Neskutečná nostalgie, která sice není dokonalou hrou, přesto ale své kvality má.

Ani nevím jak, ale vzpomněl jsem si na jednu ze svých nejoblíbenějších her svého dětství a v rámci herní výzvy jsem se rozhodl si jí znovu projít. Ve svém hodnocení budu brát ohledy na to, že se jedná o dětskou hru, kterých jsem sice moc nehrál, ale vím, jak jsou často odbyté například filmy a seriály, které jsou mířené pouze na děti.

Co se týče vizuálu, postavy opravdu nejsou nakreslené detailně. Výrazně lépe je na tom samotné prostředí hry, které vypadá poměrně hezky. Je to i díky tomu, že je statické, což ale u adventury nemusí vadit. Během hry se navíc podíváme na několik planet, které sice nejsou originalita sama, design každé je ale odlišný, a tak se vlastně vždy těšíte, jak bude vypadat ta další, hlavně pokud jste ještě malí. Děj hry je poměrně jednoduchý a vývoj postav je často velmi urychlený. Na hru pro děti ale není úplně přímočarý, dojde k několika zvratům a obsahuje několik dalších dílčích příběhů, které jsou někdy i poměrně vtipné a jejich řešení mě i po letech celkem bavilo.

Součástí hry je i několik miniher, které musíte překonat, abyste se posunuli dál. A ty jsou za mě největším kamenem úrazu. Některé byly opravdu jednoduché a jsou za mě zcela adekvátní dětem ve věku 6 let, kterým je hra určena (i když v té době mi taky daly zabrat). Mnohé z nich mi ale i teď dělaly problém. Tím nechci říct, že jsem s nimi zápasil nějak dlouho, ale několikrát jsem zemřel a musel jsem minihru jet znovu. Pro děti taková minihra musí být neskutečně náročná a některé z nich ji nemají zkrátka šanci projít. Vývojáři možná doufali, že jim s těmito pasážemi pomohou rodiče, čemuž napovídá i několik referencí na Star Wars nebo na Star Trek, které párkrát celkem pobavily. To ale za mě není způsob, jak správně nastavit obtížnost takové hry. Navíc některé pasáže jsou přímo otravné, konkrétně bloudění po Vejci, kde musíte najít to správné pořadí, jak kliknout na jednotlivé dveře. Během toho vás však nesmí chytit záporák. Problém je v tom, že jak kliknete na dveře, Rexík se vydá jejich směrem a pokud se z nich najednou vynoří Kohoutátor, už ho nijak nezastavíte.

Nakonec bych si ještě kopnul do českého dabingu této hry. Polský originál je naprosto skvělý a dodává postavám opravdu charakter. Ten český je ale místy příšerný a například již zmíněný záporák Kohoutátor mlčí, zatímco otvírá pusu. Po chvíli tedy řekne pár slov, ale pak dál naprázdno otvírá pusu, nebo vlastně zobák. Nechápu, jak se něco takového mohlo stát. To dabér nedostal žádné instrukce typu "mluv pomalu"? Nebo mu někdo omylem poškrtal polovinu textu? I když to zmiňuji jako zápor této hry, do výsledného procentuálního hodnocení tento fakt započítat nechci, protože to není něco, za co by tvůrci hry mohli.

Reksio i UFO je pro mě ve výsledku velmi solidní dětská adventura, která by asi mohla mít více vyváženou obtížnost. Na druhou stranu bych tuto hru s klidným srdcem nainstaloval svému dítěti i s vědomím, že mu budu muset s něčím pomoct, protože je to vlastně taková lepší pohádka. Zlo bude poraženo, spory se mají řešit tím, že si lidi promluví, a na obezitu funguje cvičení. A ještě k tomu si děti procvičí nějaké to logické myšlení, takže výsledek je zcela ideální.