a hbitostí, Doink je samozřejmě především vtipný a poslední Razor Ramon se bohužel moc nepovedl a hraní za něj je celkem nudné, zde jdou procenta z hodnocení o něco málo dolů.
Nostalgie a desítky/stovky odehraných hodin mi neumožní hodnotit níže než 90%.