Spíš než adventura je Manual Samuel arkáda, ještě k tomu hodně pitomá arkáda. A to především, pokud hru hrajete na PC tak, jako já a Vaše jediné ovládání je pomocí klávesnice.
Hned ze začátku Vás překvapí milý sarkasmus, vtip, navíc kresleně střelená grafika, která baví a příběh, kde se zhostíte role Samuela, který na začátku zemře a Vaším úkolem je dostat jej z pekla, čímž Vám pomáhá většina písmen na klávesnici. Každé z tlačítek totiž něco znamená. A zde začíná a vlastně i končí kámen úrazu.
Manual Samuel je totiž arkáda v tom smyslu, že každé tlačítko, které zmáčknete, vyvolá něco, co Samuelovi pomůže...nebo ho zabije. Takže při hraní musíte neustále mrkat, také se musíte neustále nadechovat a vydechovat. Navíc jakýkoliv pohyb musíte ovládat jak jednou klávesou pro levou nohu, tak druhou klávesou pro pravou nohu. To všechno navíc v rámci příběhu a dění kolem něj, což není úplně pohodlné...vlastně je to docela na h*vno. Nejhorší je to pak v momentě miniher, kde třeba řídíte auto a já se Vám přiznám, že jsem měl co dělat, abych to auto vůbec rozjel. Mačkáte jedno tlačítko za druhým a po chvíli to začíná být docela zoufalství. Navíc, když nemrkáte a nechodíte tak, jak se má (levá, pravá), tak se Vám Samuel neustále láme v pase nebo ztrácí viditelnost a nejhorší je, když se složí úplně, dát ho znovu na nohy totiž stojí další magii s klávesnicí.
To ale není nic proti tomu, co přišlo na konci hry. Zde jsem s tlačítkovou magií začal být poměrně zoufalý. Navíc jsem zjistil, že se tu plno dalších hráčů zaseklo, protože se to na klávesnici prostě nedalo. Plno z nich, co to hrálo na ovladači třeba takový problém neměli. Na konci totiž přichází vyvrcholení příběhu, kde musíte různá tlačítka naráz kombinovat a pokud jich kombinujete víc jak čtyři, začíná jít vysloveně do tuhého.
Hru jsem ale nakonec dohrál, ale v těch slabých třech hodinách jsem myslel, že notebook vezmu a prohodím ho oknem. Dobrý nápad těžce sejmulo ovládání hry, které je na pomezí šílenství a hysterie. Naštěstí ale hru opravdu nehrajete déle jak tři hodiny, takže pro ten pocit, že jsem jí nakonec dohrál...na rozdíl od jiných...je vlastně docela fajn. Můžu si v duchu říct, že jsem to nevzdal, a to se počítá. Teda v podstatě jenom u mě...ale to nevadí :-) Hře to stejně moc nepomohlo a vlastně nevím, jestli bych Vám ji vůbec dokázal doporučit...v rámci nějaké výzvy, při které chcete někoho naštvat, snad možná ano. Jinak spíš ne.
Hned ze začátku Vás překvapí milý sarkasmus, vtip, navíc kresleně střelená grafika, která baví a příběh, kde se zhostíte role Samuela, který na začátku zemře a Vaším úkolem je dostat jej z pekla, čímž Vám pomáhá většina písmen na klávesnici. Každé z tlačítek totiž něco znamená. A zde začíná a vlastně i končí kámen úrazu.
Manual Samuel je totiž arkáda v tom smyslu, že každé tlačítko, které zmáčknete, vyvolá něco, co Samuelovi pomůže...nebo ho zabije. Takže při hraní musíte neustále mrkat, také se musíte neustále nadechovat a vydechovat. Navíc jakýkoliv pohyb musíte ovládat jak jednou klávesou pro levou nohu, tak druhou klávesou pro pravou nohu. To všechno navíc v rámci příběhu a dění kolem něj, což není úplně pohodlné...vlastně je to docela na h*vno. Nejhorší je to pak v momentě miniher, kde třeba řídíte auto a já se Vám přiznám, že jsem měl co dělat, abych to auto vůbec rozjel. Mačkáte jedno tlačítko za druhým a po chvíli to začíná být docela zoufalství. Navíc, když nemrkáte a nechodíte tak, jak se má (levá, pravá), tak se Vám Samuel neustále láme v pase nebo ztrácí viditelnost a nejhorší je, když se složí úplně, dát ho znovu na nohy totiž stojí další magii s klávesnicí.
To ale není nic proti tomu, co přišlo na konci hry. Zde jsem s tlačítkovou magií začal být poměrně zoufalý. Navíc jsem zjistil, že se tu plno dalších hráčů zaseklo, protože se to na klávesnici prostě nedalo. Plno z nich, co to hrálo na ovladači třeba takový problém neměli. Na konci totiž přichází vyvrcholení příběhu, kde musíte různá tlačítka naráz kombinovat a pokud jich kombinujete víc jak čtyři, začíná jít vysloveně do tuhého.
Hru jsem ale nakonec dohrál, ale v těch slabých třech hodinách jsem myslel, že notebook vezmu a prohodím ho oknem. Dobrý nápad těžce sejmulo ovládání hry, které je na pomezí šílenství a hysterie. Naštěstí ale hru opravdu nehrajete déle jak tři hodiny, takže pro ten pocit, že jsem jí nakonec dohrál...na rozdíl od jiných...je vlastně docela fajn. Můžu si v duchu říct, že jsem to nevzdal, a to se počítá. Teda v podstatě jenom u mě...ale to nevadí :-) Hře to stejně moc nepomohlo a vlastně nevím, jestli bych Vám ji vůbec dokázal doporučit...v rámci nějaké výzvy, při které chcete někoho naštvat, snad možná ano. Jinak spíš ne.
The World Next Door
Pro: Nápad, dabing, grafické zpracování, vtip, sarkasmus
Proti: Nejhorší ovládání, které jsem snad kdy zažil, závěr hry pro prstokladové mágy na klávesnici