Herní výzva 2020: "Reálná virtualita"
Hru jsem zkoušel už v době vydání, ale prakticky hned na začátku znechuceně odložil. Ale pořád to ve mně hlodalo, přeci jen jsem cítil jistý dluh a výzva má být výzva...
Děj se odehrává ve viktoriánském Londýně, v dobách začátků kapitalismu, rozvoje parních strojů a továren, ale také doby imperialismu, bestiálních vražd prostitutek a dětské práce. Svět se opět povedl, i když Londýn je přeci jen poněkud okoukanější a méně zajímavý než předchozí lokace. Dojem z mé návštěvy kolem milénia přeci jen zanechaly spíš octové brambůrky než město samotné, i když třeba St Paul Cathedral je opravdu monumentální.
Gameplay je pořád stejný, což zde beru spíše jako minus. Přeci jen běhat parkour a používat lana a háky po malých domcích ve Středozemí s přivřením očí dávalo smysl, v těchto vysokých budovách už to nebylo ono. Pořád je problém třeba seskočit z nerovného okraje kam chci. Lidé se tu bezcílně motají zbytečně, v Unity to aspoň dávalo smysl (revoluce). Taky v Unity byly krásný paláce a interiéry, tady nic. Dokonce i v té naprosto maličké části buckinghamského paláce jsou na stěnách jedné místnosti tři stejné obrazy. To už je prostě odfláklé.
Oproti předchozím hrám jsou tu protagonisté dva - sourozenci brácha a segra. Mají trošku jiné perky na konci, ale hraní je za ně je v podstatě stejné. Bližší mi byla ségra, byla mi sympatičtějši, šlo se na ní dívat a často bojujete i proti ženám. Zajímavé je, že je tu x obleků a ve všech vypadá ségra elegantně a brácha jako hastroš. Hlavní příběh je klišé na kliše s fajn záporákem, vedlejší úkoly byly slabší než Unity a prakticky si je nepamatuju. Chtělo by to opravdu více tajemna, víc prostitutek, víc politiky, víc assassinů, prostě víc něčeho....
Co se mi líbilo je opravdu množství dětí, které nejen makají v továrnách, ale také kradou, hrajou fotbal v parku, atd. Děti ve většině openworld hrách chybí.
Líbily se mi změny v počasí.
Líbilo se mi hledání tajemství hracích skřínek. O to víc mě zklamala odměna.
Hru jsem zkoušel už v době vydání, ale prakticky hned na začátku znechuceně odložil. Ale pořád to ve mně hlodalo, přeci jen jsem cítil jistý dluh a výzva má být výzva...
Děj se odehrává ve viktoriánském Londýně, v dobách začátků kapitalismu, rozvoje parních strojů a továren, ale také doby imperialismu, bestiálních vražd prostitutek a dětské práce. Svět se opět povedl, i když Londýn je přeci jen poněkud okoukanější a méně zajímavý než předchozí lokace. Dojem z mé návštěvy kolem milénia přeci jen zanechaly spíš octové brambůrky než město samotné, i když třeba St Paul Cathedral je opravdu monumentální.
Gameplay je pořád stejný, což zde beru spíše jako minus. Přeci jen běhat parkour a používat lana a háky po malých domcích ve Středozemí s přivřením očí dávalo smysl, v těchto vysokých budovách už to nebylo ono. Pořád je problém třeba seskočit z nerovného okraje kam chci. Lidé se tu bezcílně motají zbytečně, v Unity to aspoň dávalo smysl (revoluce). Taky v Unity byly krásný paláce a interiéry, tady nic. Dokonce i v té naprosto maličké části buckinghamského paláce jsou na stěnách jedné místnosti tři stejné obrazy. To už je prostě odfláklé.
Oproti předchozím hrám jsou tu protagonisté dva - sourozenci brácha a segra. Mají trošku jiné perky na konci, ale hraní je za ně je v podstatě stejné. Bližší mi byla ségra, byla mi sympatičtějši, šlo se na ní dívat a často bojujete i proti ženám. Zajímavé je, že je tu x obleků a ve všech vypadá ségra elegantně a brácha jako hastroš. Hlavní příběh je klišé na kliše s fajn záporákem, vedlejší úkoly byly slabší než Unity a prakticky si je nepamatuju. Chtělo by to opravdu více tajemna, víc prostitutek, víc politiky, víc assassinů, prostě víc něčeho....
Co se mi líbilo je opravdu množství dětí, které nejen makají v továrnách, ale také kradou, hrajou fotbal v parku, atd. Děti ve většině openworld hrách chybí.
Líbily se mi změny v počasí.
Líbilo se mi hledání tajemství hracích skřínek. O to víc mě zklamala odměna.
Pro: děti, počasí, hrací skříňky
Proti: gameplay, prostředí, příběh, vedlejší mise