Ještě než se pustím do druhého dílu mnou opěvované herní série, chtěl jsem si připomenout díl první a posléze si poprvé (!) zahrát i Left Behind. Po obou dohráních jedničky jsem si kladl vždy stejnou otázku: “Jak se sakra mohla Ellie postarat o umírajícího chlapa s otravou krve?” Takové drobné, prázdné místo, které přímo volalo po zašití (doslova). A hle - přijde DLC a s ním i to sladké doplnění skládačky. Plánovali to takhle tvůrci dopředu? Věřím, že ano. Krásná práce s frustrací hráče (nebo alespoň mě). Teď ale ke hře samotné.  


Skákání mezi časovými liniemi mám rád. Bavilo mě to už v jedničce (zima - střídavé hraní za Joela a Ellie) a zde si toho filmového “cliffhangeření” užijete až až. A je to dobře. DLC dává postavě Ellie opět o něco větší hloubku a dozvídáme se více z její minulost, což vítám. Její chování a vztah k Joelovi tak dostává nový rozměr. Zároveň jsou obě časové linky dostatečně odlišné, abych ze hry neměl pocit, že mi předkládá dvakrát totéž. 


Ellie svádí boj nejen o svého posledního přítele, ale i o šanci nezůstat znovu opuštěna ve světě, který jí dosud připravil o každého, na kom jí kdy záleželo. Nesobecky se vrhá vstříc nebezpečí a likviduje nepřátele, kteří se ji snaží zastavit. Po každém litém boji hra přepíná do linky druhé, kde si hráč může chvíli odpočinout a poodhalit něco z minulosti naší protagonistky. Zde se jakoby vše otočí a z hororové hry o přežití je rázem nádherná óda na dětství/dospívání v té nejryzejší formě. Ellie je najednou malá školačka, která hltá život plnými doušky a užívá si seč jí situace dovolí. Ve světě zdecimovaném zákeřnou nemocí je přec prostor i pro dětskou radost a nezávazné blbnutí. Samotného mě to přinutilo zamyslet se nad tím, že ať je svět v sebevětší prdeli, vždy existuje způsob, jak na něj pohlížet z jiné perspektivy a užívat si naplno chvíle radosti. A ano, jak jinak toho reálně docílit, než skrze oči nevinného dítěte, které si každý v sobě neseme (musíme, jinak bychom přišli o nadhled a zdravou porci naivity). 


Děkuji Naughty Dog, opět jste to dokázali. Naprosto uvěřitelně jste mi zprostředkovali zážitek, který je tak hmamatelný, až se člověku nechce věřit, že se jedná o pouhou hru. Neskutečně mě bavilo sledovat všední chvilky ze života dvou dospívajících dívek, které společně poznávají svět, který jim nebylo přáno zažít v plné jeho kráse. Opakovaně jsem se přistihnul s úsměvem na rtech při tak obyčejných činnostech jako bylo čtení z knížky vtipů, věštění z lebky, ksichtění se ve fotobudce nebo při dechberoucí sekvenci při zprostředkovaném zážitku u nefunkční videohry. Toho si na hrách cením nejvíce. Obyčejných, skoro až rutinních věcí, které se podaří vykreslit záživnou a zajímavou formou. Opět smekám a tleskám. Tohle se povedlo na jedničku.