Mám pocit, že z historického hlediska logika věci, kdy se někdo rozhodne zfilmovat počítačovou hru zaručuje stejnou kvalitu, jako když se někdo rozhodne film nebo seriál převést do herního prostředí. Jakým ale pro mě bylo překvapením, když můj jeden z nejoblíbenějších seriálů současnosti převedlo studio, které na mě dle názvu nepůsobí důvěryhodným dojmem, do více než zábavného formátu. Ba co víc, do zábavného natolik, že u něj zkejsnu na více jak na deset hodin a dokonce mi bude líto, že hra jako taková končí.
Stranger Things 3: The Game je nápad jak víno už jenom tím, čím je. Arkádovou adventurou s 16ti bitovou grafikou, která odkazuje na herní 90. léta, čímž podporuje nostalgii stejnou, jakou nabízí i samotný seriál Stranger Things. Ten se na nostalgii v podstatě udělal a tvůrci se rozhodli pokračovat v zajetém duchu, čímž si na sebe vydělali a já tu na ně s dnešním komentářem budu pět ódy - a s radostí.
S prvními minutami se totiž rozjíždí nádherně nakreslený svět, zábavný, originální, s celou řadou odkazů na seriál a s příběhem, který, řekl bych, nepřináší nic nového, ale za to poměrně vzorově převypráví příběh Stranger Things tak, jak ho známe ze seriálu. A víte co? Vůbec to nevadí. Prodíráte se zástupem nepřátel, procházíte jednou kapitolou za druhou (celkem jich je osm) a baví Vás nejenom postupovat příběhem, ale plnit i vedlejší mise, prostě se tak ploužit okolím a tak nějak se sem tam s někým pobavit, popřípadě někomu něco někde zařídit nebo sem tam někoho někde zachránit. Nezískáváte tu ani zkušenosti, které v jiných hrách tvoří hratelnost hry, Vy tu pro změnu získáváte předměty a z nich pak dále můžete kraftovat kousky, které Vám v nějakém souboji s nějakým bosem můžou zatraceně pomoci.
Souboje s bossy je celkově kapitola sama pro sebe. Jak já jsem se u nich navztekal. Vyvolával jsem tu u počítače démony, klel a zaříkával kohokoliv, kdo mě za poslední půlrok naštval. Zajímavé ale je, že i přes úskalí a vztekání jsem se k hraní pořád vracel. Vracel proto, že mě boje s bossy dost bavily. A čím déle hrajete, tím můžete počítat s tím, že obtížnost se bude zatraceně zvyšovat. Jelikož ale postupně získáváte do party čím dál tím víc postaviček s novými vlastnostmi, každý z bojů je nový a jedinečný.
Stranger Things 3: The Game je pro mě hříčkou, u které bych vůbec nepředpokládal, že se u ní tak pobavím. Super příběh a perfektní hudba se převzala ze seriálu a vložila se do nostalgického 16ti bitového hávu, který ten, kdo na podobné hry tíhne, bude milovat. Já si jej užil a nenapadlo by mě, že u hry dokážu zkejnoust i déle jak deset hodin.
Stranger Things 3: The Game je nápad jak víno už jenom tím, čím je. Arkádovou adventurou s 16ti bitovou grafikou, která odkazuje na herní 90. léta, čímž podporuje nostalgii stejnou, jakou nabízí i samotný seriál Stranger Things. Ten se na nostalgii v podstatě udělal a tvůrci se rozhodli pokračovat v zajetém duchu, čímž si na sebe vydělali a já tu na ně s dnešním komentářem budu pět ódy - a s radostí.
S prvními minutami se totiž rozjíždí nádherně nakreslený svět, zábavný, originální, s celou řadou odkazů na seriál a s příběhem, který, řekl bych, nepřináší nic nového, ale za to poměrně vzorově převypráví příběh Stranger Things tak, jak ho známe ze seriálu. A víte co? Vůbec to nevadí. Prodíráte se zástupem nepřátel, procházíte jednou kapitolou za druhou (celkem jich je osm) a baví Vás nejenom postupovat příběhem, ale plnit i vedlejší mise, prostě se tak ploužit okolím a tak nějak se sem tam s někým pobavit, popřípadě někomu něco někde zařídit nebo sem tam někoho někde zachránit. Nezískáváte tu ani zkušenosti, které v jiných hrách tvoří hratelnost hry, Vy tu pro změnu získáváte předměty a z nich pak dále můžete kraftovat kousky, které Vám v nějakém souboji s nějakým bosem můžou zatraceně pomoci.
Souboje s bossy je celkově kapitola sama pro sebe. Jak já jsem se u nich navztekal. Vyvolával jsem tu u počítače démony, klel a zaříkával kohokoliv, kdo mě za poslední půlrok naštval. Zajímavé ale je, že i přes úskalí a vztekání jsem se k hraní pořád vracel. Vracel proto, že mě boje s bossy dost bavily. A čím déle hrajete, tím můžete počítat s tím, že obtížnost se bude zatraceně zvyšovat. Jelikož ale postupně získáváte do party čím dál tím víc postaviček s novými vlastnostmi, každý z bojů je nový a jedinečný.
Stranger Things 3: The Game je pro mě hříčkou, u které bych vůbec nepředpokládal, že se u ní tak pobavím. Super příběh a perfektní hudba se převzala ze seriálu a vložila se do nostalgického 16ti bitového hávu, který ten, kdo na podobné hry tíhne, bude milovat. Já si jej užil a nenapadlo by mě, že u hry dokážu zkejnoust i déle jak deset hodin.
Ghostbusters: The Video Game