UGH! To je povzdech pravěkého mužíčka se šlapacím „letadýlkem“. které slouží všem jako výtah. Pravda je, že jsem se s ním zapotila i já. Nejdříve to vypadalo na velkou pohodičku, protože převážení stařečků, slečinek a dalšího pravěkého lidu od jedné jeskyně do druhé nebylo až tak náročné. Vše bylo na čas, ale ten šel občas prodloužit tak, že jsem sebrala kámen a hodila ho na strom, ze kterého vypadlo ovoce. To však nešlo do nekonečna, takže to někdy byl dost kvapík.

Velmi brzy však hra přitvrdila a musela jsem s výtahem létat tak, aby se mě nedotknul letící Pterodaktyl nebo rozzuřený Triceratops. Když s mým strojem ještě mlátil vítr se sněhem, opakovala jsem jedno kolo hned několikrát. Opravdové zoufalství přišlo v poslední desítce kol. Ta mi trvala asi stejně dlouho, jako těch 60 předchozích.

Někdy se mi podařilo nějakého zákazníka shodit do vody a občas jsem ho ještě zachránila, ale někdy se mi utopil. Konec příběhu ukázal, že už v pravěku na tom byli muži stejně jako dnes ;o)