Je mi to moc líto, ale Gabriel Knight je hra, která mě mnohem více štvala, než mi přinesla radosti. Nicméně je to sympatická záležitost, kde každý díl je úplně jiný a těším se na pokračování. A tím bych mohl skončit? No dobře, tak ne...

Jelikož jsem herní systematik, nemohl jsem se vrhnout na remasterovanou verzi, musel jsem dát původní, už jenom kvůli originálnímu dabingu, tak tomu, aby mě potom druhý a třetí díl zase nevrátil o dvacet let nazpět. A přestože jsem hru měl za peníze (což by si mohl leckdo ťukat na čelo za takhle starou hru) a měla by fungovat, tolik technických problémů jsem zažil snad jen u DreamLand: Final Solution, a možná ani tam ne. Černé obrazovky, naprosto rozbité sejvy, chybové hlášky, zmrtvená aktivní místa, extrémně rychlá chůze, sekání zvuku...ani si nemohu vzpomenout na všechno. A zdá se, alespoň podle googlu, že jsem u většiny z nich úplně osamocen, takže asi prostě jenom smůla. No jo, ale když vás někdo přepadne na ulici, taky nad tím nemávnete rukou jenom proto, že všechny ostatní okolo nechal ten týpek na pokoji.

Většina negativ už tu byla popsána, mnoho ikonek, grafika, občas trochu přepálené rébusy, hlas vypravěčky atd. Jasně, s tím vším vlastně souhlasím. Grafika je na můj vkus strašná. Já se omlouvám, ale když to srovnám se srovnatelným, třeba s Quest for Glory: Shadows of Darkness nebo s o rok a půl starším Indiana Jones and the Fate of Atlantis, tak kam se hrabe Bitner.
Dvě věci grafiku zachraňují; za 1) pěkné animace. ta jedna je furt dokola a z nějakého důvodu se mi přehrávala v titěrném okénku, ale vlastně co záběr, to legenda, i přestože jsem tu hru předtím nikdy nehrál. A za 2) portréty při rozhovorech. Ještě, že tam byly! Tak moc to pomáhá v jednom z hlavních kladů hry; jednotlivé charaktery, které jsou skoro všechny velmi zajímavé a zábavné. Samotná hlavní postava je bezvadná, cynická a sympatická, s dnes velmi nekorektním vztahem k ženám, což je věc pozoruhodná, když autorkou je právě žena. Holt jiná doba.

Gabriel Knight sází na příběh a rozhovory, ale s těmi rozhovory je jedna zásadní potíž, neustále nabourávají iluzi realističnosti. Každého zpovídáte z těch samých témat, i když jsou úplně irelevantní, vzhledem k tomu, s kým se bavíte a každé téma musíte zakončit opakujícími se odpověďmi, abyste si byli jisti, že jste nic neprošvihli. To je podle mě špatné rozhodnutí.

Příběh jako takový je ok, ale nic z čeho bych skákal do nebes. Kvalitu má scénář a charaktery, příběh je dobrodružná mystická krimi a fakt nevím, jak by se z toho udělal dobrý film. Možná Fincher by to zvládl, ale na 99% by z toho vzniklo spíš něco mezi Mumií, Anakondou: Honba za krvavou orchidejí a MacGyverem.

Chválím ale edukativní hodnotu, něco jsem se dozvěděl o něčem, co mě vlastně nikdy moc nezajímalo, ale ani tím nepohrdnu.

Štvalo mě, že vůbec nemizí předměty z inventáře, i když je celou hru už pak nepotřebujete. To je sice realistické, ale ke konci už to bylo trochu neúnosné. I díky tomu je obtížnost na poměrně dost vysoké úrovni na můj vkus. Mnohdy jsem navíc netušil, co se po mně ani rámcově chce a může se stát, že něco první den opomenete a pátý den to budete potřebovat a fakt to člověka ten pátý den nenapadne. Na druhou stranu oceňuji, a to VELMI, absenci dead endů.

Dabing je super, ale bohužel se potýká s velmi špatnou zvukovou kvalitou. Je to škoda. Hudba je chválena, mně ale přišla často příliš rozjuchaná, ale to patří k době. Na druhou stranu je tam pár výborných tracků, jako hudba z intra, hřbitova nebo muzea. A z těch rozjuchaných je třeba ta z policejní stanice dobrá, ale spíš na samostatný poslech.

Když to vezmu kolem a kolem, vnímám prvního Gabriel Knighta vzhledem k tomu všemu jako takovou výrazněji vytuněnou textovku, ale prostě nezažíval jsem u toho takové ponoření do děje, jako se to daří jiným adventurám. Pevně věřím, že u dalších dílů to bude jiné a všem fanouškům se omlouvám!