Pokračování textovky Enchanter nakonec čekalo na zahrání skoro rok. O to více mě ale hra vtáhla a dohrál jsem ji během pár večerů. Sorcerer má shodné herní principy jako jeho předchůdce. Kouzlení tak probíhá až po nalezení a přípravě daného kouzla. Ovládání odpovídá ostatním hrám od Infocomu té doby. Nové jsou lektvary, které ale nepřinášejí takovou inovaci jako předtím kouzla. Jde vlastně o klasické předměty na jedno použití a jedinou změnou je nutnost je odzátkovat. Přesto poskytnou mnoho zábavy, především ve spojení s kouzly. Obtížnost je možná o maličko nižší než minule, a až na Skleněné bludiště a důl hraní ubíhalo víceméně plynule. Velmi pěkný je manuál, obzvláště část s popisem nepřátel. Ta je dokonce pěkně využita při jedné hádance. Tvůrcem hry je Steve Meretzky, autor neméně slavného Planetfallu, který jsem trestuhodně ještě nehrál. Změna oproti Enchanterovi i trilogii Zork je znát. Styl vyprávění je odlišný, méně temný a možná lehce bláznivější. Přesto je smrt častou společnicí a atmosféra světa je skvělá. I hádanky mají trochu jiný charakter. Potřeba jídla a pití zůstala, ale zde se nechá velmi elegantně vyřešit.

Jak je u Infocomu obvyklé, parser je skvělý a umožňuje i hezky složité konstrukce a mnoho variant slov. Nejde o nejlepší titul od Infocomu, ale o velice kvalitní hru, která rozhodně stojí za zahrání. Hru jsem si zapnul jeden večer, na monitoru se rozběhl text a hraní mělo od prvního okamžiku skvělou atmosféru. Několik hodin uběhlo jako nic a uplynulí čas dokazovali jen zarudlé oči a hromada poznámek. Druhý den jsem se vyloženě nemohl dočkat. Večer, hezky v přítmí a s kafíčkem jsem se opět pustil do tohoto tajemného světa. Teď, o pár dní později je po půlnoci a můj hlavní hrdina je již opravdu mocný čaroděj, který překonal dalšího nebezpečného nepřítele. A už teď je mi jasné, že zítra se rovnou pustím do třetího dílu.