V Game Dev Tycoon se vžijete do role herního vývojáře s mnohými úskalími, které to obnáší.

Možnosti na začátku hry jsou značně omezené. Začínáte totiž v době, kdy na tom herní průmysl nebyl jako dnes. V základu tedy vyberete, co za hru chcete tvořit, jakého má být žánru, případně na jakou platformu má vyjít. Pak už se pouštíte do vývoje. Nebo spíše naše postava. Vy totiž jen určujete, čemu má v každé ze tří fází vývoje věnovat kolik času. Má hra být více o příběhu, akci, mít dobrou umělou inteligenci nebo směřovat všechno úsilí do grafiky a designu světa? To je jen na vás. Ale pozor! U každého žánru je potřeba zaměřit se na něco jiného. Je přeci jen rozdíl mezi akční hrou jako DOOM a příběhovým RPG. Princip "vývoje" hry je tedy opravdu jednoduchý, potřebujete se ale vždy hodně zamyslet, co upřednostnit a upozadit, protože každý vývoj hry stojí peníze.

Jak jde čas, odemykají se vám nové možnosti k výzkumu počínaje novými tématy až po mechaniky, které můžete pak zabudovat do vlastního enginu. Společně s tím přicházejí i nové konzole, které jsou silně inspirovány skutečnou historií. Máte díky tomu pocit, že jste jedním z průkopníků herního průmyslu. Můžete tak také odhadnout, jaká konzole bude mít úspěch a zda se vyplatí na ní vůbec vydávat hry. Také je zde možnost si k sobě postupem času najmout zaměstnance a tvořit společně větší hry než kdy dříve.

Po nějaké době se ale dostanete do fáze, kdy nepřicházejí žádné razantní změny hratelnosti, navíc je v této fázi poměrně jednoduché zkrachovat. Nevím čím to je, ale tuto konkrétní fázi jsem opakoval vícekrát, než mi přišlo zábavné, a začínal jsem být spíše frustrovaný a trochu znuděný. Na druhou stranu poslední fáze hry je zase hrozně rychlá. Hra vám začne nabízet obrovské množství možností, které s přívalem dalších a dalších nestíháte ani zkoumat, a najednou na vás vybafne poděkování za hraní společně s koncem hry. Vy sice můžete pokračovat ve vývoji dalších her. Už ale nevychází nové konzole a nepřichází žádné eventy, takže váš zájem o hru poměrně brzo opadne.

Ve výsledku se ale jedná o nadprůměrnou hru fungující na skvělém konceptu, který vás nutí experimentovat, co bude ta nejlepší kombinace pro vaši hru. Vše je to zabaleno v příjemném grafickém kabátku, který skvěle koresponduje se zmíněnou jednoduchostí mechanik. Pokud se chcete chvíli cítit jako herní vývojář, ale zároveň vás jen při pomyšlení představa nějakého kódu děsí, hru mohu jen a jen doporučit.