Předešlý díl jsem nehrál, asi to sice úplně nevadí, ale rozhodně si to zahraju, ať mám příběh kompletní.
Hru jsem vlastně hrál na 2x. Při prvním pokusu jsem brzy umřel v přestřelce v úvodní misi na začátku, kdy jsem vůbec netušil, co se děje, hru jsem vypnul a dost jsem přemýšlel, že už si ji znovu nepustím a do Herní Výzvy 2020 si najdu něco jiného. Ale díky dobrý recenzím a seznámení s hrou na youtube Agraela jsem tomu dal druhou šanci a jsem moc za to rád.
Příběh je super a věřím, že při dalším průběhu hry, kdybych jí hrál úplně jiným způsobem, tak dostanu zase jiný zážitek ze hry i samotného příběhu.. Vydal jsem se cestou stealth, hackování a nezabíjení v podstatě až do poslední mise, a tam to bylo takové půl na půl, takže s akční střelbou jsem se setkal, až v podstatě úplně na konci. Přijímal jsem všechny vedlejší mise, snažil se být se všemi "kamarád".
Líbilo se mi, že mise nebyly pořád jen o tom a samém, že i vedlejší mise měly zajímavý příběh, a většinou pak nějak navázaly na hlavní příběhovou linii, nebo se z nich i staly hlavní mise. I jejich rozložení po mapě krásné na sebe navazovalo, takže jsem pořád neběhal sem a tam jak tajtrlík, ale taky to mohla být náhoda tím, jak jsem se rozhodoval.
Co se týče voleb, rozhodnutí, tak až na pár výjimek mi úplně nepřišlo, že měly až tak zásadní vliv a za celou hru se objevily 2 větší rozhodnutí a i tak jsem se pak dostal k výsledku nebo k druhému rozhodnutí později ve hře. Ale když jsem se snažil zachránit stoupenkyni, matku Mechanického boha, tak se mi ji nepodařilo zachránit a docela mě to i mrzelo, ale nezkoušel jsem to znovu, nechal jsem to plynout tak, jak to dopadlo.
Na nějaké bugy jsem nenarazil, občas si se mnou hrála interakce s předměty, ale co mi vadilo byla trošku slabší umělá inteligence nepřátel. V podstatě v případech, kdy jsem si myslel, že mě zpozorují, zareagují tak se nic nedělo a když jsem si myslel, že jsem v klidu, nic se nemůže stát, tak jsem byl odhalen. Hrál jsem na střední obtížnost a klidně by to možná sneslo ještě trošku ztížit na této obtížnosti.
Z Prahy je asi pouze znázorněno nástupiště hlavní nádraží (Růžičkovo nádraží ve hře), ale jinak město celkově žije v rámci příběhu, je fajn sem tam slyšet češtinu, slyšet od českých občanů, že anglicky nemluví. Jen jednou mě zarazilo při jedné cutscéně jeden policista mluvil česky, jeden anglicky a naprosto si rozuměli, což bylo takové zvláštní.
Na závěr, kdo nehrál, má rád příběhové hry, kdy ještě nějakým způsobem ovlivňuje příběh a jakým směrem se dostane ke konci příběhu, můžu směle doporučit.
Hru jsem vlastně hrál na 2x. Při prvním pokusu jsem brzy umřel v přestřelce v úvodní misi na začátku, kdy jsem vůbec netušil, co se děje, hru jsem vypnul a dost jsem přemýšlel, že už si ji znovu nepustím a do Herní Výzvy 2020 si najdu něco jiného. Ale díky dobrý recenzím a seznámení s hrou na youtube Agraela jsem tomu dal druhou šanci a jsem moc za to rád.
Příběh je super a věřím, že při dalším průběhu hry, kdybych jí hrál úplně jiným způsobem, tak dostanu zase jiný zážitek ze hry i samotného příběhu.. Vydal jsem se cestou stealth, hackování a nezabíjení v podstatě až do poslední mise, a tam to bylo takové půl na půl, takže s akční střelbou jsem se setkal, až v podstatě úplně na konci. Přijímal jsem všechny vedlejší mise, snažil se být se všemi "kamarád".
Líbilo se mi, že mise nebyly pořád jen o tom a samém, že i vedlejší mise měly zajímavý příběh, a většinou pak nějak navázaly na hlavní příběhovou linii, nebo se z nich i staly hlavní mise. I jejich rozložení po mapě krásné na sebe navazovalo, takže jsem pořád neběhal sem a tam jak tajtrlík, ale taky to mohla být náhoda tím, jak jsem se rozhodoval.
Co se týče voleb, rozhodnutí, tak až na pár výjimek mi úplně nepřišlo, že měly až tak zásadní vliv a za celou hru se objevily 2 větší rozhodnutí a i tak jsem se pak dostal k výsledku nebo k druhému rozhodnutí později ve hře. Ale když jsem se snažil zachránit stoupenkyni, matku Mechanického boha, tak se mi ji nepodařilo zachránit a docela mě to i mrzelo, ale nezkoušel jsem to znovu, nechal jsem to plynout tak, jak to dopadlo.
Na nějaké bugy jsem nenarazil, občas si se mnou hrála interakce s předměty, ale co mi vadilo byla trošku slabší umělá inteligence nepřátel. V podstatě v případech, kdy jsem si myslel, že mě zpozorují, zareagují tak se nic nedělo a když jsem si myslel, že jsem v klidu, nic se nemůže stát, tak jsem byl odhalen. Hrál jsem na střední obtížnost a klidně by to možná sneslo ještě trošku ztížit na této obtížnosti.
Z Prahy je asi pouze znázorněno nástupiště hlavní nádraží (Růžičkovo nádraží ve hře), ale jinak město celkově žije v rámci příběhu, je fajn sem tam slyšet češtinu, slyšet od českých občanů, že anglicky nemluví. Jen jednou mě zarazilo při jedné cutscéně jeden policista mluvil česky, jeden anglicky a naprosto si rozuměli, což bylo takové zvláštní.
Na závěr, kdo nehrál, má rád příběhové hry, kdy ještě nějakým způsobem ovlivňuje příběh a jakým směrem se dostane ke konci příběhu, můžu směle doporučit.
DIRT 5