Bioshock 2 je v podstatě Bioshock 1 s novým příběhem a nějakými úpravami, ať to nevypadá úplně stejně, ale přesto se mi to celkově hrálo lépe než první díl. Příběh se odehrává několik let po prvním díle, kdy se ujímáme Big Daddyho Subject Delta, který je záhadně oživen po několika letech, kdy mu Little Sister Eleanor Lamb, s kterou byl pevně vázán na rozdíl od ostatních Big Daddy a Little Sister, odebrala její matka Sofia Lamb, původně psycholožkou/psychiatričkou v Rupture na přizpůsobení se podvodnímu životu a nyní hlavním záporákem, tím, že ho zhypnotizovala, aby se sám zastřelil. A vaším úkolem je Eleanor najít a zachránit. Oproti prvnímu dílu se mi tady příběh vnímal mnohem lépe, i včetně pásek ostatních obyvatel Rupture, kdy se člověk dozvídal o jejich osudech a to víc jsem si ho i užil. V atmosféře taky navazuje na první díl a je potěšení se dívat na jednotlivé lokace. Co mi možná trošku vadilo, když Eleanor v rámci městského hlášení promlouvá k obyvatelům Rupture, a z toho to vypadá, jako by se ve městě neodehrála žádná občanská válka a žilo se tam dál příjemným životem, ale ve skutečnosti tam zbývají jen geneticky upravení lidé, kteří mají za úkol vás zastavit.

Hned první věc, která se mi zalíbila, bylo zlepšení celkového gameplaye a to včetně používání plasmaidů a zbraně a i přepínání mezi zbraněmi a jejich náboji. Ale hned mě trošku překvapila změna nových kláves na nějaké akce oproti prvnímu dílu, a jelikož jsem to hrál hned po sobě, tak co šlo jsem změnil, abych zase všechno nedostával do ruky. Je možné, že první díl jsem hrál v remasterované verzi, druhý díl v originální verzi, tak ta změna možná byla způsobena i tímhle, ale nic co by se nedalo vyřešit nastavením kláves.

Až na krátkou část hry, celou hru odehrajete za Big Daddyho, což je geneticky upravený člověk v mechanickém oblečku a škoda, že co se týče zbraní a plasmaidů to tomu víc nepřizpůsobili, protože až na vrták a hlavní zbraň se zbraně a plasmaidy nelišily od prvního dílu. Během pohybu jsem měl pocit, že mám na sobě mechanický oblek, ale když jste si šli zaplavat, tak to nemělo žádný vliv, vůči nepřátelům jste byli na začátku stejně odolní jako v prvním díle, kdy jste hráli vyloženě za člověka.

Pro vylepšování schopností a získávání plasmaidů bylo třeba opět sehnat Adam a to nejlépe z Little Sister, ale ke konci hry mě už ochrana Little Sisters už moc nebavila, jelikož to bylo pořád to samé dokola, najít mrtvolu, z které Little Sister odčerpá Adam a během celého procesu odrážet vlny nepřátel. Nakonec jsem měl tolik Adam, že by mi to vystačilo až do další hry, ale prostě jsem je chtěl všechny zachránit. Jak jsem si u prvního dílu posteskl na nevyužití interakce Big Daddy a Little Sister v jedné z posledních misí, tak tady mi to přišlo až moc pořád dokola. Aspoň už se mi Little Sister nepletla pod nohami a během chůze jsem ji měl na ramenou. Tentokrát jsme si i dokonce zahráli za Little Sister, a zase mi to přišlo, jako nevyužití potenciál, což je ohromná škoda.

Hrál jsem originální verzi a ne remasterovanou a to v rámci Herní výzvy 2021 a hned po pár minutách hraní mi hra spadla do Windows 10 a bez jakékoliv hlášky. Tak jsem se vydal na vlny internetu, kde je problém, a problém byl v nastavení directx, ale ať už jsem to hrál na directx 9 nebo 10 a upravoval různé konfigurační soubory, tak hra padala, buď víc častěji nebo méně, naštěstí, že hra se rychle otvírala a načítala, tak to nebyl až takový problém, ale obtěžující to bylo. Stejně jak jsem si trochu stěžoval na zvuk v prvním díle, tak tady mi to přišlo ještě horší, ať už že zvuk vypadával a celkově měl horší kvalitu.

I přes nějaké své chyby a nevyužitý potenciál jsem si druhý díl dobrodružství užil mnohem víc, než první díl.