Před pár lety (2012) to byla The Cat Lady, nedávno (2018) Return of the Obra Dinn a nyní je to World of Horror. Další černobílý nezávislý počin od nadšeného tvůrce, který zabral možná až příliš času na vývoj, ale rozhodně za to stojí (a to i v současné Early Acces verzi). Titul Paweła Koźmińského ovšem není klasickou adventurou, ale spojuje i prvky rogue-like explorace, šarvátek a využívaní předmětů. A to vše v lákavé poctě estetiky Džundži Itóa (a to jak vizuální, tak i narativní). A to vše při zpracování, které mají navodit dojem her z dob MS-DOS nebo PC-98. Které dopadlo na jedničku, a příliš rozdílů oproti těmto starým japonským hrám by jste nenašli.
Příběh se vzdáleně inspiruje v krátkých kapitolkách (případech) Džundži Itóa, které bude hráč několik (desítek)minut řešit. Pokud jste četli například Balónky oběšenců a další hororové příběhy, budete jako doma. Malé městečko na pobřeží Japonska je v 80. letech sužováno záhadnými bytostmi a ještě podivnějším chováním jeho obyvatel. O jednotlivé záhady tak nebude nouze (zatím 10). Od úhořů v těle, kteří chtějí ven, po záhadný rituál na úpatí temného lesa. A jak je vyřešit? Plánováním akcí. Tedy kam se vydat, jaké předměty koupit, úspěšně vyhrát souboje... a to za předpokladu, že vaše statistiky (stamina, doom, reason) zůstanou na příjemných hodnotách. To ale nebude taková sranda, jelikož vybraný (nebo náhodný) charakter na nemrtvé hrobníky, bojové letouny nad městem nebo krví nasáklé peřiny připraven opravdu není. A to je také základ hratelnosti. Krátké shortplaye, ve kterých se dozvídáte postupně více a více. Zásadním zjištěním, kterého jsem se v dobách před vydáním obával nejvíce. je to, že to funguje! A mělo by to být ještě lepší, protože se chystá více obsahu a případně by mohl vznikat i komunitní obsah. To už je ovšem otázka finální verze, na kterou se opravdu těším.
Podobně laděné hry, ve kterých je na první pohled rozpoznatelný rukopis, mám nejraději. World of Horror mohu řadit mezi mé oblíbené The Lost Crown: A Ghost-Hunting Adventure nebo FEZ, jako příklady toho, jak má ukočírovaný projekt (více či méně) jednotlivce vypadat. Do Shiokawy se budu rád vracet.
Galerie screenshotů ze hry zde.
Příběh se vzdáleně inspiruje v krátkých kapitolkách (případech) Džundži Itóa, které bude hráč několik (desítek)minut řešit. Pokud jste četli například Balónky oběšenců a další hororové příběhy, budete jako doma. Malé městečko na pobřeží Japonska je v 80. letech sužováno záhadnými bytostmi a ještě podivnějším chováním jeho obyvatel. O jednotlivé záhady tak nebude nouze (zatím 10). Od úhořů v těle, kteří chtějí ven, po záhadný rituál na úpatí temného lesa. A jak je vyřešit? Plánováním akcí. Tedy kam se vydat, jaké předměty koupit, úspěšně vyhrát souboje... a to za předpokladu, že vaše statistiky (stamina, doom, reason) zůstanou na příjemných hodnotách. To ale nebude taková sranda, jelikož vybraný (nebo náhodný) charakter na nemrtvé hrobníky, bojové letouny nad městem nebo krví nasáklé peřiny připraven opravdu není. A to je také základ hratelnosti. Krátké shortplaye, ve kterých se dozvídáte postupně více a více. Zásadním zjištěním, kterého jsem se v dobách před vydáním obával nejvíce. je to, že to funguje! A mělo by to být ještě lepší, protože se chystá více obsahu a případně by mohl vznikat i komunitní obsah. To už je ovšem otázka finální verze, na kterou se opravdu těším.
Podobně laděné hry, ve kterých je na první pohled rozpoznatelný rukopis, mám nejraději. World of Horror mohu řadit mezi mé oblíbené The Lost Crown: A Ghost-Hunting Adventure nebo FEZ, jako příklady toho, jak má ukočírovaný projekt (více či méně) jednotlivce vypadat. Do Shiokawy se budu rád vracet.
Galerie screenshotů ze hry zde.
Pro: vizuální stránka, nápad, inspirace Junji Ito, hratelnost
Proti: občas repetivní činnost, krátké texty